Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Štěstí / V zajetí "našich oblíbených herců" a dalších zbytečností
kritika / Eliška Děcká / komentáře (22)
Nový film Bohdana Slámy Štěstí byl v médiích často prezentován jako jeden z nejočekávanějších českých filmů letošního roku. Už od podzimu 2003, kdy začalo natáčení, se v tisku pravidelně objevovalo množství noticek a fotografií z jeho průběhu. Po mezinárodním úspěchu Slámova druhého celovečerního snímku Divoké včely(1) (například na festivalech v Rotterdamu, Soči nebo San Francisku) se k autorově novince upínaly toužebně zraky nejen mnoha unavených mainstreamových kritiků, ale i několika vytrvalých příznivců české kinematografie. Přesvědčivost médií či aura úspěšného tvůrce (jak chcete) podle mého názoru hodně souvisí i s výslednou podobou filmu samotného. "Sláma natočil další vynikající film pro festivaly," hlásá jeden z prvních titulků věnovaných tomuto snímku. S tím z velké části nezbývá než souhlasit. Štěstí má ideální předpoklady, aby uspělo na evropských festivalech. Sociální problematika smíchaná s trochou partnerských problémů, z nichž však nakonec vzejde krásný, i když jakoby "neideální" pár představovaný mladými zajímavými herci. S trochou nadsázky lze filmový příběh přirovnat ke stokrát omílanému motivu klasických pohádek: princezna si místo zajištěného perspektivního prince (zde pracujícího v Americe) vybere náročný, avšak láskou prodchnutý život (zde v polorozpadlé barabizně, kde pobíhají v koupelně kozy). Zázračná formule, na kterou současní evropští porotci tolik slyší, je ve Štěstí obsažená do posledních detailů. Přesto si však dovoluji tvrdit, že nový film Bohdana Slámy vynikající není. Možná i proto, že z něj lze až příliš cítit, jak moc chtěl vynikajícím být.
Sláma se snaží za každou cenu dospět ke kýženému závěru. Totiž že krásní lidé s velkým srdcem mohou vyrůst i na sídlišti v severních Čechách. Podobná banálnost, která je cítit z předchozí věty, se bohužel vztahuje i na mnohá místa filmu. Ideová urputnost – dohnat diváka k pochopení za každou cenu – se pak projevuje nejen v několika povrchních scenáristických motivech, ale i v samotné formě filmové řeči.
Už od prvních záběrů je například patrná pečlivá příprava celého snímku(2) i jednotlivých záběrů. Kameraman Diviš Marek na rozdíl od většiny svých domácích kolegů nestaví kameru jen tak nazdařbůh, ani se nenechává strhnout hereckými etudami "oblíbených hvězd". Z každého pohledu skrze čočku jasně vidíme, že Marek i Sláma o vizualitě filmu během natáčení velmi přemýšlí a snaží se s maximální přesností využít všech detailů. Jenže není někdy přeci jen lepší ponechat něco málo náhodě, nestylizovanosti, prostě nechat věci jen tak být? Proč je nám například vnucována "nenormálnost" Dáši (Aňa Geislerová) skrze leopardí peřinu? Copak by nestačilo, aby nám tento pocit navodila sama herečka a okolní věci byly pouze dokreslující? Takto mám z povlečení z džungle dojem, jako by mělo na sobě napsáno: rekvizita. Podobných nastrčených a zbytečných detailů je ve filmu plno. Proč mají kamarádky Monika (Táňa Vilhelmová) a Dáša v úvodní scéně (bez jakéhokoli vysvětlení) na sobě punkersky barevné oblečení, které se už ve zbytku filmu neobjeví? Opravdu je na Mostecku typické pro spořádanou rodinu, aby se modlila před jídlem a udržovala starý zvyk dělení chleba? Přílišná doslovnost, "přepečlivost" a stylovost film z mého pohledu značně ochlazují a berou mu paradoxně právě tu autentičnost, o niž se režisér podobnými detaily zřejmě snažil. Zůstala jen pachuť dokonalé přípravy, která ve své maximalizaci někde uprostřed cesty zapomněla, čemu mají vlastně všechny tyhle okrajové drobnosti sloužit.
