Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

V Rusku byl kolem efekty zahlceného filmu Noční hlídka režiséra s ambicemi prosadit se v Hollywoodu Timura Bekmambetova takový poprask, jako by se na Bajkonuru stal zázrak a Rusové znovu předhonili Američany ve vesmírných závodech. Je to ten film, který porazil v návštěvnosti Pána prstenů i Spidermana 2. Je to ten film, do kterého se v milionech diváků i v rekordních tržbách promítl ruský patriotismus. Je to ten film, který Rusko vyslalo do boje o Oscara a jemuž kdosi přiřkl přezdívku "ruský Matrix". A teď jinak. Noční hlídka, první díl ohlášené trilogie o boji temnoty se světlem, o "jiných" mezi námi, o křehké rovnováze vykoupené krví a nefér smlouvou a o vyvoleném, jenž by mohl zpacifikovat temnotu, kdyby chtěl, je vystydlou fantasy bez vnitřního mytologicko/mystického drajvu zabarikádovanou za svou sebevědomou trikovou fasádou a enormní vizuální nasyceností. Trikům se na několika místech nedá upřít originalita a vynalézavost a plošně pak úctyhodný fakt, že vypadají asi tak pětkrát dráž než pakatel, za jaký byly realizovány. Jejich téměř dvouhodinová kulometná palba v kombinaci s vytěžováním všech možných "kultovních" filmů (Matrix, Pán prstenů, Blade, Gladiator, Underworld, Hvězdné války) a patinou post-sovětské reality ale není kinematografickým zjevením, jen značně plochým a ubíjejícím vyhřeznutím režisérovy poučenosti, kterou načerpal u Rogera Cormana při studiu mechanismů fungování hollywoodských produktů. Není ani manifestem téměř poloodboje vedeného na ruské frontě proti hollywoodským klišé a zaběhaným šablonám, jak režisér naznačuje. Jakákoli autorem avizovaná ironizace nebo jiná subverzivní práce s nástroji hollywoodského filmu se příliš nekoná. Nejoriginálnější, nejvtipnější i filmově nejsilnější je na snímku faktor ruskosti použitý jako okouzlující diegetický prvek. Postsovětská realita zbohatlíků ve zdevastované zemi plné ožebračených důchodců, sovětské relikty a pracovní provizorium, hlavní kladný hrdina vypadající ve vaťáku a černých brýlích jako permanentně podnapilý mužik s chandrou, jemuž v boji se zlem brání milice, Moskva na ušmudlané hranici mezi luxusem a bídou s typicky bolševickou architekturou, (pop) ikony ruské kultury (bývalý ruský prvoligový herec, populární zpěvačka jde jako upír do akce přímo z pódia)...Jenže intenzita, jakou má reflexe posttotalitní doby se všemi jejími zběsilostmi namíchanými se starou dobrou ruskou duší v románové předloze Sergeje Lukjaněnka, prohrála ve filmu svůj boj. Stejně jako ho prohrálo mytologické rozvrstvení, vášeň pro emoce, rozpracování postav...