Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu

kritika / Martin Mišúr / 25. 9. 2018

Íránská kinematografie má u festivalových fanoušků nevšední a silné renomé. V Praze se každoročně koná přehlídka íránských filmů, do Uherského Hradiště přijelo hned několik předních íránských režisérů, přičemž jeden z nich, Abbás Kiarostamí, v Karlových Varech působil jako prezident poroty. Po promítání jeho filmu Kde je dům mého přítele? hradišťské publikum rozněžněle naslouchalo režisérovu poutavému vyprávění. Patrně málokdo v ten moment přemítal nad režimem v Íránské islámské republice nebo nad tamní údajně ráznou filmovou cenzurou, kterou Kiarostamí v jednom rozhovoru nepřímo mírnil. Prohlásil, že pod čím větším tlakem se umělec ocitá, tím více je nucen hledat lepší řešení a nové prostředky vyjádření. Ostrý podnět do debaty. V Íránu narozený režisér Ali Soozandeh ovšem volil odlišnou cestu. V Evropě realizoval animovaný debut Teheránská tabu, kterým efektně vrátil do hry neidylický obraz teokratického režimu.

Mladý animátor natočil snímek realizačně náročnou technikou rotoskopie, která spočívá v pečlivém překreslování určitých fází natočené akce. Rotoskopie režisérovi umožňuje vykouzlit zemité a zároveň barvami hýřící prostředí, takže současný Írán zdaleka neevokuje černobílé doupě bubáků, jak činil při líčení íránské islámské revoluce a jejích dopadů obdobně kritický animák Persepolis (2007). Prostředí Teheránu působí svým způsobem podmanivě a pod povrchem skrývá leccos netušeného. Vzniká nevšední a plodný kontrast: na jedné straně zdánlivě klidné pouliční hemžení, které působí povědomě, jelikož dává vzpomenout na některý z íránských festivalových snímků. Jakmile však režisér do těchto kulis vnese podpovrchové jevy očividně nemocné společnosti, sexuální nezřízenost, cynismus, všudypřítomnou korupci a hodnotové vakuum, evokace Kiarostamího bryskně mizí. Na snímku lze každopádně ocenit, že se nevyčerpává tímto jednorázovým šokem. Umístěním tabuizovaného do kulis domnělé cudné reality sled překvapení pouze začíná. Po postupném navyknutí na odkapávající chtíč a obscénní slovník tvůrce vrší až do samého konce další nečekané zákruty, tentokrát ve vztahu k velmi obratně vykresleným postavám.

Proč se vlastně Teherán mění v kabinet kuriozit, podpovrchových jevů a nestřídmosti? Poněvadž v íránské společnosti převládá téměř na všech úrovních pokrytectví, sděluje snímek. Uvedenému poselství nelze uniknout, neboť jej scénář nezdolně a leckdy poněkud čítankovitě variuje. Velmi banálně například vyzní motiv starého důstojného pána, který má zapnutou televizi; příkladně sleduje výchovný pořad s mluvící hlavou, aby v nestřeženou chvíli lakonicky přepnul na striptýz. Podobné doslovnosti žel místy budí dojem, že tvůrce pokládá dospělé diváky za téměř nesvéprávné. Mimochodem a pod čarou: bylo by zajímavé, kdyby někdo zpětně shromáždil recenze na Teheránská tabu a vyzkoumal, kolik procent z nich užívá slovo „pokrytecký“. Nepřekvapil by údaj kolem 90 procent, což lze přičíst dílem na vrub neoriginalitě pisatelů, ovšem částečně i filmu, který uvedené slovo bezmála podprahově vnucuje. A kromě toho jej mylně pokládá za klíčový argument. Tvůrce nepochybně zamýšlel poukázat na celospolečenské a velmi závažné problémy: kromě jiného neuspokojivou úroveň ženských práv nebo fízlovsky odpudivé praktiky mravnostní policie. Jenže zatímco má nesporné animátorské nadání i schopnost rozpohybovat zapamatovatelné postavy, postrádá cit pro výklad hlubších společenských souvislostí, což u nesporně angažovaného díla drhne dvojnásob. Při podobně ošizeném kontextu se dokonce vkrádá otázka, zda ony projevy pokrytectví nepředcházejí nástupu íránského teokratického režimu, který jim pouze dodává svým řáděním další intenzitu. A pokud ano, přese všechny olbřímí rozdíly se pak necudně vrací známé rčení o zametání a vlastním prahu.

Teheránská tabu (Teheran Tabu, Německo, Rakousko, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Ali Soozandeh, kamera: Martin Gschlacht, střih: Frank Geiger, Andrea Mertens, hudba: Ali N. Askin, hrají: Negar Mona Alizadeh, Bilal Yasar, Arash Marandi, Zahra Amir Ebrahimi ad., 96 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 14. 6. 2018).

Teheránská tabu (Teheran Tabu, Německo, Rakousko, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Ali Soozandeh, kamera: Martin Gschlacht, střih: Frank Geiger, Andrea Mertens, hudba: Ali N. Askin, hrají: Negar Mona Alizadeh, Bilal Yasar, Arash Marandi, Zahra Amir Ebrahimi ad., 96 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 14. 6. 2018).

Přečteno 2155x

Článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Teheránská tabu

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #146

#146

duben 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal


DALŠÍ Z RUBRIKY

Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu

Kalvárie / Když láska bolí

Inscryption / Labyrint herního světa a ráj karet

Jak se vaří zápletka / Makanai: Jak se vaří pro maiko

Pinocchio Guillerma del Tora / Fekální pochod proti fašismu

Dobývání marnosti / Kreativní destrukce Wernera Herzoga

Tár / Kyborgův životopis

Modrý kaftan / Hedvábný plášť bez ornamentů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán

Půvab a moudrost motivačních citátů / Kdybys jen tušil

Hledání otce, hledání syna / Dálava

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #118 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #118, srpen 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto (Tomáš Gruntorád, kritika)

Radostné katastrofy a absurdní vesmíry / Terry Gilliam (Antonín Tesař, portrét)

Anglie jako rajská zahrada i okultní peklo / Arcadia (Jiří Špičák, soundtrack)

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov (Ondřej Pavlík, kritika)

Vystřízlivět / Patrick Melrose (Martin Šrajer, televize)

Šťavnatý realismus Piera Paola Pasoliniho (Jaromír Blažejovský, kniha)

+ více...