Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Čím je člověk v systému? / Parazit

Čím je člověk v systému? / Parazit

kritika / Jiří Flígl / 28. 9. 2019

Před jedenácti lety vyšel v čísle Cinepuru věnovaném jihokorejské kinematografii text nazvaný Kombinatorika žánrů a postav, který se pokoušel popsat neschematičnost tamních populárních filmů jejich vztažením k žánrovým vzorcům známým evropským divákům. Kasovní hity Kim Ji-woona a Pong Čun-hoa popisoval skrz to, nakolik se v Kimových dílech postavy podřizují proměnám subžánrů, respektive jak v Pongových snímcích postavy svým jednáním směřují žánry mimo tradiční koleje. Článek takto nabízel vysvětlení, v čem spočívá originalita korejských komerčních snímků v očích západních diváků.

S odstupem času a v kontextu nových titulů obou režisérů ovšem předestřený pohled vyjevuje své limity. Ač s dobrým úmyslem, text se snažil filmy vznikající v odlišném kulturním prostředí popsat skrze to, čím se podobají západním žánrovým příspěvkům. Vztahoval tedy něco cizího k tomu, co je nám dobře známé, čímž nám ono cizí sice přiblížil, ale neodhalil jeho podstatu. Obzvláště v případě Pongových filmů se tento přístup ukazuje zrádný a omezující. Kontakt s něčím cizím totiž můžeme označit za základ autorových vyprávění, která tak své postavy a přeneseně i diváky konfrontují s jejich zažitými schématy a hodnotami – ať už oním cizím elementem je otravný pes, sériový vrah, obvinění syna z vraždy či masokombinátová korporace.

Když se přeneseme přes okouzlení neobvyklými variacemi žánrů, jako společný základ všech Pongových filmů se vyjeví fascinace napětím mezi člověkem a společností coby souborem pravidel a mechanismů, které mají sloužit k zajištění koexistování lidí. Přičemž onen systém nařízení či zákonů v Pongových příbězích koliduje s tužbami či přesvědčeními jednotlivců.

Režisérovy sympatie při tom vždy stojí na straně oněch chybujících, přízemních a do sebe zahleděných lidí. Ponga totiž dle jeho vlastních slov zajímá, co je člověk, a odpovědi na to nalézá právě v situacích, kdy může své postavy a jejich osobní zájmy konfrontovat s protichůdnými hodnotami či mechanismy společnosti. Proto také často nepředkládá jednoznačné konce, neboť mnohem podnětnější může být sledovat postavy upínající se k tužbě po řešení než jeho dosažení. Takovéto konflikty a napětí pak Pong vkládá do jednotlivých sekvencí svých uhrančivě sympatických a současně destruktivně zábavných vizí, které oscilují mezi intimními mikrokosmy (Pes, který štěká, nekouše, Matka), rozmáchlými sociálně-ekonomickými freskami (Ledová archa, Okja) i obrazy konkrétních etap korejské společnosti (Vzpomínky na vraha, Mutant).

Nejnovější Pongův film Parazit, ověnčený hlavní cenou na letošním festivalu v Cannes, se ukazuje jako svým způsobem průsečík Pongovy dosavadní filmografie. Ačkoli bychom v něm našli prvky subžánru „home-invasion“ thrillerů, kde poklid a bezpečí domova naruší vpád vnějších agresorů, mnohem zásadnější je, jak režisér na prostoru jednoho domu dokáže kousavě a komplexně reflektovat napětí v jádru moderní (nejen korejské) kapitalistické společnosti. Skrze jednotlivé nápaditě rozvedené scény odhaluje status quo založený na vzájemném mocenském a ekonomickém parazitování jednotlivých pater společnosti. Navzdory svým zjevným sympatiím zůstává současně vůči všem figurám nesmlouvavý. Ty movité vykresluje jako blahobytem absurdně zdegenerované a vzdálené reálným problémům, zatímco na straně talentovaných a vynalézavých chudáků odhaluje zahořklost a přesvědčení o vlastní apriorní nadřazenosti, které jim brání v dosažení spokojenosti.

Stěžejní motiv, vlastní všem stranám zastoupeným v Parazitovi, představuje upínání se k utopickým příslibům štěstí, jež se v základu vážou na ideál rodiny a její pospolitosti i existenční zajištěnosti. Paradoxně je však tato hodnota právě jedním ze zákeřných nástrojů systému, který skrze ni vede jednotlivce k udržování kořistnické společnosti v chodu.

