Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pohádka o Eltonovi / Rocketman
kritika / Jarmila Křenková / 16. 9. 2019
Bezvýhradné divácké přijetí snímku Bohemian Rhapsody ukázalo, že životopisné hudební filmy mohou být víc než nostalgickou připomínkou dob, kdy se obratným řízením manažerů mohli hudebníci z lokálních klubů vypracovat do pozice globálních celebrit a během megalomanských show zakoušet fanouškovské zbožštění. Stejně dobře tyto tituly slouží jako prodloužení komerčních aktivit stárnoucích superhvězd a účinně znovuoživují jejich hvězdný obraz. To je i případ Eltona Johna, po kapele Beatles druhého nejvýdělečnějšího britského hudebníka, a filmu Rocketman.
Rocketmana režíroval Dexter Fletcher, který po Bryanu Singerovi dokončil zmíněný devótní životopis Freddieho Mercuryho, a produkoval jej sám Elton John spolu s manželem Davidem Furnishem. Navzdory titulu se proto pragmaticky drží při zemi a představuje především chytře zvážené riziko. Uvozuje ho Eltonovo rozhodnutí podrobit se odvykací léčbě, vrací se do jeho dětství, kdy trpěl otcovou nevšímavostí i matčiným emočním chladem, a sleduje nejbouřlivější část zpěvákovy kariéry včetně uměleckého partnerství s textařem Berniem Taupinem a vykořisťování manažerem a zároveň milencem Johnem Reidem. Vše potenciálně provokativní je zde ale jen součástí nekonfliktně pojaté rockerské cesty za sebevyjádřením, zbavením se existenciálních bloků a zdánlivým překonáním společenských bariér.
Rocketman je založen na utvrzování rokenrolového mýtu, že každý může žít svobodně a rock je tady pro všechny. V padesátých letech, kdy začíná příběh Reginalda Dwighta, který si zvolil umělecké jméno Elton John, proudil skrze rádio a televizi na šedivá předměstí a znamenal únik z nudy unifikovaného života. Jsi tlustý? Nevadí. Je tady Fats Domino. Nosíš brýle? Stejné má Buddy Holly. Šišláš? Je to jedno, podívej se na Elvise Presleyho. Podle něj si ostatně malý Reginald nechal poupravit účes, což byl první z řady estetických výstřelků, které se později staly jeho značkou.
O svobodném životě navzdory konvencím se ale v Rocketmanovi pouze mluví. Elton John je tu zpodobněn jako oběť nelítostné mašinerie hudebního byznysu a jeho životopis je v první řadě příběhem vykoupení a začlenění zbloudilé ovečky zpět do spořádané společnosti. Sex, drogy a rokenrol tu mají váhu sloganu na tričku z oděvního řetězce. Řídí se jím nanejvýš Eltonův manažer John Reid, a i když se zpěvák v jednu chvíli holedbá tím, že „ojel všechno, co se hýbalo“, nemáme žádný důvod tomuto tvrzení věřit. Není zobrazován jako excentrický rozervanec, ale jako plachý a naivní mučedník, který touží po pravé lásce, zatímco je neustále zrazován.
Ukrývá se při tom do extravagantních blyštivých modelů, které kolem sebe vrství jako neprostupnou bariéru. Kostýmování ovšem nevzbuzuje fascinaci ani pocit nepatřičnosti. Nepomáhá zvýznamnit Eltonovu transgresi nebo vyhmátnout rozpor mezi zjevným a pečlivě skrývaným. Navzdory předstírané demokratičnosti rockového prostředí totiž mohl být oděv jediným přípustným projevem queer identity a Elton John se ke své homosexualitě až do konce osmdesátých let nepřihlásil, protože by si zničil kariéru. Unikání do fantazijního světa pečlivě choreograficky propracovaných tanečních čísel je jen kulisou konvenčního vyprávění v duchu obehrané písničky o hrdinovi trpícím traumaty z dětství, jež vyústí v závislost na drogách a alkoholu. Snaha o hlubší psychologizaci končí emocionálním kýčem: v duchu populární self-help literatury Elton obejme své vnitřní dítě, a tím jeho psýché zázračně dojde uzdravení.
Je příznačné, že skutečně poutavé hudební životopisy z nedávné doby vznikají mimo pragmatické rozvahy velkých studií. Patří mezi ně například film Kirilla Serebrennikova Léto o počátcích leningradské rockové scény nebo portrét zakladatelů norských blackmetalových kapel Mayhem a Burzum Vládci chaosu od Jonase Åkerlunda. Vůči hvězdné aureole svých protagonistů jsou střídmé a občas nelichotivé, o to uvěřitelnější příběhy reálných osob ovšem vyprávějí. Rocketman není v potvrzování kultu osobnosti tak extrémní jako Bohemian Rhapsody, vyklenutím dramatu se tomuto filmu ale podobá. Nikdy proto nepřekročí stín solidně zvládnuté zakázky s pečlivou supervizí hvězdy samotné. Poklidně plyne v tempu, které o ní nevyzradí nic objevného, zato je ale pohodlné pro všechny zainteresované.
Rocketman (UK, USA, 2019, IMDb)
Režie: Dexter Fletcher, scénář: Lee Hall, kamera: George Richmond, střih: Chris Dickens, hudba: Matthew Margeson, hrají: Taron Egerton, Jamie Bell, Richard Madden, Bryce Dallas Howard ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 30. 5. 2019).
Rocketman (UK, USA, 2019, IMDb)
Režie: Dexter Fletcher, scénář: Lee Hall, kamera: George Richmond, střih: Chris Dickens, hudba: Matthew Margeson, hrají: Taron Egerton, Jamie Bell, Richard Madden, Bryce Dallas Howard ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 30. 5. 2019).
Přečteno 1868x
Článek vyšel v časopise Cinepur #124, srpen 2019.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Rocketman
**** ČTENÁŘI (2)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
V dark roomu s Jane Austen / Fire Island
Sex, celebrity a video / Pam & Tommy
KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři
Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou
DALŠÍ Z RUBRIKY
Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival
Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou
KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru
Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit
Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Orba v srdeční krajině / Minari
Nesem vám noviny, dojměte se / Zprávy ze světa
Všechny vidlákovy světa i ten můj / Americká elegie
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #124, srpen 2019
Z obsahu tištěného čísla:
O býcích a motorech / Naše doba (Ondřej Pavlík, zoom)
Výpravy na území nikoho / Rozhovor s režisérem Peterem Stricklandem (Antonín Tesař, rozhovor)
Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva (Tomáš Gruntorád, kritika)
Hildur Guðnadóttir a seriál Černobyl (Jiří Špičák, soundtrack)
Monumentální pomník kaidžú eiga / Godzilla II Král monster (Dan Krátký, kritika)
Úvod k tématu: Tarantino (Lukáš Skupa, téma)