Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Od vydání slavného textu Françoise Truffauta Jistá tendence francouzského filmu, který kdysi odstartoval „politiku auteurů“, uplynulo v lednu už šedesát pět let. Přesto o trvanlivosti a vlivu konceptu autorství ve filmu netřeba na různých rovinách pochybovat ani dnes. Stačí zalistovat o několik stran nazpět a začíst se do některých z recenzí, v jejichž myšlenkovém podloží rozpoznáme právě autorskou teorii. Nebo si vybavit svoje oblíbené režiséry, v jejichž nových filmech stále dychtivě hledáme (a nalézáme) rysy jedinečného rukopisu. Nebo nahlédnout do každoroční skladby festivalových soutěží... Jak tvrdí Martin Kos v uvozujícím textu tématu: legendy kolem auteurů mají i nyní obrovskou sílu a nic nenasvědčuje tomu, že by se to v blízké budoucnosti změnilo.

Autor je živ. Přirozeně však žije v současné teorii i praxi jinak než v dobách, kdy se zrodil. Koncept filmového autorství se v předešlých dekádách podstatně vyvíjel a přehodnocoval a bylo by podivné, kdyby se na něm nepodepsaly také výzvy nového věku. Proto se v aktuálním tématu Cinepuru tážeme, kam filmový autor dospěl v 21. století a kde se tváří v tvář proměnám uvnitř filmového či televizního průmyslu momentálně nachází. Nechtěli jsme se zaměřovat tradičně jen na osobnosti a jejich dílo, a proto se v tématu dozvíte více o rozmanitějších aspektech autorství – nejen ve smyslu uměleckém a tvůrčím, ale i z hlediska toho, jak mohou autorství ovlivňovat produkční podmínky, festivalová politika nebo systém veřejné filmové podpory.

Příspěvek Martina Kosa uvádí celé téma do nezbytných teoretických souvislostí – formuluje klíčové posuny v chápání auteura. Martin Mišúr se soustředí na oblast televize, kde klasické auteurství na rozdíl od kinematografie zpravidla nemělo své pevné místo. Na příkladech kariér J. J. Abramse a Jeffa Franklina rozebírá, jak se k auteurství vztahuje často skloňovaná pozice showrunnera. Jakub Felcman nabízí ve své úvaze insiderský pohled na ne vždy ideální fungování vazeb mezi filmovými autory, filmovými festivaly a systémy veřejné podpory. Vztahu veřejného financování a autorských trendů se týká i následující text, ve kterém se zaměřuji na boom filmařek ve Švédsku související s prosazováním genderové rovnosti v tamějším systému filmové podpory. Závěrečný text Janise Prášila je profilem Wang Pinga, výrazné autorské osobnosti z řad dokumentaristů, jehož tvorba vzniká nezávisle na oficiálních strukturách čínské kinematografie.