Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Filmový festival Eigasai, pořádaný Česko-japonskou společností ve spolupráci s kinem Lucerna a Japonským velvyslanectvím v Praze, startuje celoroční kulturní události v rámci oslav 100. výročí navázání česko-japonských vztahů. V rámci svého 13. ročníku festival divákům během celého týdne 20.–26. ledna 2020 nabídne to nejlepší ze současné filmové tvorby a jako již tradičně i kulturní akce během Japonského kulturního dne v sobotu 25. ledna. Pro návštěvníky budou připraveny zdarma workshopy pro celou rodinu – kaligrafie, origami, hra šógi a další a také budou moci ochutnat japonskou kuchyni a tradiční japonské cukroví i čaj. Na jevišti se představí i divadelní komedie kjógen, bubny taiko či japonský tanec. V neděli potom bude samostatné vystoupení okinawských bubeníků Eisá.

Festival letos představí současné hrané filmy ale i dokumenty k tématu Fukušimy a Olympiády a jako tradičně i animovaný film pro celou rodinu. Hlavním mottem letošního festivalu je heslo inspirované českým olympijským běžcem Emilem Zátopkem: KDYŽ NEMŮŽEŠ, PŘIDEJ!, které jsme zvolili v kontextu nadcházející letní tokijské olympiády. Motto se však vztahuje i k vybraným filmům z nabídky The Japan Foundation, ve kterých si hlavní hrdinové občas skoro sáhnou na dno a podobně jako olympijští sportovci se znovu zvednou a běží svůj životní závod dál. Ve filmech můžeme reflektovat tuto lidskou vlastnost, která je vlastní nejen velmi pracovitým Japoncům, ale má univerzální rozměry, se kterými se ztotožní i diváci v České republice.

Festival letos zahajuje za účasti japonského velvyslance Kaoru Šimazakiho a mnoha dalších hostů snímkem Barvy života (It’s a Beautiful Life: IRODORI, 2012), inspirovaného a natočeného dle skutečných událostí na motivy tří seniorek z malinkého městečka v prefektuře Tokušima na Šikoku, jež i na sklonku života čelí novým pracovním výzvám. Film vykresluje jejich snahu i v pokročilém důchodovém věku začít nový obchod s prodejem vzácných stromových lístků, avšak naráží na naprosté nepochopení svých rodin.

Snímek Noční obloha je vždy nejmodřejší (The Tokyo Night Sky Is Always the Densest Shade of Blue, 2017) úspěšného režiséra Júdži Išii diváky přenese do současného Tokia a ukáže příběh o mezilidských vztazích, ekonomickém tlaku, pracovních výzvách, vytrvalosti a životních náhodách mladých lidí, kteří i přes ekonomické tlaky v japonském hlavním městě bojují s nejrůznějšími výzvami a nakonec najdou i svou spřízněnou duši a klid. Dokumentární film režiséra Júdži Nakae Bon uta: píseň domova (Bon uta: A Song from Home, 2019) přináší vhled do života obyvatel po fukušimské tragédii, kteří se již nemohou vrátit do svého rodného města Futaby, jednoho z nejvíce postižených míst, a musí bydlet v provizorních podmínkách v okolí zničené provincie Fukušima.

Rodinné drama Máme dceru (Dear Etranger, 2017) režisérky Jukiko Mišimy vzniklo dle předlohy stejnojmenného populárního románu spisovatele Kijošiho Šigemacua a popisuje spletitý rodinný příběh dcer, které musí přijmout do rodiny novorozenou nevlastní sestru a s novou rodinnou konstelací se vypořádat. Povídkové drama Milenci (Three Stories of Love, 2015) úspěšného režiséra Rjósuke Hašigičiho ukazuje složitost mezilidských vztahů a poodkrývá emocionální svět tří hrdinů – vdovce, kterému neznámý útočník zabil na ulici ženu, homosexuálního právníka, jehož denodenním chlebem je řešení rozvodů, ale sám se potýká se složitostmi svého vztahu, a v neposlední řadě ženou, která žije v nespokojeném manželství v domě se svou tchýní. Tři zdánlivě odlišné jedince spojuje touha po změně a spokojenějším životě.

V rámci bohatého programu Japonského kulturního dne je na sobotní odpoledne 25. ledna připraven rodinný animovaný film Rudolf a Mnohouš (Rudolf the Black Cat, 2016) natočený podle úspěšné knižní série pro děti. Sobotní den zakončí v Japonsku oceňované rodinné drama Láska na bodu varu (Her Love Boils Bathwater, 2016) režiséra Rjóty Nakana. Film zasazený do kulis samurajského Eda, Ještě jednou (His Master’s Voice, 2014), je inspirovaný vypravěčským žánrem rakugo, který se v Japonsku pěstuje již dlouhá staletí a sleduje pokusy malého chlapce, který se snaží žánr pilovat a prosadit se před svým prvním publikem.

Mimo hlavní program jsou pak pro letošní festival připraveny v malém sále kina Lucerny doprovodné projekce a diskuze na téma olympijských her. V sobotním bloku Filmová olympiáda budeme diskutovat nad tokijskou olympiádou 1964 i blížící se olympiádou 2020 a to nejenom z filmového hlediska, a v neděli si připomeneme skvělé sportovní výkony Věry Čáslavské mj. i z tokijské olympiády v dokumentárním filmu Olgy Sommerové Věra 68 (2012). Festival v neděli večer uzavře drama Ošin (Oshin, 2013) na motivy stejnojmenného televizního seriálu z 80. let, jež popisuje nesnáze malé dívky v drsných podmínkách života na vesnici na začátku 20. století. Všichni filmoví hrdinové však svůj boj nevzdali do poslední chvíle.

Festival Eigasai se z pražské Lucerny poté přesune do Moving station v Plzni, kde proběhnou festivalové ozvěny od 19. do 22. února 2020.