Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Debutující režisérky a režiséři mají v kinematografii zvláštní postavení. Na jednu stranu se do nich vkládají naděje jako do slibného filmového mládí, které přinese nové impulzy. Na druhou se jim nevěří. Představují příslib, ale nemají nic za sebou. Jejich odvrácenou stranou je risk. Bez risku ale není úspěch a risk může přinést nečekané výsledky. Některé z kanonických světových filmů jsou prvotiny: Občan Kane, Gauneři, Americká krása, Černý Petr, U konce s dechem, Vykoupení z věznice Shawshank, Ona to musí mít, Flákač, Intimní osvětlení, Mladí muži za pultem, Nikdo mne nemá rád, La Pointe Courte, 12:08 Na východ od Bukurešti…

Debut představuje natolik zajímavý fenomén, že jsme mu věnovali téma aktuálního Cinepuru. O konkrétních textech se více dočtete v úvodu k tématu. Tady bych vyzdvihla hlavně jeden – anketu mezi režisérkami a režiséry ze střední Evropy, kteří za sebou mají aktuálně svůj první film. Jak k němu přistupovali? Co si od něj slibovali? Jaké měli podmínky? Jak vidí svoji budoucnost? Podařilo se nám dát dohromady pozoruhodný výběr osobností a s jejich odpověďmi získat i ojedinělý pohled do světa současných debutantů a širších podmínek filmové produkce v jednotlivých státech – od Česka, přes Polsko po Rakousko a Německo.

Mezi oslovenými byl i Bohdan Karásek, režisér a scenárista jednoho z nejvýraznějších loňských tuzemských snímků Karel, já a ty. Karásek debutuje i v Cinepuru jako autor. V rubrice Zoom si můžete přečíst jeho ponornou, mravenčí osobní analýzu Beeswax Andrewa Bujalského, jednoho z ustavujících tzv. mumblecore filmů, pro které by autor rád prosadil český termín šumldřeň. Text je i výpovědí o Karáskově vlastním režisérském gestu.

Blízko k mumblecoreovým ohledáváním drobných bariér v mezilidské komunikaci má i debut Taiky Waititiho Orel kontra žralok, jak píše v režisérově profilu Antonín Tesař. Má k nim sice blízko, ale poetika celého Waititiho díla je jiná – vychází z jeho herectví a humoru, který „stojí do značné míry právě na více či méně propastných rozdílech mezi tím, kdo jeho hrdinové jsou a kým by chtěli být“. Bude zajímavé sledovat, kým bude Waititi coby režisér jednoho z dalších dílů Hvězdných válek.

Výjimečné pak mohou být nejen debuty, ale i filmy poslední. Jednomu takovému je věnovaná rubrika Flashback. Jan Foll píše o gangsterce Tenkrát v Americe Sergia Leoneho, v níž se bravurně mimo jiné odemyká čas. Věřím, že čtení Cinepuru nebude čas ztracený.