Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Filmové studio Marvel je proslulé tím, že dokáže zdatně operovat v rozdílných žánrech a sférách populární zábavy. Diváci na jednotlivé tituly nechodí s očekáváním jako v případě jiných studiových velkofilmů či franšíz, nýbrž s představou, že se dočkají diverzity seriálu, kde jednotlivé filmy jsou pevnými součástmi většího celku, ale zároveň se liší z hlediska přístupu, práce s postavami nebo tématy.

Třetí letošní snímek Marvelu s názvem Ant-Man a Wasp proto opět funguje odlišně než například politicky angažovaný Black Panther nebo film-událost Avengers: Infinity War. Je – stejně jako snímek Ant-Man (2015) – rodinnou komedií postavenou na komorním přístupu k zápletce a jednoduchých vtipech v kombinaci s aspekty buddy movie a romance. Ant-Man a Wasp je až na několik momentů samostatné dobrodružství s klasickou lineární strukturou vyprávění, připomínající odhlečené komedie z přelomu devadesátých let jako Miláčku, zmenšil jsem děti nebo Vnitřní vesmír. Na předchozí filmy (až na mezititulkovou scénu) žádné větší vazby nemá a spíše se soustředí na humor a „parťácké“ rámování příběhu, které ze snímku dělají sérii provázaných epizod dvou hlavních postav, jež se vzájemně doplňují.

Na rozdíl od prvního filmu Ant-Man do popředí vystupuje superhrdinka Wasp neboli Hope van Dyne, která se s pomocí svého otce Hanka Pyma a Ant-Mana/Scotta Langa snaží najít svou matku ztracenou v tzv. říši kvant. Hope se stává aktivnějším jednatelem vyprávění, protože Scott je po událostech filmu Captain America: Občanská válka odsouzen k domácímu vězení. Hope s pomocí svých spojenců zároveň bojuje proti tajemné záporné postavě Ghost, jež chce její plány překazit. V tomto ohledu jde o úplně první marvelovský film, v jehož hlavní roli (převážně) vystupuje hrdinka, a to ještě před tím, než studio představí samostatný film Captain Marvel (2019) s Brie Larson plánovaný na příští rok.

Do skutečné progresivity má ale tato zcela neambiciózní „marvelovka“ daleko. Režisér Peyton Reed, jež před snímky s Ant-Manem natočil několik středněproudových hollywoodských komedií, má sice dobrý cit pro timing humorných scén, chybí mu ale osobitý styl režisérů nedávných marvelovek jako Taika Waititi, bratři Russoovi nebo Ryan Coogler. Proto film nejvíce funguje ve verbálních přestřelkách mezi postavami. Akční scény jsou ale neimaginativní, i když si zábavně pohrávají s aspektem zmenšování/zvětšování.

Jako součástí promyšlené strategie Marvelu je Ant-Man a Wasp dalším příspěvkem ke stále narůstající sérii, která ukazuje, že studio dokáže díky své taktice ovládnout i žánr pro něj relativně neprozkoumaný a pro „hardcore“ fanouškovské jádro nezajímavý. Můžeme jen polemizovat o tom, jak by tato odlehčená komedie s prvky infantilní nadsázky i klišovitými rodinnými tématy obstála, pokud by existovala mimo populární franšízu, od níž diváci automaticky očekávají jistou úroveň. V rámci ní sice jde o poněkud „malý“ titul, v rámci fikčního světa značky Marvel však zastávající svou funkci – která chce tentokrát fungovat více jako jednoduchá zábava pro celou rodinu, než v rámci superhrdinského subžánru překvapit.