Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Alice Wu natočila film, který bude znít v uších povědomě. Jednak dlouhodobě vyhledávanou zápletkou, jednak tím, jaké cíleně současné tematické aspekty do ní zapouští. Kdybys jen tušil chápavě vypráví o dospívající dívce a peripetiích při hledání či nenacházení první lásky uprostřed středoškolské džungle. Snímek klasický rámec coming of age (dospívání) aktualizuje: hrdinka je společensky nepříliš průbojný outsider a zároveň podnětná intelektuálka, jejíž čínský původ dává průchod omletým šikanózním poznámkám. A musí ještě řešit vlastní sexuální orientaci. Hodně slov a vážných motivů v předchozí větě, přitom Kdybys jen tušil kolem všech proplouvá s nápadnou elegancí.

Nostalgickou stylizací dokázala Alice Wu ve svém druhém celovečerním filmu vystihnout moment, jímž se nahlíží na mladistvé bolesti jak s uličnickým nadhledem, tak poučeným uznáním toho, že (nejen) v těch „-nácti“ vážně nejde o žádné prkotiny. Scénář inscenuje nelichotivé situace natolik uvážlivě, že při nich dá pocítit knedlík v krku tápajících hrdinů, aniž by vnějšího pozorovatele uváděl do vyloženého nepohodlí. Autorka tak zvládla cvičení na trochu podceňované téma: dokonale propočítaný produkt, u něhož dokáže částečně zakrýt jeho vypilovanost; respektive přesvědčit, že za všemi těmi kalkulacemi s emocemi zůstalo cosi uvolněně bezprostředního.

Což staví recenzenta do nevýhodné pozice. Stále se mu totiž při psaní zlomyslně podbízejí úmorná slova typu neodolatelný, půvabný, roztomilý. Jestliže má serióznější text o Kdybys jen tušil šetřit podobnými kudrlinkami, měl by si zkraje připustit, jak obtížné je bez frází vystihnout půvab tohoto filmu. Odpověď samozřejmě spočívá v jazyku i podobách mezilidské komunikace coby problému, který Alice Wu soustavně a z různých stran nahlíží.

Například nevtíravě připomíná náročný úděl Asijce na americkém maloměstě, zejména v úloze zenového otce protagonistky. Jazyk zrazuje i mladší postavy lapené v potřebě osvojit si různé situační fráze, jež od nich ten či ta mechanicky očekávají. Na filmu lze ocenit, že hrdiny nutí s těmito nepsanými úkoly bojovat; někdy je naplňovat, jindy jim vzdorovat. Každopádně je postupně stále více reflektovat.

Hrdinka rutinně zpracovává za mnoho movitějších spolužáků jejich eseje a za povrchního kluka začne nerozvážně psát balící i myšlenkově potentní textovky jedné krásce, která oběma pořádně zamotá hlavu. Kdybys jen tušil dokáže přesvědčivě zpřítomnit a emočně zesílit onen krátký – i když někdy vlastně velmi dlouhý – okamžik při rozmýšlení, jaké slovo nebo emodži použít při odesílání zpráv. Když pak prst méně či více nepokojně zmáčkne tlačítko odeslat, hraje se napínavě o to, jak dotyčný převede smajlíka či údernou větu do reálného setkání a přímé interakce. Samozřejmě mnohdy naprosto žalostně. Takže komunikační hra dostává další náboj.

Značná část těch sdělení naplňuje parametry motivačních citátů. Tedy odkudsi vytažených výroků všemožných osobností, zpravidla povzbuzujících k činu. Nikoli zanedbatelná část intelektuálů by do něčeho takového nikdy neinvestovala (anebo by o tom raději nemluvila). Scénář Kdybys jen tušil si v motivačních citátech vyloženě libuje, včetně těch neadresných či snad nově vytvořených („Gravitace je reakce hmoty na osamělost“). Hned za logem Netflixu a zahřměním Bad Panda nás poučí Platon, přičemž citační střelivo scénář pálí až do konce. Lze se nad tím samozřejmě blahosklonně pousmát. Ale to není produktivní cesta. V motivačních citátech a jejich nadhledu totiž částečně spočívá možné vysvětlení onoho těžce postižitelného půvabu. První rychlé zaslechnutí mnoha z nich může vzbudit pocit poodkrytí čehosi hlubokého, aby po třetím opatrném přečtení nastoupila skepse, že vznešená slova ukrývají banalitu, potažmo proradné vytržení z kontextu souvislejších myšlenek. Navzdory tomu není od věci zkusit ještě čtvrté zopakování tiše pro sebe: po fázích uhranutí a skepse může nastoupit přijetí fráze coby neurčitě trefné zkratky, která nezaslouží ohrnutý nos. Každá moudrá hlava, jež je stále schopna motivační citáty třeba i ironicky integrovat do vlastní intelektuálnější myšlenkové mapy, nezůstane bez odměny. Například může Kdybys jen tušil zapnout s očekáváním půvabného zážitku.