Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Před šesti lety to byla vzrušující novinka, teď už to bereme jako samozřejmost. A jako budoucnost. Streamovací společnost Netflix, která přenesla koncept videotéky z kamenného obchodu do virtuálního světa, se od roku 2013, kdy seriálem Domek z karet vstoupila do původní tvorby, stala konkurentem tradičnějších mediálních domů. A pro nejednoho diváka značkou, pod níž najde „kvalitní“ program. I když Netflix „žije“ na dluh, do jeho čísel jen málokdo vidí a občas je jeho sebepropagace originálnější než tvorba samotná, změnil audiovizuální prostředí do té míry, že jeho model zkouší aktuálně napodobit další velcí hráči od Disneyho po Apple. Mnozí z nich přitom donedávna licencovali svůj obsah právě jemu.

Netflix nenechává v klidu ani další segmenty kinematografie. Kvůli němu se bouří francouzští kinaři, festival v Cannes řešil, jestli jeho filmy bude pouštět do soutěže, veteráni filmového průmyslu jako Steven Spielberg puristicky trvají na tom, že Netflix na Oscary nepatří, protože film není filmem, dokud není uvedený v kinech. Netflix totiž razí politiku, že kina nepotřebuje. Své filmy si uvádí on-line. I když u některých se mu kina na limitované uvedení hodí – jako třeba u nejnovější krimi ságy Martina Scorseseho Irčan. Jako téma je tedy Netflix „na stole“. Šest let, obzvlášť ve zrychleném digitálním prostředí, je dost dlouhá doba na detailnější reflexi, ale i střízlivější uvažování o tom, co to vlastně všechno znamená a co se bude dít dál. Proto jsme téma posledního čísla roku 2019 věnovali právě Netflixu.

Netflix „pronikl“ i do přední části Cinepuru, kde v rubrice seriál přinášíme obsáhlou, komplexní recenzi Orange Is the New Black (OITNB), jednoho z původních vlajkových seriálů společnosti, který se letos uzavřel. V současné záplavě původní tvorby působí OITNB téměř jako solitér z jiných časů, jenž hraje trochu podle jiných pravidel a kolem nějž se prohnala změna. Tu společenskou však seriál stíhal zachycovat až do poslední řady. Jak píše Šárka Gmiterková: „V hlasité a odvážné reflexi Ameriky OITNB dlouho postrádal konkurenci, neboť̌ urputně připomínal, že ideu Spojených států jako etnického a národního tavicího kotle najdeme hlavně za vězeňskými mřížemi.“ Z čísla doporučuji i portrét Daniela Day-Lewise. Herec, který se v roce 2016 rozhodl ukončit kariéru, patřil svou jen obtížně pojmenovatelnou metodou k úkazům světové kinematografie. Jak a proč zkouší odpovědět Stanislava Přádná. Exkluzivní rozhovor s ruským režisérem Alexejem Germanem ml. připravila Kamila Dolotina. Přinášíme i kritiku vítězného snímku jihlavského festivalu dokumentárních filmů Sólo nebo jednoho z nejvýraznějších letošních dokumentů, který ale v Ji.hlavě nebyl, road movie Dálava.

Už teď pro vás zároveň připravujeme číslo další, s rozsáhlou anketou nejlepší filmy uplynulého roku a tématem Film po sametu, v němž si posvítíme na českou kinematografii po roce 1989.

Přeju inspirativní čtení! A pokud vás Cinepur baví číst, může bavit i někoho jiného jako originální vánoční dárek.