Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Génius průměru / Deadpool 2

Génius průměru / Deadpool 2

kritika / Jarmila Křenková / 2. 9. 2018

Komiksová adaptace Deadpool před dvěma lety dokázala, že komiksový film s ratingem „R jako Reynolds“ může vydělat stamiliony dolarů a jeho dosud notoricky neúspěšný představitel je schopen propracovat se k vlastní franšíze. Tím se ale jeho formativní vliv vyčerpal a pokračování Deadpool 2 už pouze stvrzuje stav nastolený prvním filmem. Po tragické smrti osudové ženy, s níž se chtěl usadit a založit rodinu, se Deadpool neúspěšně pokusí o sebevraždu a následně se stává X-Menem v zácviku. Záhy ovšem musí sestavit vlastní superhrdinskou jednotku X-Force. Čelí totiž vojákovi přicházejícímu z budoucnosti, který chce zlikvidovat mladého mutanta Russella alias Firefista, do něhož si Deadpool projektuje nenaplněné otcovské pudy.

Pro příběh ztraceného životního smyslu a hledání nového je příznačný motiv regenerace a zmrtvýchvstání, jimiž Deadpool díky své schopnosti samoléčby neustále prochází. Nic na tom nemění ani ta nejgrotesknější úmrtí včetně vyhození se do vzduchu nebo naprosté tělesné dezintegrace. Je zas a znova oživován, a to i za cenu manipulace s časem. A právě téma cestování v čase spojené s možností měnit svůj osud a napravovat chyby určuje charakter zvratů, nastíněný už precizně vystavěným prologem, v němž se dozvíme, proč Deadpool melancholicky kouří cigaretu na barelech výbušnin. Vyprávění podléhá dynamice flashbacků, retardací, návratů a opakování zpomalených akčních sekvencí, v nichž se propojují dílčí podzápletky. Zároveň v této rozvolněnosti nelze přeslechnout žádnou popkulturní narážku ani zcizující komentář.

Deadpool 2 se snaží být prostořekým antihrdinou, jehož neúcta k utrpení a touha zabíjet je v komiksu podpořena co nejbizarnějšími zápletkami spočívajícími například v zombifikaci všech prezidentů USA. Režisér David Leitch ve spolupráci s Ryanem Reynoldsem a scenáristy Zombielandu Paulem Wernickem a Rhettem Reesem mu však nyní přiřkli komplexnější psychologii. Jeho epický příběh o důležitosti mít „srdce na správném místě“ se vymyká povaze deadpoolovského univerza a spíše se blíží vysmívaným temným blockbusterům podle komiksů společnosti DC. Není přitom jasné, zda film chce pravidla dodržovat, nebo je porušovat. Zastydlým třicetiletým geekům zprostředkovává zásadní informaci: lze najít smysl v obětování se pro druhé, potomci znamenají budoucnost a nejdůležitější je někam přináležet. Ostatně ani formování týmu X-Force zde nepůsobí jako problematizace či revize superhrdinského mýtu, ale připomíná nábor do korporátu.

Vytěžení značky umocňují propagační strategie založené na parodování současných komiksových blockbusterů, poukazování na Deadpoolův obhroublý humor nekorektního komedianta, krvavé efekty či prolamování čtvrté stěny, jímž jsou publikum i kritika stále fascinovány. Vzniká tím aura výjimečnosti, ale co se týče například míry brutality, ve srovnání s filmy podle marvelovských komiksů poslední dekády by byl krvavým baletem ve stylu Johna Woo i Poklad na Stříbrném jezeře. Fúze komedie, akce, melodramatu a rodinného filmu navíc umožňuje cílit na skutečně různorodé publikum a z potřeby být cool tak vyvstává hlavně kalkul. V sázce bylo příliš mnoho peněz i závazek fanouškům, a křečovitá snaha tvůrců nechybovat se proto vyznačuje téměř homeopatickým přístupem při zvažování, co si lze ještě dovolit. Celek působí sterilně a přes zahlcení podněty převládá dojem naředěnosti, kdy fikční svět působí jako promyšlená, ale jasně viditelná konstrukce, do níž jsou s laboratorní přesností vpreparovány nejrůznější atrakce.

Za svými mimikry tak Deadpool 2 plní jiný, paradoxně možná ještě obtížnější úkol: jak být co nejpřístupnější a současně přesvědčit dosavadní fanoušky, že se pořád odvážně vymyká standardům filmů podle marvelovských komiksů. Daří se mu to obstojně. Výsledkem je ničím nevybočující blockbuster, který vyniká snad jen superschopností zavděčit se úplně všem. Deadpool 2 je přes iluzi podvratnosti především konejšivý obraceč času, pomocí něhož se fanoušci mohou opakovaně uchylovat do světa infantilní zábavy a nepřipadat si špatně, že v reálném životě musí čelit vážným rozhodnutím a mít zodpovědnost za své jednání. Jejich hrdina a vzor všech pošuků přece nakonec taky zvládl dospět.

Deadpool 2 (USA, 2018, IMDb)
Režie: David Leitch, scénář: Rhett Reese, Paul Wernick, Ryan Reynolds, kamera: Jonathan Sela, střih: Dirk Westervelt, Craig Alpert, Elísabet Ronaldsdóttir, hudba: Tyler Bates, hrají: Ryan Reynolds, Josh Brolin, Julian Dennison, Zazie Beetz ad., 119 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 17. 5. 2018).

Deadpool 2 (USA, 2018, IMDb)
Režie: David Leitch, scénář: Rhett Reese, Paul Wernick, Ryan Reynolds, kamera: Jonathan Sela, střih: Dirk Westervelt, Craig Alpert, Elísabet Ronaldsdóttir, hudba: Tyler Bates, hrají: Ryan Reynolds, Josh Brolin, Julian Dennison, Zazie Beetz ad., 119 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 17. 5. 2018).

Přečteno 482x

Článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


DALŠÍ Z RUBRIKY

Editorial 119: Muž ve filmu

Žít, pracovat, pózovat / Televizní světy Ryana Murphyho

Zběsilost v srdci i v obličeji / Nicolas Cage jako mem

Fascinující Fassbender / Filmové performance maskulinit

Rabijáti, svalovci i šprti / Reprezentace maskulinit v americkém filmu a televizi od 40. let do...

Jak definovat mužnost na plátně

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu

Lidovost, masovost, oblíbenost… / Jak rozumět populární kultuře po třiceti letech


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Příliš sladká země / Sweet Country

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Další sezona podivností / Stranger Things 2

Hororové placebo / To

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #118 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Logika přestřelky / Zimní bratři (Antonín Tesař, kritika)

Hranice postmoderního neonoiru ve filmech Hra, Smrtihlav a Memento (Jakub Kučera, téma)

Sladké ptáče nevinnosti / Revidovaný obraz femme fatale ve filmech Stevena Soderbergha (Jana Bébarová, téma)

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce (Martin Šrajer, kritika)

Génius průměru / Deadpool 2 (Jarmila Křenková, kritika)

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story (Daniel Řehák, kritika)

+ více...