Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

KVIFF: Bulharský soutěžní film Otec není žádná Sláva

KVIFF: Bulharský soutěžní film Otec není žádná Sláva

novinka / festival / Ondřej Pavlík / 2. 7. 2019

S výjimkou nanicovatého travelogu Monzun a zoufale podchlazeného dramatu Nevlastní sestra jsou zatím filmy karlovarské hlavní soutěže po všech stránkách solidní, ale zároveň bez znatelné autorské odvahy, jakkoli originálního výrazu nebo objevně uchopeného tématu. V této průměrné vlně bez větších vzestupů a propadů se prvkem, který jednotlivé filmy spojuje i vzájemně odlišuje, mohou stát například různé regionálně typické druhy pokrmů či nápojů. V Monzunu navštěvujeme vietnamskou výrobnu lotosového čaje, slovenská rodina ve snímku Budiž světlo se zčásti živí prodejem korbáčiků, v Nevlastní sestře postavy jedí ajvar a další balkánské pochutiny a ve filmech Patrick a Otec figurují dózy s ovocnou marmeládou či džemem.

Právě domácí kdoulový džem s trochou muškátu v bulharském Otci není jen pouhým dochucovadlem, ale přísadou, která provazuje jeho odlišné polohy a části. Nejprve je spouštěčem zdařilé komické situace. Reklamní kreativec Pavel se po boku svérázného otce Vasila účastní pohřbu své matky, zatímco nic netušící těhotná manželka jej přes mobil úkoluje, aby jí domů přivezl lahvičku kdoulového džemu. A Pavel se při této klopotné misi dokonce neváhá dostat do křížku se zákonem. Z této komediální ingredience se však džem v závěru proměňuje v jakési vztahové lepidlo, které Pavla a jeho otce po četných karambolech pevněji stmelí dohromady.

Komunikační úskalí a nedorozumění – jak alespoň uvádí autorská dvojice Petar Valčanov a Kristina Grozeva – patří mezi hlavní témata filmu. Hlasová zpráva nahraná do mobilu se tak nápaditě mění v přízračný vzkaz ze záhrobí. Jiná znázornění komunikačních šumů ale nejsou vždy tak přesvědčivá. Pavel manželce nalhává, že ve skutečnosti odjel kamsi natáčet reklamní spot, jenže až do samého konce netušíme, co jej k tomu vede. Neshody mezi Vasilem a Pavlem mají otevřenější, konfliktní ráz, ale i ony postrádají důkladnější ukotvení ve společné minulosti postav. Slovní i fyzické handrkování otce a syna se tak dlouho točí kolem Vasilovy náklonnosti k povrchnímu mystičnu. Epizody se záhadně rozbitou vázičkou nebo návštěvou místního šarlatána se přitom ani nepokouší evokovat přítomnost čehokoli nevysvětlitelného či nadpřirozeného a trochu únavně se opírají o otcovu zarputilou pomýlenost. Na celé věci je nejzajímavější, že tvůrci toto vzývání šestákového duchovna nesměle dávají do souvislosti s komunistickou historií země – snad jako ilustraci hodnotového vzduchoprázdna, jež po pádu totality v Bulharsku zůstalo.

Ve srovnání s filmem Sláva, kterým se Valčanov s Grozevou satiricky opřeli do státních institucí, kariéristických manažerů a mediálních celebrit, není Otec zdaleka tak průrazný či ambiciózní a celkově působí poddimenzovaně. Z jistého úhlu se umírněnost snímku jeví jako snaha tvůrců pečlivěji se tentokrát koncentrovat na ústřední otcovsko-synovský vztah. Ten však neprochází dostatečně silným vývojem a do nových překvapivých poloh rozkvétá jen vzácně, jako například v jímavé scéně z psychiatrického oddělení, kde alespoň na moment problesknou dosud upozaďované city: obavy o druhého či vzájemná důvěra. Obecnějších přesahů se snímek přesto zcela nevzdává a jen tak zlehka naťukává zkorumpovanost místního zdravotnictví nebo zahálčivou neefektivnost policejních složek. Jsou to ale opravdu jen mírné narážky, jež se nikdy nepřetaví v ucelenější pohled na některý z těchto problémů.

Otec tedy není žádná Sláva, ale ani žádná sláva. Poté, co Valčanov a Grozeva s minulým filmem posbírali na festivalech množství cen, se s touto novinkou podobnému úspěchu nejspíš nepřiblíží. Snímek, který vyslali do karlovarské soutěže, nejen že se předchozímu počinu nevyrovná, ale vyhlíží trochu jako krok zpátky.

Přečteno 1956x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Ženy v animaci bude objevovat letošní Fest Anča

Méně známého Wajdu uvede Kino na hranici

Porotě v Cannes bude předsedat herec Vincent Lindon

Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici

Locarno ocení americkou režisérku Kelly Reichardt

V Cannes budou soutěžit Cronenberg, Östlund nebo Denis

Česká detektivka s bonusem

Sergej Loznica byl vyloučen z Ukrajinské filmové akademie


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

Ženy v animaci bude objevovat letošní Fest Anča

Karlovarská soutěž uvede debut Tomasze Wińskiho

Méně známého Wajdu uvede Kino na hranici

Porotě v Cannes bude předsedat herec Vincent Lindon

Locarno ocení americkou režisérku Kelly Reichardt

V Cannes budou soutěžit Cronenberg, Östlund nebo Denis


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě

Blízká setkání tří živočišných druhů / Gunda

Návštěva muzea lásky / Undine

KVIFF: Zpráva o novém filmu Václava Kadrnky


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (106) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1091) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)