Podobně dokonale a zároveň stejně chladně na mě působili i herci. Jejich "pracovní" projev byl většinou přesný a odpovídající, čemuž se ostatně nelze divit, když neustále hrají jedny a ty samé role. Vilhelmová zopakovala variaci na obětavou chápající dívku a Liška zase prostoduchého "Františka Dobrotu" (obě role viz Návrat idiota). Stašová je opět bodrou a tolerantní matkou, která diváky baví vzájemným popichováním s manželem (jako ve filmu Pelíšky). Profesionální rutina "našich oblíbených hvězd" je ve filmu navíc zviditelněná díky nesmyslnému smíchání této "partičky" s místními neherci. Nejvíce je tenhle režisérský zkrat patrný v rodině, kde vedle syna Pavla Lišky a otce Martina Huby (ten se divadelního patosu snad nikdy nezbaví) sedí kolem stolu také obyčejní lidé s neexpresivními tvářemi, kteří na plátně vedle rozohněného shakespearovského herce prostě jen tak existují. Situace vyznívá až nechtěně komicky, jako bychom byli svědky nějaké reality show, kde jsou naprosto cizí lidé nucení na pár dní spolu žít a předstírat jakoby nic. Kapitolou sama pro sebe je pak Aňa Geislerová, která zřejmě jediná dostala příležitost vystoupit ze své škatulky mladé praštěné dívky. Stejně jako v případě filmu Želary i tady se její herecké schopnosti mimo vyzkoušenou oblast ukazují hodně omezené. I když na vině je v tomto případě i Sláma, který postavě jako autor scénáře "dopřál" mnoho svůdnických chvilek, nejedno koupání ve vaně a navýsost trapnou scénu odvlečení dětí ze šťastného statku, na němž v gumácích hospodaří Vilhelmová s Liškou (sic!). Nemůžu se zbavit pocitu, že se Sláma tentokrát chytil do vlastních sítí hereckých stereotypů.
Herecká uzavřenost ve vlastním mediálním obraze, přílišná doslovnost mnoha scén (například Liška padající ze střechy za zvuků hromů a blesků – rozuměj osudový okamžik) a vypravěčská nevyrovnanost, při níž se střídají momenty atmosférického pozorování s naprostými banalitami (zmíněné odvlečení dětí nebo na závěr přilepený happy end), vytvářejí ze Štěstí hodně rozporuplný zážitek. Na jedné straně je příjemné sledovat, jak po dlouhé době nějaký český režisér pečlivě zachází s každým záběrem a snaží se z něj vykřesat vlastní náladu. Na straně druhé však scenáristické tápání (o čem má film vyprávět a proč?) svádí Slámu až příliš často ke zbytečnému zjednodušování a doslovnosti. I kvůli tomu na mě Štěstí nakonec působilo spíše jako chladný návod na život než jako příběh, který by mi ležel v hlavě déle než pár dnů.
- Poznámky:
- 1) Debut Akáty bílé nevzbudil větší pozornost. O něco známější je Slámův příspěvek Zahrádka ráje do povídkového triptychu Radhošť. Tento celovečerní film měl premiéru v roce 2001, Sláma však natočil svou povídku již během studií na FAMU v roce 1994.
- 2) Natáčení probíhalo od podzimu 2003 do ledna 2005. (Kolik by za takovou dobu stihl natočit filmů třeba Jan Hřebejk?)
Přečteno 12330x
Článek vyšel v časopise Cinepur #41, září 2005.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2.3 /52
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
Tlučhubové všech zemí spojte se (vy co dokážete rozpitvat a najít všechna mizerná místa v každém filmu), a natočíte perlu mezi filmy bez chyby, před kterou padnou všichni na zadek.
