Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial 130: Kinematografie Hongkongu

Editorial 130: Kinematografie Hongkongu

editorial / Jindřiška Bláhová / 29. 7. 2020

Deníky Pavla Juráčka patřily léta ke klenotům deníkové literatury. Bezprostředně po vydání jejich části v roce 2003 se staly literární senzací. V nakladatelství Torst vycházejí od roku 2017 postupně jako celek ve čtyřech objemných svazcích. Díky autorově jazykové brilanci a jedinečnému pozorovacímu talentu, kterým mířil na sebe jako na nepochopeného a společností utlačovaného intelektuála/génia i na rozervaný svět kolem, deníky fungují jako niterná a svůdná introspekce i jako jedinečný záznam doby. Fungují i jako nástroj, jímž autor upevňoval svůj obraz výjimečného umělce, vůdčí postavy československé nové vlny, která viděla víc než ostatní a jejíž kariéru přervala normalizace. Juráček si deníky psal i po svém nuceném odchodu do Německa. Do emigrace odcházel se svojí ženou, filozofkou Daňou Horákovou, s níž v Mnichově několik let žil.

Horáková jejich život a svoji zkušenost s legendárním „Jurajdou“, do něhož byla zamilovaná jako Viktorka do Černého myslivce, vměstnala do rozsáhlé publikace O Pavlovi. Vrací se v ní k pražskému disentu v sedmdesátých a osmdesátých letech, bez iluzí popisuje emigraci i emigrantskou „komunitu“ a otevřeně se ohlíží za svým patologickým vztahem s Pavlem Juráčkem, jehož talent vyhasl po dvou filmech Postava k podpírání a Případ pro začínajícího kata – navzdory příležitostem, jež v Německu dostával. Kniha Pavla Juráčka demytizuje a rozkládá jeho deníkovou sebestylizaci. Aniž by Horáková upírala deníkům výjimečnost a jejich autorovi génia, koriguje s pronikavým intelektem mýtus, který kolem sebe Juráček systematicky budoval a který je tak svůdný nejen kvůli jeho talentu, ale i protože zapadá do romantické představy trpícího velkého umělce, jež tak často stojí v cestě pochopení skutečnosti.

„Navíc mám dojem, že Pavel se po zveřejnění svého deníku, a nepochybně i díky své předčasné smrti, stává jakýmsi vzorem, jakýmsi morbidním idolem, že je stylizován do role mučedníka, přestože na rozdíl od opravdových obětí totality neodseděl ani den ve vězení… Že vzniká obraz sisyfovského nonkonformisty, kterého se nadšeně chopili historikové i kritici totality, a že se taktně přehlíží skutečnost, že byl jak v KSČ, tak v Chartě, ale na sklonku života mezi nimi neviděl žádný rozdíl a mrzutě litoval členství v obou ,spolcích‘. (…) Pavel byl obětí, ale ne tehdejšího režimu, nýbrž své lenosti (,poctivě vzato, jsem povaleč‘), své hybris, své sebestřednosti a fatální závislosti na ,panákách‘ a pilulkách, své absurdní snahy o absolutní nezávislost. V jádru byl svým vlastním žalářníkem – a tušil to.“ Kniha O Pavlovi je pozoruhodná, a proto jsme její reflexi věnovali tentokrát dvojnásobný prostor. Najdete ji na stranách 20–21.

Cinepur vždy věnoval výraznou pozornost českému filmu. Řadu let například v rubrice Profil píšeme o nastupujících tuzemských talentech. S tímto číslem záběr rozšiřujeme. V nové autorské rubrice Kamera-pero dáváme prostor českým tvůrcům a tvůrkyním, jejich uvažování o vlastní tvorbě, proměnách audiovize, trendech, kauzách a dění v oboru. Výběr tématu je čistě na nich. Zahajuje režisérka Johana Ožvold, která píše o „akustickém auteurství“.

Přečteno 1313x

Článek vyšel v časopise Cinepur #130, srpen 2020.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.4 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #140

#140

duben 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Film jako písek na pláži / Editorial 139

Editorial 138

Editorial 137

Editorial 136

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

Editorial 133: David Fincher

Editorial 132: Fantasy

Editorial 131: Film a feminismus


DALŠÍ Z RUBRIKY

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Úvod do Wese Andersona

Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Film jako písek na pláži / Editorial 139

Editorial 137

Editorial 136

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

Editorial 133: David Fincher


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (239) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1080) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)

Cinepur #130 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #130, srpen 2020

Z obsahu tištěného čísla:

Černá klišé, bílé zkazky / Bratrstvo pěti (Jan Kolář, kritika)

Příběhy obyčejného autorství / Petr Zelenka (Martin Svoboda, portrét)

Intimita a normalita / Normal People (Ondřej Pavlík, televize)

Hongkongská nová vlna / Jak televize reformovala kinematografii (Jiří Flígl, téma)

Z dláždění na pláž / Než skončí léto (Tomáš Gruntorád, kritika)

Ženský film stokrát znovu a lépe (Petra Chaloupková, mimo kino)

+ více...