Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Stopařův průvodce po galaxii anglického slovního fantasty Douglase Adamse, který v jistých under-groundových sci-fi kruzích aspiruje na nejvtipnější počin ve známém vesmíru, si na své domovské planetě podmanil snad všechna základní média. Původně rozhlasový seriál, pak kniha, televizní seriál, videohra. Zbýval jen film a ten kapituloval před nedávnem. Ovšem bílou vlajku už svérázný ironik a vystudovaný anglista Adams neviděl, stejně jako my neuvidíme jeho ucelenou představu. Fakt, že scénář po jeho smrti dopisoval a přepisoval Karey Kirkpatrick, zabodává světlomet pozornosti na porovnání výsledku s předlohou, které by v případě, že by svou anabázi po médiích rozšířil sám Adams, nemělo moc smysl. Adams je megahypervýrobnou na nápady a rozmáchlým géniem představivosti pěchujícím stránky vtipem a britskou lakoničností. Film je malá plocha, kam se vejde jen zlomek toho všeho a vůbec. Ponecháme-li stranou, že osobně bych se bez jakékoli filmové verze Stopaře obešla, spokojena pouze s tou literární, nezbytná selekce nezkomprimovala Adamsovu poetiku do neúnosnosti několika ledabyle vytěžených vtipů. Předloha (ať už bereme tu literární nebo seriálovou) posetá slovními hříčkami, obraty a dialogy není zrovna text přátelský k filmovému obrazu, nejde s ním experimentovat, stínovat atmosféru. Tvůrci, včetně doposud hlavně videoklipového a reklamního režiséra a přítele Spikea Jonze, Gartha Jenningse, mohli jen poslušně a možná někdy až příliš pietně sledovat hlavní linku a ty nejhlavnější odbočky a v duchu se modlit k velkému bílému kapesníku, aby vyvolené vtipnosti zafungovaly, jak mají. Adamsově nekonečné výřečnosti se snažili dát uzavřenou podobu: motivy pospojovali trochu jinak, některé dál rozvinuli (Marvinovy deprese, Vogony), vyzdvihli romantickou zápletku. Nepodařilo se jim ale zahladit epizodickou strukturu, která souvisí s rozvětveností a rozbíhavostí Adamsova psaní a seriálovitého přemýšlení. Film jako by byl zvláštně netrpělivý, jak se touží rozpínat do všech možných dalších naznačených směrů a skrytých minipříběhů za každým konáním, ale nemůže. Nemá čas, nemá místo. Alespoň částečně to vyřešily rozverné pestrobarevné animované pasáže (v rámci britského folkloru posloužili jako inspirace Monty Pythons; s Terry Jonesem se Adams ostatně přátelil a udělali spolu videohru Spaceship Titanic) s komentářem Stephena Frye ve stylu rádoby naučného dokumentu, který předčítá nezbytné kapitoly z průvodce, knihy populárnější než bestseller Kde udělal Bůh chybu. Britskost měl udržet i výběr herců. Proto roli Arthura Denta nedostal žádný svatokrádežný Američan, ale velmi dobře vybraný Martin Freeman, příznačně hvězda úřednického, v Británii populárního seriálu The Office. Pro Adamsovy fanoušky bude film jen příjemným podrážděním vzpomínek na kolos; pro ty, kteří ho vůbec neznají, stručným úvodem do jeho světa. Velmi rychlým stopem.