Pozitivni na tom je ze se Slama pokusil alespon o nejakou vypoved
protoze na co si musime zvykat od Moravka
Zelenky a dalsich (a sice ze vypoved zadna
hlavne kdyz se nam sypou penize)uz byl daleko vetsi des. A da se taky nad tim premyslet. Ze to ma dramatickou dojimajici scenu jak z Koljy (kdyz prichazeji o ty deti nemohl jsem si na nej nevzpomenout) a ze to je jeste prilis vyumelkovany cesky film je proste fakt
ale celkove jsem byl rad
ze jsem po delsi dobe po zhlednuti ceskeho filmu nechtel trhat v kine sedacky. A to nejsem zadnej kino-rowdie!
komentář:samozřejmě
že tato kritika objasnila mnoho pravdivého a zřetelného-
ve své podstatě objevila
že král je nahý. Slámovo Štěstí je bohužel další z
předlouhé série snímků
které se tváří rádobyumělecky a rádobynekomerčně
přitom mu do středu zájmu vypomáhá
jak jinak
velmi pečlivá a kalkulovaná
marketingová kampaň. I když jej nelze označit za snímek nepovedený
Sláma jistě je talentovaný filmař
kterému jde o něco víc než jen o tuctovou a povrch-
ní vyprávěnku(jeho pedagožka V.Chytilová může být klidná-žák se globálně vza-
to z jejích rad poučil
byť nedosáhl její velikosti-pro srovnání debuty Chytilové:
Strop a Slámovy Akáty bílé
resp. známější Divoké včely-jaký to markantní rozdíl
mezi výkonem prvé a druhého!)
jeho nový snímek působí právě chladně a vyš-
perkovaně svým až příliš strategickým tahem na branku-když si dnešní narcistní
novináři vykřikují
že ten a ten film se vyrovnává dílům nové vlny ze šedesátých
let
Štěstí patří přesně mezi ty tituly
které ovšem působí vedle zlatých šedesá-
tých roků jako velmi vlažná polívčička bez pepře a bez soli. Režisér sice veřejně
deklaroval
že si své herce vybral proto
že mu jsou blízcí
nikoliv z podbízivých
důvodů
jenže ani to mu nepomohlo ke zbavení se těžkého bříměte v podobě
nedostatku filmařské specifičnosti a odvahy. Řečeno slovy profesora Klause
je
to celé takové falešné.
ale aspoň za to - dík.
Mily Lisaku
to
ze me dojimas ty
neznamena
ze me dojima Stesti.
i ty
karle?!?
Souhlasim s Getrudou
s jeji deskripci snimku
nikoli uz tak s hodnocenim. Vsechny ty veci
co popisuje
tam jsou
ale treba ta vynikajici kamera vyvazi mnohe
pokusy o jine hrani jsou sice nepodarene
ale alespon jsou. A treba prvnich 20-30 nedramatickych minut snimku
kdy se film jen opaji osklivosti
ubohosti a rozkladem
jsou vynikajici. Jina kapitola je
ze ten film to pak zacne vyuzivat pro sve sentimentalni ucely
ktere vychazeji z takovych tech primitivnich chtelo by se rici "slamovskych" myslenek: V nejvetsim marasmu se rodi zlatosrdcati lide apod.
Nechapu
jak muze Stesti zde v komentarich nekdo obhajovat
kdyz je na nem strasne skoro vse: 1. komicka
zcela klisovita charakterizace prostredi (materialne zajistena
nicmene odcizena Amerika vs. jakysi rozboreny
chudicky Vychod
snad Ukrajina ci co
takovy ten zapraseny dvorek
na kterem je nam ale tak dobre
protoze na penezich preci nezalezi + oslava periferie za kazdou cenu - viz treba ta legracne neverohodna scena idylicke sounalezitosti punkeru a bezdomovcu v jakesi hospudce...)
