Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Výpravný historický seriál Koruna, reflektující život nejdéle vládnoucí britské panovnice Alžběty II., se po téměř dvouleté pauze vrací s novou sérií. Jeho děj se posouvá do devadesátých let a královna čelí novým problémům, jako jsou skandály uvnitř samotné monarchie v popředí s rozvodem Princezny Diany a Charlese, prince z Walesu (dnes už krále Karla III.) a všeobecně klesající oblibou a podporou královské rodiny. I když seriál nikdy nebyl pouhým otrockým výkladem britské historie, aktuální série se oproti těm předchozím nejvíce soustředí na komplikované rodinné a milostné vztahy uvnitř monarchie, někdy na úkor důležitých historických událostí dané etapy nebo příběhu titulní panovnice.

Zásadní změnou je v nové sezóně kompletní výměna herců a hereček v hlavních i vedlejších rolích. Po Olivii Colman přebírá žezlo ve ztvárnění Alžběty II. etablovaná britská herečka Imelda Staunton. V předchozích sezónách jsme sledovali pozvolnou bolestivou transformaci Alžběty II. z mladé ženy v nadčasový symbol národního znovuzrození až po autoritativní panovnici ve středním věku. V podání Staunton je Alžběta II. stále komplexní postavou, odměřenou panovnicí dohlížející na správný chod země, avšak je očividné, že dekády panování se na ní podepsaly značnou únavou a jistou zkostnatělostí ve vztahu k rychle se proměňujícímu světu. Téma stárnutí královny tvůrci výrazně akcentují už od první epizody, kdy jej staví do poněkud přímočaré paralely s chátráním královské jachty Britannia, která byla od svého vzniku úzce spjata s její vládou.

Pokud měli tvůrci obzvláště šťastnou ruku při výběru nové představitelky titulní královny, obsazení některých vedlejších rolí vyvolalo dlouho před uvedením nové série vlnu nevole, jak od fanoušků seriálu, tak od příznivců britské královské rodiny. Největší kontroverzi vzbudilo obsazení prince Charlese, kterého ztvárnil Dominic West, jež svému reálnému předobrazu propůjčuje přeci jen až nadmíru velkou dávku šarmu a charisma. Tvůrci se navíc v průběhu série během ilustrování rozpadu manželství s princeznou Dianou kloní spíše k Charlesově perspektivě. Jako by si tak postupně chystali půdu pro navazující závěrečnou šestou řadu a jeho budoucí nástup na trůn po letošním úmrtí královny Alžběty II. Postava princezny Diany (Elizabeth Debicki) je většinu času stylizovaná do pozice psychicky labilní primadony, kdy tvůrci opomíjí její zásluhy na poli charity i boje za lidská práva. Princi Charlesovi naopak jeho pracovní a charitativní zásluhy neupírají, a naopak je i v rámci jednoho dílu doslovně vyzdvihnou v závěrečném textu před titulky.

V nové sérii se opět potvrzuje vytříbený vkus scenáristy Petera Morgana a jeho bohaté znalosti královské rodiny. Morgan je hlavním tvůrcem seriálu a stojí i za scénáři většiny dílů. V případě rozpadu vztahu Diany a Charlese, který se navíc jako leitmotiv prolíná celou sezónou, však občas překvapivě zjednodušuje a jenom variuje poněkud nelichotivé vyobrazení „princezny lidských srdcí“, které bylo částečně patrné už v jeho scénáři k dramatu Královna z roku 2006 nebo v divadelní hře Audience u královny. Milostným peripetiím a citovým vzplanutím ve složitém prostředí dvorního protokolu se v rámci seriálu hojně věnoval již dříve. Oproti přechozím sériím zde ale pro diváka neobjevuje události dávné historie. Naopak reflektuje osudy osobností, které jsou dodnes živé v kulturní paměti, což má za následek často vzrušené divácké ohlasy. Morgan ale na druhou stranu výrazně spoléhá na divákovu obeznámenost s nedávnými dějinami královské rodiny a například z nechvalně proslulého rozhovoru princezny Diany pro BBC z druhé poloviny devadesátých let vidíme jen úryvky, což mu poskytuje dostatečný vyprávěcí prostor pro objasnění okolností odvysílání této ve své době brutálně upřímné zpovědi.

I když Morgan pro své scénáře čerpá z historicky doložitelných faktů a z rozhovorů, více než detailní rekonstrukce historických situací ho zajímají události za zavřenými dveřmi, při jejichž psaní projevuje nebývalou dávku invence. Nová sezona například uzavírá tragický milostný příběh mezi princeznou Margaret a důstojníkem Peterem Townsendem, jimž neudělila na konci první řady svolení k sňatku Alžběta II. rozpolcená mezi povinností královny a láskou ke své sestře, což patřilo k dramatickým vrcholům celého seriálu. Diváci tak poprvé výrazně vidí i negativní dopady některých královniných minulých rozhodnutí. Jedním z nejsilnějších dílů je potom epizoda s názvem Ipaťjevův dům, která se vrací k okolnostem vyvraždění carské rodiny Romanovců v roce 1918. Obětí masakru byla i Alexandra Fjodorovna, prateta prince Philipa, manžela královny. Nalezení jejich ostatků se v devadesátých letech minulého století stane předmětem napětí mezi Alžbětou II. a novým prezidentem Ruské federace Borisem Jelcinem. Morgan postupně odhaluje pozapomenuté černé svědomí britské královské rodiny i bývalého Sovětského svazu. Vliv monarchie z perspektivy zemí Commonwealthu potom důmyslně analyzuje epizoda věnovaná Mohamedu Al Fayedovi, původně egyptskému pouličnímu prodavači nacházejícímu inspiraci v abdikovaném králi Edwardovi, který se o několik let později stal úspěšným businessmanem a příslušníkem britské smetánky a jehož syn Dodi posledním partnerem princezny Diany. Právě v odhalování nových souvislostí v jinak notoricky známých příbězích příslušníků britské královské rodiny je Morgan tentokrát nejsilnější.

Opulentní sály, velká schodiště a nekonečné chodby paláců se tak znovu stávají dějištěm emocionálně vypjatých dramat, ilustrujících, navzdory kritickým hlasům odpůrců monarchie, že být královnou Spojeného království nebylo jednoduché. A to navzdory tomu, že tvůrci si tentokrát v mnoha dějových liniích spíše chystají půdu pro finální sezónu – příkladem může být zatím spíše naznačený vztah prince Williama s jeho matkou Dianou. Zároveň v současném světě po brexitu a letošní smrti Alžběty II., kdy se monarchie opět jeví jako něco anachronického a do značné míry hledá svou moderní podobu společně s králem Karlem III., slouží Morganovo dílo jako vhodný komentář podtrhující relevantnost královské rodiny v čase a její nezastupitelnou funkci v existenci Spojeného království.