Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Úvod k tématu 118: Neonoir
téma: Neonoir / Lukáš Skupa / 18. 8. 2018
Vliv a vývoj noirové poetiky nicméně neustrnul ani neskončil spolu s obdobím nového Hollywoodu, naopak ho dalece přesáhl. Fanoušci i publicisté vytvářejí stále nové soupisy nejlepších nebo nejvýznamnějších neonoirů a skoro v každém z nich nacházíme rozmanité filmy ze všech pěti předchozích dekád, včetně snímků současných. Jen tyto seznamy dokládají, jak volně lze s kategorií noiru naložit a kde všude se dají vystopovat její otisky. Podobně i skladba tématu naznačuje pozoruhodnou rozpínavost noirové poetiky, jejíž prvky pronikají i tam, kde bychom zřejmě o neonoiru vysloveně nemluvili. Ne všechna díla, o kterých se píše na následujících stranách, se tudíž ocitají v popředí kánonů neonoiru. Tématem také nechceme vyvolávat dojem, že by zrovna tento žánr aktuálně procházel výraznou obrodou nebo rozvojem. Jde spíš o vystižení klíčových bodů, proměn a směrů, jakými se neonoir ubíral či momentálně ubírá s ohledem na některé principy s ním typicky spojované.
S textem Milana Haina se vrátíme k samotným počátkům neonoiru, jež autor oproti jiným spatřuje v již zmiňovaném Doteku zla a dalších titulech z přelomu padesátých a šedesátých let. Časově dále postupuje příspěvek Antonína Tesaře představující speciální žánrovou kategorii technoiru od osmdesátých let až po současnost v čele s oběma Blade Runnery. Jakub Kučera vybírá některé z neonoirů devadesátých let, jež rozebírá coby vrcholné projevy postmoderních tendencí v nedávné historii žánru. Prostor v tématu dostává i jeden z vůbec nejcharakterističtějších symbolů noiru – postava femme fatale, jejíž novodobé proměny sleduje Jana Bébarová na příkladu několika snímků Stevena Soderbergha. Aktualizací nebo přeměnou klasických noirových prvků a inspirací se zabývá také Jarmila Křenková v závěrečném textu o německé sérii Babylon Berlín, kterou letos uvedla stanice HBO. Černá tedy z filmové (a televizní) tvorby nikdy tak úplně nezmizela a zdá se, že ani nezmizí.
Přečteno 2189x
Článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY téma
Současná česká animace po velkém nadechnutí
Úvod k tématu: Film a ekologie
Úvod k tématu: Česká detektivka
Z bodu nula na západ od Bukurešti / Vznik a vývoj rumunské nové vlny
DALŠÍ Z RUBRIKY
Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival
Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou
KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru
Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit
Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Současná česká animace po velkém nadechnutí
Úvod k tématu: Film a ekologie
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Šťavnatý realismus Piera Paola Pasoliniho (Jaromír Blažejovský, kniha)
Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto (Tomáš Gruntorád, kritika)
Vystřízlivět / Patrick Melrose (Martin Šrajer, televize)
Vyprávět a pak zničit / Rozhovor s Denisem Côtém (Marcel Arbeit, rozhovor)
Hledisko oběti / Utøya, 22. července (Jan Bodnár, kritika)
Radostné katastrofy a absurdní vesmíry / Terry Gilliam (Antonín Tesař, portrét)