2. az prehnane propracovane
efektni herecke vykony (duraz na takove ty promyslene
nicmene polopaticke detaily - viz treba klepajici se brada Lisky v prvni scene s otcem + ta rusive viditelna hranost vseho
to
jak tam ze sebe vsichni mackaji same "herecke koncerty"
obzvlast Geislerova)
3. zcela ploche
neverohodne charaktery se straslivymi dialogy (ryzi dobro ztelesnene Liskou a Vilhelmovou vs. ryzi zlo ztelesnene Geislerovou a tim jejim filmovym milencem - bez toho
ze by ty postavy mely nejake jine tvare
jine vlastnosti; zcela nedostatecne vysvetleny milostny vztah mezi Liskou a Vilhelmovou
kteri v tom filmu spolu snad nikdy nemluvi doopravdy o necem; postava bodre
spravnacke tety
lidove mudrlantky
co slovo to perla...)
4. totalne trapna banalnost obsahu (zneuzivani tyranych deti a umirajicich pribuznych ke zdimani divackych emoci
ktere se nicmene stejne nedostavuji; celkove poselstvi snazici se nas za kazdou cenu presvedcit
jak uzasni jsou ti razoviti
chudi
obetavi a pracoviti "obycejni lidi"
kteri nakonec pochopi
ze laska je dulezitejsi nez penize....). Ten film ma zajimavou kameru
nektere rezijni momenty
nektere herecke projevy chvilemi (Polivka)
ale v uhrnu des!
Tereza Dvorakova (14.10.2005 17:24)
Obavam se
ze kriticnost textu neni vubec podpozena. PR pred uvedenim filmu nebylo zase tak zasadni
ale samozrejme celkem profesionalni (to asi nelze PStrnadovi vytknout). Souvisost bezne reklamni kampane (rada noticek - po kolikate uz
ze ano?) s vyslednym dilem
jak je nam predestirano
mi jaksi unika (mozna v nejake transcendetni rovine bych neco nalezla
ale nechci byt ironicka). O tom
ze signifikatnim znakem zrovna tohoto filmu (v kontextu jinych) je jeho snaha byt "vynikajici" bych si dovolila pochybovat. Opet zcela nepodlozena myslenka. Osobne se domnivam
ze pro film urcujici
v cem se lisi od jinych je jeho snaha vypravet pribeh
ktery ma jeste smysl vypravet
dojmout divaka vecmi
ktrerymi ma smysl se dojimat. Druhy podstatny znakem je jeho silna
pro me naprosto autenticka a nepredstirana autorskost v nejlepsi evropske kinematograficke tradici. Samozrejme
muzu
podobne jako autorka
ohrnovat mos nad patetickou estetizaci interieru a konvencnim vyberem hereckych predstavitelu. Tim bychom ale nemeli zastirat to na tomto filmu podstatne
urcujici.
Osobne
jsem rada ze vznikl a ze jsem ho mohla videt. Tento nazor jsem schopna dolozit duvody
ktere budu povazovat za padnejsi
nez ony uvedene v kritice.
no vidíš k jakému harmonickému až katarznímu konci jsme se to dostali. kdyby jsi někdy cokoli potřeboval...od polstrování až k sehnání jehněčího
u mě máš vždy dveře otevřeny karle.
Jsem šťastný
neb mě obláží každá romantická duše i ta mužská.
kájine
to víš
že jsem romantik
když na to přijde
i když tenhle film
mi zas tak romantickej nepříjde. To jiný ty filmy "ze života" jsou teda větší pohádky..ale musel jsem se toho Štěstí prostě zastat. K elišce je třeba úplně zbytečný něco podotýkat
i když jsem teda podotknul
ale výstižněji to napsal ubiq
ale ty jsi to cítil legitimně
jak by řekl vašek klausů
tak jsem polemizoval. Buď šťastný Karle!
No Lišáku
snad nejsi duší romantik?!
