Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Uplynulý filmový měsíc měl v české kotlině jedno hlavní téma – zařazení snímku Václava Marhoula Nabarvené ptáče do soutěže mezinárodního filmového festivalu v Benátkách. Byl to po čtvrt století český zástupce v soutěži prestižní přehlídky, naposledy soutěžil snímek Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina Jiřího Menzela v roce 1994. Pro zviditelnění české kinematografie v zahraničí je účast Marhoulova filmu v Benátkách nepopiratelné plus. Tuzemské filmy se do soutěží západních áčkových festivalů dlouhodobě neprosazují. Je to nepopiratelně i producentský úspěch Václava Marhoula, který výběrem látky, jasnou propagační strategií během vzniku i po dokončení filmu a spojením se schopným sales agentem, společností Celluloid Dreams, prokázal výraznou schopnost orientovat se na evropské audiovizuální scéně a najít pro své ambice tu správnou strategii – což je schopnost pro život filmu zásadní, někdy i zásadnější než jeho umělecké pojetí nebo filmové kvality. Jediná oficiální projekce Nabarveného ptáčete se bohužel minula s uzávěrkou tohoto čísla. Reflexi filmu tak přinášíme bezprostředně po jeho premiéře na našem webu.

V aktuálním čísle si ale můžete přečíst text o vítězném filmu z Benátek – komiksovém Jokerovi. Uvozuje ho report z benátského festivalu a jako netradiční dovětek záznam loňské masterclass režiséra Davida Cronenberga, který v Benátkách převzal cenu za přínos filmu. Text je vhledem do uvažování tvůrce, jenž na festivaly většinou nejezdí a rozhovory ke svým filmům nedává. Z kritik stojí dvojnásob za pozornost dva texty věnované vítězi Cannes, jihokorejskému bravurně meandrujícímu žánrovému hybridu Parazit režiséra Pong Čun-hoa. Jak píše Jiří Flígl: „Pongova tragikomická vize třídního systému představuje protipól líbivým iluzím o naplňování statu quo, jaké nám předkládají midculty typu britského seriálu Panství Downton. Současně je ale také na míle vzdálená jednostranné apelativnosti festivalových exploatací bídy.“

Doporučuji i profil režiséra Bohdana Karáska, který letos debutoval konverzačním, vysoce nízkonákladovým a neobyčejně svěžím Karel, já a ty. Nejen proto, aby nenastal mylný dojem, že letos v Česku nic jiného, co stojí tak či onak za pozornost, kromě Nabarveného ptáčete nevzniklo.