Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nepohodlná hra mezi filmem a divákem / Lun Sevnik

Nepohodlná hra mezi filmem a divákem / Lun Sevnik

profil / český talent / Vítězslav Chovanec / 12. 2. 2020

Poté, co se v českém filmu výrazně prosadil Olmo Omerzu, roste na FAMU další velký slovinský talent Lun Sevnik. Jeho film Hra se letos představil na festivalu v Karlových Varech v sekci Future Frames, která představuje krátké snímky nastupující generace evropských filmařů. Na sklonku léta se pak tento film promítal také na festivalu v San Sebastianu, což znamenalo třetí českou účast na tomto festivalu v řadě.

Za přílivem slovinských tvůrců do českého filmu můžeme vděčit zejména FAMU, kterou v minulosti prošla řada úspěšných autorů z bývalé Jugoslávie a která si díky tomu udělala na Balkáně dobré jméno. „Navíc byla velká pravděpodobnost, že dostanu zahraniční stipendium. Kdybych studoval filmovou školu v Lublani, musel bych u toho pracovat a bylo by těžší se věnovat filmu naplno,“ dodává ke své volbě Sevnik. Nejprve studoval filozofii a český jazyk a literaturu v Lublani. „Věděl jsem, že na filmovou fakultu ještě nemám. Tím, že jsem nastoupil na FAMU až ve třiadvaceti letech, jsem měl alespoň trošku větší životní zkušenosti, než kdybych se hlásil rovnou po maturitě.“

Studium literatury se projevilo i na jeho filmech, ke kterým si sám píše scénáře. Ty jsou – s výjimkou filmu Voyage – založené do značné míry na dialozích. Kvůli přihlášce na FAMU natočil svůj první film Seat, kde skupinka mladíků čeká u telefonní budky na telefonát od jejich kamaráda, který spáchal sebevraždu a před smrtí slíbil, že jim v konkrétní den zavolá. Černobílý film s prvky magického realismu se ovšem stylisticky liší od jeho následujících, již studentských filmů. „Zatím jsem si nevybudoval vlastní styl. Vizuální stránku vždy hledám až prostřednictvím scénáře,“ vysvětluje Sevnik svůj široký formální rozptyl.

Pro své v česku natočené filmy si Lun Sevnik zvolil poměrně aktuální společenská témata. Hrdinou filmu Voyage je řidič dodávky, který převáží uprchlíky do Evropské unie a vypouští je v lese. Na korbě ovšem zůstane bezvládné tělo jednoho z pasažérů, kterého se snaží zbavit. Řidič zde ovšem není ukázán jako jednoznačně záporná postava, ale částečně i jako oběť valících se událostí. Právě morální nejednoznačnost hlavní postavy se zdá být jedním ze spojujících prvků filmů tohoto nadějného tvůrce. „Nechci točit pohodlné filmy. To neznamená, že nemají mít diváky, ale že jejich jediným cílem nemá být diváka uspokojit. Chci vidět, co je za hranicemi společenskými i osobními. A chci, aby film ty hranice nabourával, aby nebyl moralistický.“

Hrdinové zatím posledního snímku Luna Sevnika Hra jsou dva šestnáctiletí kamarádi Boris a Hugo, kteří si na černo opatřili zbraň a na Livestreamu ohlásí, že spáchají sebevraždu. Děj se odehrává během jedné hodiny v Hugově bytě, nedozvíme se nic o minulosti ani motivech obou hrdinů. „Zajímá mě, jak se člověk zachová v situaci, kdy už ví, že se blíží konec a nikdo už ho nebude soudit,“ objasňuje svůj přístup sám tvůrce.

Hugo i Boris se proto nezdráhají rozbíjet v bytě věci, obořit se na souseda nebo zavolat třídnímu učiteli, že pokud si do druhého dne nezlomí nohu, celá škola se dozví, že měl poměr s jednou ze studentek. „To je pro mě zásadní moment,“ říká Sevnik. „I přesto, že sledujeme absolutní destrukci, kluci v nějakou chvíli udělají ,správnou‘ věc – tedy, zkoušejí potrestat učitele za sexuální zneužití. To, že dospělý učitel spal s nezletilou studentkou, se dá soudit. To, že se dva kluci rozhodnou spáchat sebevraždu, se ale už tak snadno soudit nedá, neboť divák neví, co je k tomu vedlo.“

Klasickou kameru doplňují i záběry ze streamu, kde se oba kluci předvádějí svému virtuálnímu publiku, které jim v reálném čase píše komentáře. „Na internetu je fascinující to, že když ohlásíš, že spácháš sebevraždu, divák neví, jestli to myslíš vážně. Na začátku Hry se divák dozví, že dva mladí kluci spáchají sebevraždu, ale přesto se na film dodívá. Proč by se díval na něco, u čeho ví, jak příběh skončí? Kvůli naději, že se jedná o vtip a že se to nestane. Čili ta hra tam není jen mezi Hugem a Borisem, ale také mezi filmem a divákem,“ objasňuje svůj koncept tvůrce, který aktuálně připravuje dva další hrané krátké filmy, ve kterých chce i nadále rozvíjet svůj koncept morálně nejednoznačných hrdinů.

Přečteno 1942x

Článek vyšel v časopise Cinepur #126, prosinec 2019.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #130

#130

srpen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY profil

Smýkání Denisem Lavantem / Profil Jana Vejnara

Nepohodlná hra mezi filmem a divákem / Lun Sevnik

Matouš Valchář / Punková animace

Animovaný dokument po česku / Diana Cam Van Nguyen

Prolomit vlny v loutce / Daria Kashcheeva

Takaši Miike / Autor bez domova

Mykologická love story / Marie Dvořáková

Filmy Hirokazu Koreedy / Mezi Ozuem a dokumentem


DALŠÍ Z RUBRIKY český talent

Karolína Davidová / Zájem nebude jen tak

VJ Kolouch ovlivněný Krtečkem

Tomáš Svoboda / Jako film

Vladimír Turner / Vagantem v telekomunikačním věku

Rudolf Šmíd / Kronikář strašáků

Lukáš Kokeš / S realitou je to velmi nejisté

Nic si nevymezovat / Matyáš Trnka

Jan Saska / S lahváčem na Oscary


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

I love visa / Dokufest 2015

Zimní spánek / Esence Čechova v současném filmu


RUBRIKY

anketa (25) / český film (98) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (104) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (4) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (1) / kauza (33) / kniha (123) / kritika (969) / mimo kino (162) / nekrolog (1) / novinka (775) / objev (2) / pojem (36) / portrét (16) / profil (110) / reflexe (25) / report (115) / rozhovor (167) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (939) / televize (110) / událost týdne (259) / videohra (68) / web (42) / zoom (163)

Cinepur #126 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #126, prosinec 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Sráč nebo hrdina, všichni jedna rodina / Národní třída (Jarmila Křenková, kritika)

Editorial 126 / Netflix (Jindřiška Bláhová, editorial)

Všichni proti všem / Situace na současném streamingovém trhu (Milan Kruml, téma)

Vymítač předsudků / Antologie města duchů (Ondřej Pavlík, kritika)

Síla Dolanova polibku / Matthias a Maxime (Jan Bodnár, kritika)

Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu (Ondřej Pavlík, téma)

+ více...