Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Průkopnický, vizionářský, obdivuhodný, inspirativní. Takový se může jevit Netflix při pohledu na jeho přes dvě dekády trvající tažení mediálním trhem. Z americké společnosti, která roku 1998 spustila nový typ on-line půjčovny, rozesílající svým zákazníkům DVD poštou, se stal globální gigant, jehož předplatitelé denně zhlédnou kolem 140 milionů hodin nabízeného VOD obsahu. Svou činnost přitom Netflix zahajoval v době, kdy se obchod s DVD teprve začínal masověji rozšiřovat. Stejná situace se opakovala i o pár let později se streamováním, které bylo v roce 2007 také v rané fázi vývoje. Brzy poté začal Netflix expandovat mimo hranice Spojených států a postupně si vybudoval pozici nejmocnější virtuální videotéky, jež si vlastní obsah i sama vyrábí. Skrze své Netflix Originals čím dál výrazněji proniká do prostředí americké, evropské či asijské produkce.

Téma věnované Netflixu vychází v pravý čas. Nejenže v říjnu zahájila provoz česká verze Netflixu, ale velké změny aktuálně hýbou především celosvětovým trhem se streamovacími službami. Tváří v tvář rychlému vývoji, spojenému s nárůstem nových konkurenčních platforem typu Apple TV+ nebo Disney+, lze jen stěží odhadovat blízkou, natož vzdálenější budoucnost v této klíčové oblasti dnešního mediálního průmyslu. Jisté je snad jen to, že alespoň na určitou dobu ještě zůstane lídrem trhu Netflix se svými více než sto padesáti milion předplatitelů.

O Netflixu toho víme stále málo i proto, že jen neochotně zveřejňuje konkrétnější statistiky a nerad nechává nahlédnout do zákulisí svého fungování. V tématu jsme se pokusili postihnout několik podstatných rysů ve vztahu k jeho statusu a nabídce, kterou s oblibou prezentuje s ohledem na výjimečnost kvantity a zároveň kvality titulů. Texty se z různých úhlů dotýkají svrchované pozice Netflixu na poli streamingu, specifik jeho distribuce či původní produkce. Některé z příspěvků zkoumají také rozpory mezi obrazem a reálnou praxí – tedy jak Netflix dostává svému navenek šířenému image v konfrontaci se skutečnými možnostmi uvádění, sledování či vlastní tvorby.

Milan Kruml přehledně shrnuje současnou situaci poskytovatelů VOD obsahu. Představuje i nové hráče, kteří vstoupí na světový trh příští rok coby další vyzyvatelé Netflixu. Ondřej Pavlík rozebírá strategie veřejné prezentace značky Netflix a naznačuje, co se za nimi přesněji skrývá. Ať už jde o proklamovanou původnost titulů z kolekce Netflix Originals nebo třeba diskutovanou roli algoritmů, jež zasahují i do tvorby pořadů. Dan Krátký se pak detailněji zaměřuje právě na jeden z Netflix Originals programů, seriál Dům na kopci (2018) – první původní hororovou sérii Netflixu, která je i v širším kontextu originálním příspěvkem k žánru a zrcadlí se v ní dlouhodobější autorské směřování Mikea Flanagana. Poslední dva články se obecněji zabývají dvěma typy tvorby, kterou Netflix distribuuje či sám produkuje. Martin Šrajer se soustřeďuje na dokumenty, včetně problémů spjatých s jejich existencí výlučně v on-line prostoru. Antonín Tesař pak přibližuje trend japonského anime uzpůsobeného pro potřeby Netflixu a jeho uživatelů.