Pongova tragikomická vize třídního systému představuje protipól líbivým iluzím o naplňování statu quo, jaké nám předkládají midculty typu britského seriálu Panství Downton. Současně je ale také na míle vzdálená jednostranné apelativnosti festivalových exploatací bídy. Stejně jako v předchozích filmech Pong nikdy nesklouzne k cynismu či jízlivosti a zůstává neustále komplexní a nevyzpytatelný. Jeho hrdinové nám sice přirostou k srdci svou vynalézavostí a chytrostí, ale současně nám režisér neváhá připomenout, že sledujeme vyprávění o oněch nevábných lidech, které každý den podceňujeme svým přehlížením.

Pongova bravura pak spočívá v tom, že předestřený obraz naší společnosti dokáže zpracovat jako divácky mimořádně vděčný film, který publikum vtahuje napínavě rozehranou a skvěle gradující premisou. A nad to vyvolává údiv precizní režií i důmyslnou inscenací a kamerovým řešením jednotlivých sekvencí. Ostatně i v tom můžeme vidět odůvodnění, proč je tak lákavé k Pongovým filmům přistupovat na základě žánrů. Ty totiž předjímají něco univerzálně přístupného a srozumitelného, zatímco od autorských vizí čekáme spíše náročnost. Pong však ukazuje, že osobitost, provokativnost, zábavnost a přístupnost se nemusejí vylučovat.

Parazit (Kisaengčchung, Jižní Korea, 2019, IMDb)
Režie: Pong Čun-ho, scénář: Pong Čun-ho, Han Jin-won, kamera: Hong Kyung-pyo, střih: Yang Jin-mo, hudba: Jung Jae-il, hrají: Song Kang-ho, Lee Sun-kyun, Jo Yeo-jung, Choi Woo-shik, Park So-dam, Lee Jung-eun ad., 132 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 3. 10. 2019).

Parazit (Kisaengčchung, Jižní Korea, 2019, IMDb)
Režie: Pong Čun-ho, scénář: Pong Čun-ho, Han Jin-won, kamera: Hong Kyung-pyo, střih: Yang Jin-mo, hudba: Jung Jae-il, hrají: Song Kang-ho, Lee Sun-kyun, Jo Yeo-jung, Choi Woo-shik, Park So-dam, Lee Jung-eun ad., 132 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 3. 10. 2019).

Přečteno 2995x

Článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Parazit

****  ČTENÁŘI (3.7)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #130

#130

srpen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Králova řeč po česku / Havel

Ženská tvář války / Vysoká dívka

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

Šíleně smutný Asiat / Ocas tygra

Tancem proti homofobii / Dokud se tančí

Paměť strojů / Efekt Vašulka

O včelách a lidech / Země medu

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Wong Kar-wai napsal pokračování filmu Chungking express

Hororové nedochůdče / Další jehňátko

Ostrava Kamera Oko uspořádá festivalový dystopický víkend

Velký povyk kolem malé lži / Malá lež

Festival krátkých filmů BRNO16 proběhne Uprostřed ničeho

Co má tohle být za nebe? / To musí být nebe

Hirokazu Koreeda natočí svůj korejský debut o baby boxech


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie

Hardcore Henry / Na YouTube do kina

Cirkus Bukowsky / This Is a Man’s World

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej!

Atrakce chaosu / O stylu amerických akčních filmů nového milénia


RUBRIKY

anketa (25) / český film (100) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (104) / fenomén (73) / festival (94) / flashback (4) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (1) / kauza (33) / kniha (123) / kritika (970) / mimo kino (162) / nekrolog (1) / novinka (783) / objev (2) / pojem (36) / portrét (16) / profil (110) / reflexe (25) / report (115) / rozhovor (167) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (939) / televize (110) / událost týdne (262) / videohra (68) / web (42) / zoom (163)

Cinepur #125 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #125, říjen 2019

Z obsahu tištěného čísla:

Král strašidelného údolí / Lví král (Natálie Něudačina, kritika)

Labyrint světa srdcem Palestiny / Elia Suleiman (Pavel Sladký, portrét)

Jak navždy zůstat v roce 1969 / Tenkrát v Hollywoodu (Jiří Špičák, soundtrack)

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty (Ivo Michalík, kritika)

Akademik neprůměrnosti / Bohdan Karásek (Jakub Felcman, profil)

Příliš ostré světlo / Budiž světlo (Dan Krátký, kritika)

+ více...