Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

kritika / český film / Martin Šrajer / 30. 1. 2020

Philip Roth v závěrečném díle zuckermanovské tetralogie vyslal své spisovatelské alter ego na dvoudenní výlet do Prahy v počátcích normalizace. Jako MacGuffin motivující cestu do totalitní země posloužily rukopisy jidiš povídek, napsané otcem českého emigranta Zdeňka Sisovského. Ten reprezentuje první ze tří typů spisovatelů, s nimiž se Zuckerman setkává. Dalším je samizdatový autor Bolotka, nucený pracovat jako údržbář. Třetí a nejpohodlnější model tvorby v nesvobodných podmínkách zpřítomňuje úspěšný prorežimní spisovatel a ministr kultury Novák, s nímž se Zuckerman snaží neúspěšně najít společnou řeč před tím, než je ze země vykázán.

Zatímco Roth se nad údělem spisovatele, uměleckou svobodou, židovskou identitou nebo sexem coby aktem společenské rebelie zamýšlí napříč Pražskými orgiemi i zbytkem své bibliografie, filmovou adaptací Ireny Pavláskové se tyto motivy jenom míhají. Stejně jako výjevy tvořící povinnou součást normalizační ikonografie.

Během prvních minut pobytu ve městě prošpikovaném agenty StB vidí Zuckerman z jedoucího vozu obří rudou hvězdu, dlouhou frontu před řeznictvím a příslušníky Veřejné bezpečnosti pacifikující neposlušnou „máničku“. Vršení panoptikálních scén na základní úrovni vystihuje ráz hyperbolizované předlohy. Předložit autentický obraz normalizované Prahy nebylo Rothovým záměrem a nesnaží se o to ani Pavlásková. Její poctivý přístup k věhlasnému literárnímu dílu bohužel z velké části upadá do neinvenční ilustrativnosti a doslovného citování. Setkání s teatrálními figurkami tak oproti románu nevede k propletení vždy pouze načatých úvah do ucelenější sítě významů. Tam, kde v knize jednotlivá Zuckermanova setkání stmeluje hrdinovo ujasňování si vlastního etického postoje, zůstaly ve filmu jenom nespojité fragmenty, lišící se zvolenou optikou i stupněm žánrové nadsázky, jež nahodile ochabuje a sílí.

Soundtrack, nejzřetelněji prozrazující ambici natočit film světového formátu, místy naznačuje, že bychom snad měli sledovat špionážní thriller. Ohrožení ale působí stejně neskutečně jako postavy, kterých by se mělo týkat. Do groteskního časoprostoru nejhladčeji zapadají fraškovité epizodky typu hospodského tlachání s dvojicí zakázaných autorů. Scéna, ve které Zuckerman s karikaturou Ludvíka Vaculíka soutěží v tom, kdo dokáže vyjmenovat víc indiánských kmenů, vyznívá přes svou absurditu přesvědčivěji než snaha navodit atmosféru nedůvěry či dekadence, a je proto škoda, že si film nezachovává stejný nadhled po celou dobu.

Když knižní Zuckerman svou pražskou zkušenost shrnuje označením Čechů za národ vypravěčů, pro něž jsou historky o „fakování“ náhražkou života, činí tak se skeptickým dodatkem, že neví, kdo mu říkal pravdu. V nezáludně přímočarém filmu tato ambivalence chybí a Zuckermanův popis Prahy jako města příběhů zavání alibistickou snahou ospravedlnit ex post anekdotickou skladbu filmu. Kvůli nízkému stupni individualizace vypravěčů, kteří se s hrdinou dělí o své příhody, nemáme důvod pochybovat o pravdivosti jejich slov. Jsou jenom nositeli příběhů. Živelný tok vyprávění proto postrádá spodní proudy, které by naši pozornost směřovaly k otázkám, jež jsou pro Rotha klíčové – kdo a proč vypráví.

Za celovečerní stopáž tedy film nevděčí prohloubení předlohy. Vše v něm naopak zůstává na povrchu. Došlo pouze k roztažení některých situací. Výraznější prostor dostala Sisovského bývalá manželka Olga, zapadající mezi ostatní vášnivé, cílevědomé a lehce neurotické hrdinky z filmů Ireny Pavláskové. Alespoň v jejích dialozích se Zuckermanem lze zachytit náznaky konfrontace dvou vyhraněných světonázorů, z nichž by mělo vyvěrat hrdinovo závěrečné vystřízlivění. Opět ale zůstává jen u příslibu.

V knize Zuckermanovi dochází, že umlčovaní pražští bohémové jsou ve svém přístupu k sexualitě svobodnější než on, který se dokáže skutečně odpoutat jenom ve fikci. Film, který nedokáže roztroušené motivy poskládat do koherentního tvaru, vyznívá banálněji. Postavy se jeví být nespokojené zkrátka proto, že je nikdo neuspokojil. Také z toho důvodu je jediné potěšení, které sledování Pražských orgií skýtá divákům, potěším značně provinilým.

Pražské orgie (ČR, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Irena Pavlásková, kamera: Alexander Šurkala, střih: Jiří Sternwald, hudba: Jiří Chlumecký, hrají: Jonas Chernick, Ksenia Rappaport, Pavel Kříž, Klára Issová, Jiří Havelka ad., 112 minut, distribuce: Bioscop (premiéra v ČR 10. 10. 2019).

Pražské orgie (ČR, 2019, IMDb)
Režie a scénář: Irena Pavlásková, kamera: Alexander Šurkala, střih: Jiří Sternwald, hudba: Jiří Chlumecký, hrají: Jonas Chernick, Ksenia Rappaport, Pavel Kříž, Klára Issová, Jiří Havelka ad., 112 minut, distribuce: Bioscop (premiéra v ČR 10. 10. 2019).

Přečteno 3215x

Článek vyšel v časopise Cinepur #126, prosinec 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.7 /16

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #144

#144

prosinec 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal

Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

KaprKód / Dialog s mrtvým

Na FAMU nás učili, že žánr je „fuj“ / Rozhovor s režisérkou Terezou Nvotovou

A pak přišla láska… / Tarot a terapie

Grand Prix / Grand Pricks

Návraty kamarádů do deště / Pokračování normalizačních trháků po roce 1989

Nejenom Eso / Fenomén česko-slovenských televizních hitparád

Začátky a konce / Anketa o filmových a televizních „devadesátkách“

Komrzý – Bojar: Je hezké, že si pořád ještě nerozumíme


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Jak vycvičit své vnitřní zvíře / Muž se zaječíma ušima

Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě

Vydolovat dobrý příběh / Nová šichta

Vidět ticho / Sound of Metal

Řez globalizující se Indií / Bílý tygr


RUBRIKY

anketa (32) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (119) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (17) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (16) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1116) / mimo kino (192) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (52) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (88) / téma (1029) / televize (138) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #126 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #126, prosinec 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Daniel Day-Lewis / Nesnesitelná lehkost totálního převtělování (Stanislava Přádná, portrét)

Ztracené město a hvězdy / Ad Astra (Dan Krátký, kritika)

Vymítač předsudků / Antologie města duchů (Ondřej Pavlík, kritika)

Všichni proti všem / Situace na současném streamingovém trhu (Milan Kruml, téma)

Sametová Ji.hlava (Janis Prášil, report)

Drze rozvracet, ne být milý / Rozhovor s Alexejem Germanem ml. (Kamila Dolotina, rozhovor)

+ více...