Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu
kritika / Martin Mišúr / 25. 9. 2018
Mladý animátor natočil snímek realizačně náročnou technikou rotoskopie, která spočívá v pečlivém překreslování určitých fází natočené akce. Rotoskopie režisérovi umožňuje vykouzlit zemité a zároveň barvami hýřící prostředí, takže současný Írán zdaleka neevokuje černobílé doupě bubáků, jak činil při líčení íránské islámské revoluce a jejích dopadů obdobně kritický animák Persepolis (2007). Prostředí Teheránu působí svým způsobem podmanivě a pod povrchem skrývá leccos netušeného. Vzniká nevšední a plodný kontrast: na jedné straně zdánlivě klidné pouliční hemžení, které působí povědomě, jelikož dává vzpomenout na některý z íránských festivalových snímků. Jakmile však režisér do těchto kulis vnese podpovrchové jevy očividně nemocné společnosti, sexuální nezřízenost, cynismus, všudypřítomnou korupci a hodnotové vakuum, evokace Kiarostamího bryskně mizí. Na snímku lze každopádně ocenit, že se nevyčerpává tímto jednorázovým šokem. Umístěním tabuizovaného do kulis domnělé cudné reality sled překvapení pouze začíná. Po postupném navyknutí na odkapávající chtíč a obscénní slovník tvůrce vrší až do samého konce další nečekané zákruty, tentokrát ve vztahu k velmi obratně vykresleným postavám.
Proč se vlastně Teherán mění v kabinet kuriozit, podpovrchových jevů a nestřídmosti? Poněvadž v íránské společnosti převládá téměř na všech úrovních pokrytectví, sděluje snímek. Uvedenému poselství nelze uniknout, neboť jej scénář nezdolně a leckdy poněkud čítankovitě variuje. Velmi banálně například vyzní motiv starého důstojného pána, který má zapnutou televizi; příkladně sleduje výchovný pořad s mluvící hlavou, aby v nestřeženou chvíli lakonicky přepnul na striptýz. Podobné doslovnosti žel místy budí dojem, že tvůrce pokládá dospělé diváky za téměř nesvéprávné. Mimochodem a pod čarou: bylo by zajímavé, kdyby někdo zpětně shromáždil recenze na Teheránská tabu a vyzkoumal, kolik procent z nich užívá slovo „pokrytecký“. Nepřekvapil by údaj kolem 90 procent, což lze přičíst dílem na vrub neoriginalitě pisatelů, ovšem částečně i filmu, který uvedené slovo bezmála podprahově vnucuje. A kromě toho jej mylně pokládá za klíčový argument. Tvůrce nepochybně zamýšlel poukázat na celospolečenské a velmi závažné problémy: kromě jiného neuspokojivou úroveň ženských práv nebo fízlovsky odpudivé praktiky mravnostní policie. Jenže zatímco má nesporné animátorské nadání i schopnost rozpohybovat zapamatovatelné postavy, postrádá cit pro výklad hlubších společenských souvislostí, což u nesporně angažovaného díla drhne dvojnásob. Při podobně ošizeném kontextu se dokonce vkrádá otázka, zda ony projevy pokrytectví nepředcházejí nástupu íránského teokratického režimu, který jim pouze dodává svým řáděním další intenzitu. A pokud ano, přese všechny olbřímí rozdíly se pak necudně vrací známé rčení o zametání a vlastním prahu.
Teheránská tabu (Teheran Tabu, Německo, Rakousko, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Ali Soozandeh, kamera: Martin Gschlacht, střih: Frank Geiger, Andrea Mertens, hudba: Ali N. Askin, hrají: Negar Mona Alizadeh, Bilal Yasar, Arash Marandi, Zahra Amir Ebrahimi ad., 96 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 14. 6. 2018).
Teheránská tabu (Teheran Tabu, Německo, Rakousko, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Ali Soozandeh, kamera: Martin Gschlacht, střih: Frank Geiger, Andrea Mertens, hudba: Ali N. Askin, hrají: Negar Mona Alizadeh, Bilal Yasar, Arash Marandi, Zahra Amir Ebrahimi ad., 96 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 14. 6. 2018).
Přečteno 1842x
Článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3 /1
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Teheránská tabu
**** ČTENÁŘI (3)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený
Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit
Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze
Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
DALŠÍ Z RUBRIKY
Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit
Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022
Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry
Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes
Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán
Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil
Hledání otce, hledání syna / Dálava
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (104) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1088) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Film noir znovuzrozený / Počátky neonoiru v Americe (Milan Hain, téma)
Čekání na druhou vlnu / 53. MFF Karlovy Vary (Antonín Tesař, report)
Vidět, co nevidíme / Tereza Stehlíková (Kamila Boháčková, profil)
Radostné katastrofy a absurdní vesmíry / Terry Gilliam (Antonín Tesař, portrét)
Anglie jako rajská zahrada i okultní peklo / Arcadia (Jiří Špičák, soundtrack)
Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov (Ondřej Pavlík, kritika)