Karle kdyby osobně
je to v pořádku. Mě se ten film taky týkal osobně
leč z jiných hledisek...tak nějak vnitřněji.
Lisaku
podvej
je jasne
ze jsou ruzne druhy publika
muzsky
zensky
obcas i to zvire se jukne no a jedno z nich je definovane statni ci chces-li narodni prislusnosti
takze ja patrim k ceskemu publiku. A jako ceske publikum budu jinak reagovat na hnus a skopicek spiny dejme tomu z Ciny nez na spinu a bordylek
ktery se mi vali za domem. Proste ceske publikum si ten film bude brat vic osobne nez zahranicni a s tim nic nenadelas.
karle
inu to dobrá
ale snad ten film
pokud ho chceme nějak pitvat
zkoumat
kritizovat...zaměříme na trochu jiná hlediska.hledali patrně nějaký odpovídající prostředí
atmosféry
metafory...hledali a holt se ten film někde natočit musel a zrovna se ti strefili do toho tvýho. kdyby to natáčeli u nás na chalupě chápu taky by mě to možná rušilo. tady jsem přece kouřil první cigaretku a tady ta značka není..aha to asi potřebovali...zkus na to prosím zapomenout a odpustit. to je jak si pamatuju nějakej mudrlant kritizoval Návrat idiota a začal podobně jako eliška děckojc
že se tak dlouho u nás vlakem nejezdí
aby tam člověk musel spát
že naše republika je příliš malá. a u gedeona to prstředí myslím fungovalo podobně
kokonce i doba byla rozmazaná.
Lisaku
ty si fakt myslis
ze divaci
co znaji Most
se budou u filmu tvarit
ze ho neznaji??? Asi budu muset nejprve navstivit kurs pro idealniho divaka
kde mi udelaji brainwashing.
kájo to není film o mostu! a není to i dokument. prostředí ve kterém se odehrává je jen další prostředek
jako je herec
situace
střih
hudba
tempo ...k vytvoření nějakého díla
v tomto případě filmu
který má být nějaký
má nějak působit
něco říct. a má tedy nějaký svůj jazyk
který používá. toto je slámův jazyk. můžeme na něj slyšet nebo neslyšet
můžeme ho i kritizovat
ale takto je to nepochopené
pokud tvrdíš
že takto to v tom Mostě není. Ten film je o lidech. Ostatní je cesta k tomu
zaostření na ně. tak jsem toho slámu já pochopil. stejně jako anděly wendersovy z nebe nad berlínem a tvrdý hochy z tenkrát na západě.
Podle me to Eliska netrefila
ty probelmy toho filmu lezi jinde
napriklad v romantizovani bidy a spiny
coz pro neznale nasich realii na Zapade je jiste dojak
pro ty
kdo znaji Most a okoli z vlastni zkusenosti (treba ja)
hnus
za ktery bych nejradeji mlatil slamu - ale jen obrazne
vzdyt je to prostacek bozi...
je škoda
že nám Eliška upřednostnila intoušské vystupování (tj. získání bodů u této vrstvy kamarádů) před hlubším rozborem filmu. škoda.
komentář
ty eliško děcká
ty jsi ale mudrlant.
Tak to je hustý. A ty jsi odkuď Eliško? Z Mostu?
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev
BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
Až na severní pól / Animovaný sníh, na kterém se netančí
Až po uši v animaci / Anifilm ocenil Kaufmana i studenta FAMU
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #41, září 2005
Z obsahu tištěného čísla:
Atom Egoyan / Pravdy a lži (Marcel Arbeit, profil)
Louise/Valentina / Účes napříč médii (Anna Batistová, téma)
Václav Vorlíček / "Komedie musí mít přesnou stavbu" (Tomáš Hořava, rozhovor)
Film a dějiny (Zdeněk Hudec, kniha)
Slon (Aleš Stuchlý, zoom)
Mariini milenci / Téměř romantický film (Andrea Slováková, kritika)