Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

kritika / Ivo Michalík / 9. 11. 2018

Jestli se čtyři roky starý celovečerní debut Tomáše Pavlíčka Parádně pokecal od jiných prvotin čerstvých absolventů FAMU v něčem lišil, pak především v míře mladického nadšení a hravosti při práci s (nejen) filmovým jazykem. Pavlíček přistupoval ke komediálnímu žánru výrazně jinak než tvůrci „klasických“ domácích taškařic, natáčených s ohledem na producentsky lákavý poměr mezi nízkými finančními náklady a rentabilní návštěvností. V souvislosti se svým druhým snímkem Chata na prodej se třicetiletý autor nechal několikrát slyšet, že tentokrát chtěl natočit něco alespoň relativně normálního.

Svým slovům víceméně dostál. K bezbřehé tematické eklektičnosti, střídání časových rovin nebo ryze formálním hříčkám z Parádně pokecalChata na prodej skutečně daleko. Stojí na až staromilském příběhu vícegenerační rodiny, která se rozhodne strávit poslední noc v dřevěném domečku mimo městskou zástavbu, než se jej jednou provždy zbaví. Zdaleka ne všichni se narychlo svolaného výletu účastní dobrovolně a z vlastního popudu, ale jeho neoddiskutovatelnému významu do značné míry rozumějí ti nejmladší i nejstarší z nich.

Spíše než jako humorně laděná pocta národovecké kratochvíli ve stylu Na samotě u lesa vyznívá Chata na prodej jako zábavný portrét pestré skupiny postav. I vzhledem ke krátké stopáži je jasné, že na hlubší charakteristiku jednotlivých individualit není prostor. Přesto jde o množinu svébytných figur, jejichž počínání vzbuzuje patřičný zájem. Pavlíček se totiž v první řadě zajímá o jejich komunikaci a různé stupně i podoby interakce. Nejlépe patrné to je v první zhruba třetině snímku, kdy rodina cestuje za vytyčeným cílem auty, jejichž posádka i usazení jednotlivých cestujících se v závislosti na nepředpokládaných situacích postupně proměňuje. Takříkajíc „každý na každého“ narážejí také během ústředního, přiměřeně bujarého loučení s místem, které se jim postupem let stalo nákladnou přítěží. Větší i menší dávky alkoholu navíc všem alespoň dočasně rozvážou jazyk a prolomí společenské zábrany.

Pavlíček se spoluscenáristkou Lucií Bokšteflovou (Miluji tě modře, Laputa) naštěstí ani v těchto chvílích nesklouzávají k primitivním anekdotám a své postavy ušetří rozjuchaného blábolení (výjimkou je pouze bodrý soused, který i kvůli tomu mezi ostatní prostě nezapadne). Uvolněnou atmosféru autoři skutečně chápou především jako prostředek k dalším dialogům, opřeným mimo jiné o dávná i zcela aktuální příkoří nebo nedorozumění.

Rozhodně se nedá říct, že by vztahy uvnitř šestice rodinných příslušníků a dvou jejich partnerů byly idylické. Vyloučit nelze ani možnost, že se po návratu z chaty některé vazby definitivně zpřetrhají. Nevyslovenou potřebu možnosti se v kritických chvílích o někoho alespoň symbolicky a dočasně opřít nejlépe ilustruje sekvence, kdy se každá z postav vydá hledat zmizelého dědečka po vlastní ose, aby jí vzápětí došlo, že samotná nejspíš nedokáže vůbec nic, a když, tak za vynaložení mnohem většího úsilí.

Vyvrcholení ranního pátrání po senilním kmetovi v podání Jana Kačera je na celém filmu nejproblematičtější. Od odlehčeného realismu s přesně odpozorovanými a odposlouchanými situacemi totiž Pavlíček rázem přejde k lehce mysterióznímu zabarvení příběhu, které nemá na omezeném prostoru šanci překlenout rozměr nepříliš funkčního ozvláštnění. Dědovo náhlé úmrtí pak pocit zbytečně vyhroceného přídavku k jinak civilnímu vyprávění, prostého náhlých zvratů a konfliktů, ještě umocňuje.

Od Parádně pokecal však Pavlíček co do využívání podobně nedotažených narativních kliček ušel úctyhodný kus cesty. Zůstává otázkou, jestli už si příště troufne na film s výraznější stopáží. I ta by mu totiž mohla pomoci naplno rozvinout jeho nepopiratelný vypravěčský talent. Na podobně žánrově odvážné tvůrce už česká kinematografie každopádně čeká dlouho.

Chata na prodej (ČR, 2018, IMDb)
Režie: Tomáš Pavlíček, scénář: Tomáš Pavlíček, Lucie Bokšteflová, kamera: Jan Baset Střítežský, střih: Jana Vlčková, hudba: Aleš Březina, hrají: Ivana Chýlková, Jana Synková, Tereza Voříšková, David Vávra, Jan Kačer ad., 77 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 26. 7. 2018).

Chata na prodej (ČR, 2018, IMDb)
Režie: Tomáš Pavlíček, scénář: Tomáš Pavlíček, Lucie Bokšteflová, kamera: Jan Baset Střítežský, střih: Jana Vlčková, hudba: Aleš Březina, hrají: Ivana Chýlková, Jana Synková, Tereza Voříšková, David Vávra, Jan Kačer ad., 77 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 26. 7. 2018).

Přečteno 939x

Článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Chata na prodej

****  ČTENÁŘI (1.4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #124

#124

srpen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom

Jak nežít v mistrovském díle / Skleněný pokoj

Hands Across (Black) America / My

Sperma, krev a spása mezi hvězdami / High Life

Mládeži, rozchod / Genesis

Farhádí na španělské vinici / Všichni to vědí


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Tarantino

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple

Přesčas v továrně na sny / Tenkrát v Hollywoodu a filmová metafikce

Nenápadný půvab brakové fikce / Politika tarantinovské intertextuality

Režisér jako žádný jiný / Fenomén Tarantinovy hvězdnosti

V přílivu nové krve / Quentin Tarantino a vývoj násilí v americkém filmu

Cinefilie pro každého / Quentin Tarantino jako autor

Výstavní „řez“ Laternou magikou / Aktualizace a dekonstrukce


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Google Earth a fotogeničnost špíny / Lion


RUBRIKY

anketa (24) / český film (82) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (98) / fenomén (73) / festival (86) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (117) / komiks (10) / kritika (803) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (727) / objev (3) / pojem (36) / portrét (11) / profil (105) / reflexe (24) / report (110) / rozhovor (160) / scénář (4) / soundtrack (45) / téma (898) / televize (102) / tisková zpráva (1) / událost týdne (238) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (62) / web (42) / zoom (157)

Cinepur #119 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #119, říjen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Filozofie prázdnoty / Climax (Janis Prášil, kritika)

Když realismus vítězí / Současné tendence filmů z FAMU (Tomáš Stejskal, téma)

Čtyři podoby experimentu / 71. MFF Locarno (Jakub Felcman, report)

Těch dlouhých dvacet let… / FAMU v období normalizace (Petr Bednařík, téma)

FAMU v běhu času / Portrét školy v paměti absolventů (Lukáš Skupa, téma)

Editorial 119: FAMU (Jindřiška Bláhová, editorial)

+ více...