Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Z dláždění na pláž / Než skončí léto

Z dláždění na pláž / Než skončí léto

kritika / Tomáš Gruntorád / 24. 8. 2020

Šestnáctiletá Milla čeká na vlak. Mladý narkoman Moses se na poslední chvíli zastaví v letu pod jeho brzdící kola. Od rodiny odháněný třiadvacetiletý tulák svým lehkovážným hazardem se životem vzbudí sympatie dívky umírající na rakovinu. Na dlážděném nástupišti začíná tragikomická romance milenců, které rozděluje věk, sociální zázemí, rodičovské autority i nevyléčitelná choroba. Přesto se výrazný debut Shannon Murphy, adaptující divadelní hru Rity Kalnejais Babyteeth z roku 2012, vzpírá konvencím filmů o zapovězené lásce a snímků o smrtelné nemoci.

Než skončí léto nezachycuje kruté uvadání těla a ducha jako dramata Konečná uprostřed cesty či Pořád jsem to já, ale nechává stav Milly v náznacích a nejtěžší bolesti v elipsách. Převrací běžný poměr mizerie a radosti ze života tím, že líčí její poslední dny jako krásnou, smyslnou, intenzivními prožitky nasycenou trvalou dovolenou od životní rutiny – od „fungování“, jehož si tolik cení její otec, než zjistí, že to by mělo zůstat prokletím jedinců s perspektivou budoucnosti. Film není o umírání jako o smutném procesu, ale o umění žít naplno v rámci omezených možností. Nechce ukazovat smrt, ale život – stav, kdy každý nový den přijímáme jako dar.

Omezené možnosti všeho druhu sužují všechny aktéry příběhu, v jejichž prokreslení a hereckém pojetí tkví největší síla filmu. Moses, zvyklý odlehčovat životní tíži drogami, předává žezlo největšího exota u seznamovací večeře s Millinými rodiči matce Anně. Ta kdysi zanechala kariéry pianistky a nyní jen bere léky předepsané manželem, psychiatrem Henrym, aby nespadla z bezpečného otupení k experimentům s tvrdšími látkami. Henry je duchem stále mimo i bez medikamentů. Při úterním sexu s Annou zvládá svačinu i telefonáty a z litanie traumatizované pacientky na kanapi učiní uprostřed sezení frašku náhlým odchodem za příjemnější společností. Píseň Golden Brown od kapely Stranglers tak má ve filmu s takovou koncentrací eskapistů své ústřední místo právem, byť pokaždé v noblesním instrumentálním podání zahlazujícím opěvování uvolňujícího rauše.

Millini rodiče si zřejmě uvědomují paradox existence, kdy jejich životy jsou žaláře rutiny bránící jim v tom, co skutečně chtějí, a dceřino umírání je osvobozením. Nakonec pro ni udělají to nejlepší, co mohou: uvolní pravidla a nechají ji dožít jako svobodnou bytost, jakkoli jim kulturní stereotyp říká, že se tím dopouštějí „nejhoršího možného rodičovství“.

Vše magické a hřejivé se odehrává proto, že Milla umírá. Proto je nevypočitatelný bezdomovec přizván pod rodinnou střechu. Proto se osamělé duše ze sousedství stávají utopicky součástí komunity, která spolu začne jezdit k moři a slavit narozeniny. Harmonické soužití třídně, rasově i věkově rozrůzněné, milenecky všelijak zašmodrchané skupiny je ale jen divadlem pro odcházející dívku, jehož křehkost se vyjeví při první příležitosti. Estetikou prchavosti vzácných okamžiků, zakotvenou v barvě a vibrujících světelných hrách film nemaluje iluzorní svět.

Podobně jako Sean Baker zametl ve The Florida Project prekérní osudy svých hrdinů v existenční krizi pod kontrastní fasádu veselé pestrobarevnosti, i Murphy skrývá pod estetizovaný povrch to nejtemnější. Nejen fyzickou bolest, ale i zraňující mezilidské vztahy určované všemožnými bariérami, čirou účelovostí nebo funkčností. Fází pragmatismu si projde i vztah Milly a Mosese, než jej prohloubí autentický cit. Jeho návštěvy u ní mají zprvu loupeživé pozadí, zatímco on je pro ni hlavně průvodcem nepoznaným, neprožitým a předem ztraceným světem dospělosti. Snad s poukazem na skryté motivace v pozadí režisérka tak často pracuje s úpravami vlasů, výměnami paruk, povrchovými modifikacemi vzhledu – obecně s texturou jevící se povrchně.

Než skončí léto zdařile balancuje mezi komikou a tragikou, světlem a stínem existence, jež se v jednom enigmatickém segmentu přetlačují na Millině tváři. Na poměry filmu nezvyklá statičnost dlouhého záběru zápasu světla se stínem jako by se svým „vyprázdněným trváním“ napojovala na poetiku slow cinema a jeho politiku upřednostňování jiného času – neproduktivního a kontemplačního.

Než skončí léto (Babyteeth, Austrálie, 2019, IMDb)
Režie: Shannon Murphy, scénář: Rita Kalnejais, kamera: Andrew Commis, střih: Stephen Evans, hudba: Amanda Brown, hrají: Eliza Scanlen, Toby Wallace, Essie Davis, Ben Mendelsohn, Emily Barclay ad., 118 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 9. 7. 2020).

Než skončí léto (Babyteeth, Austrálie, 2019, IMDb)
Režie: Shannon Murphy, scénář: Rita Kalnejais, kamera: Andrew Commis, střih: Stephen Evans, hudba: Amanda Brown, hrají: Eliza Scanlen, Toby Wallace, Essie Davis, Ben Mendelsohn, Emily Barclay ad., 118 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 9. 7. 2020).

Přečteno 1372x

Článek vyšel v časopise Cinepur #130, srpen 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.9 /7

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený

Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci


DALŠÍ Z RUBRIKY

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes

Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti

Michaël Dudok de Wit: Možná zítra a možná nikdy

FixFox: Intergalaktický opravář v hřejivé české hře


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Obrazy starého světa / Služebníci

Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu

Paměť strojů / Efekt Vašulka

Společnost podmíněné lásky / Chvění


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (104) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1088) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #130 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #130, srpen 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Nabouraný film / Bourák (Martin Šrajer, kritika)

Karty děsu / Cultist Simulator (Ondřej Trhoň, videohra)

Niet tam víťazov / Meky (Antonín Tesař, kritika)

Intimita a normalita / Normal People (Ondřej Pavlík, televize)

#Hongkong Films Matter / Dvakrát o budoucnosti Hongkongu a tamní kinematografie v době protestní (Haruna Honcoop, téma)

Festivaly už budou navždy jiné / Rozhovor s uměleckou ředitelkou Visions du Réel Emilií Bujès (Jaroslav Cibulka, rozhovor)

+ více...