Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív
kritika / český film / Ondřej Pavlík / 27. 7. 2018
Teo, Renča a kamarádky Anička s Nikolou, po kterých jsou pojmenovány tři zhruba půlhodinové kapitoly, se přitom všichni pohybují na šikmé ploše citových, finančních a dalších závislostí, prominutelných i závažnějších přešlapů. Blížící se maturita tak v jejich případě není zdaleka jedinou zkouškou dospělosti, kterou by měli zvládnout. Je spíše značně nejistým mezníkem, k němuž kvůli vlastní nezodpovědnosti i existenčním a rodinným komplikacím nemusejí vůbec doputovat.
Každý z protagonistů současně řeší trochu jiné problémy. Teo, který si bez jointa nedokáže představit ani den, čeká se svou přítelkyní dítě. Renča si na samostatnost vydělává za barem a zkouší nesměle prorazit jako dýdžejka. Anička a Nikola spolu odjíždějí na několikaměsíční praxi do řeckého hotelu, kde se potýkají s disciplínou i steskem po domově. Tyto vzájemné odlišnosti a překryvy nicméně ve filmu nevedou k roztěkané nesoustředěnosti nebo naopak k monotónnímu omílání téhož. S etnografickým citem se autorům daří obě roviny vybalancovat, a nabízet tak soustředěnou studii chlapců a dívek z české periferie, ve které nezaniká ani formativní vliv institucí, vrstevníků a okolního prostředí.
Ze sledování snímku je přitom zjevné, že věrohodně realitu Kokeš s Tasovskou nezachytili ani tak minimalizováním své autorské přítomnosti, jako spíše sérií méně nápadných inteligentních zásahů. Kluby a diskotéky tak tvoří leitmotiv procházející všemi třemi akty i proto, že jsou místy, v nichž je snadné polapit přirozenou energii nevybouřených teenagerů. V rozjitřených okamžicích, jako když se Teova hádka s partnerkou spontánně přelije ve vodopád láskyplných vyznání, se pak kamera ve velkém detailu drží doslova nadosah, čímž ještě umocňuje intimitu situace.
Minimálně stejně podstatné se ale zdá být to, co ve filmu vidět není. Plný rozsah kázeňských přestupků a průšvihů, které Anička s Nikolou natropily v Řecku, se například dozvíme až po jejich návratu. Což nutně nemusí znamenat, že tvůrci některé z vylomenin nenatočili, ale jak sami naznačují v rozhovorech, mohly se jim tyto záběry zdát zkrátka příliš choulostivé. Výsledný tvar snímku tak charakterizuje zejména pečlivě budovaná rovnovážnost, v níž scházejí výraznější excesy a naopak převládají jemně zdůrazňované paralely a nedořečené odpovědi.
Nic jako dřív se dotýká řady naléhavých témat – fungování vzdělávacího systému, odtrženosti regionů nebo plíživého mizení jistot, tradičně navázaných na stabilní rodinné zázemí. Rozhodně však není dokumentem apelativním či aktivistickým, z nějž by tato témata rušivě trčela ven. Dokonce ani chvíle, kdy se rozhovor dívek na plážových lehátkách stočí k uprchlické krizi, nepůsobí tezovitě a těžkopádně.
Film tak nejpřesněji vystihuje krátká scéna, ve které se viditelně nervózní Renča chystá u maturity odprezentovat češtinářskou otázku věnovanou dílu Jana Nerudy. Nadechuje se… a její příběh v ten moment končí. Nic jako dřív je plný takových nádechů, kterými hrdinové vyrážejí vstříc dospělosti. A místo aby nakonec s úlevou vydechli, svůj dech často úzkostlivě zadržují a zuby nehty setrvávají ve zdánlivě bezpečném meziprostoru, který je ale jen dočasným útočištěm před povinnostmi, každodenními starostmi a rutinou.
Nic jako dřív (ČR, 2017, IMDb)
Režie: Klára Tasovská, Lukáš Kokeš, kamera: Lukáš Kokeš, střih: Klára Tasovská, hudba: dné, 92 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 22. 3. 2018).
Nic jako dřív (ČR, 2017, IMDb)
Režie: Klára Tasovská, Lukáš Kokeš, kamera: Lukáš Kokeš, střih: Klára Tasovská, hudba: dné, 92 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 22. 3. 2018).
Přečteno 3187x
Článek vyšel v časopise Cinepur #117, červen 2018.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2 /4
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Hora dokumentární / Lucie Králová
Proměnit svůj první film v první film na světě
Kentusácká vlna / Spiknutí holčičích hoven
„Všechno v mých filmech se stalo“ / Bára Anna Stejskalová
Piargy / Magický realismus ve Slovenském štátě
Něžný vypravěč dětských příběhů / Jiří Hanibal
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #117, červen 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Tvůj počítač pozná středověk / Kingdom Come: Deliverance (Michal Böhm, videohra)
Když nevítězí dobro ani zlo / Současné seriály pro mileniály (Iva Baslarová, fenomén)
Editorial č. 117 / Cine latino (Jindřiška Bláhová, editorial)
Ohromné maličkosti z krajin, kde končí země / Současný chilský film (David Čeněk, téma)
Mezi vykoupením a apokalypsou / Měsíc Jupitera (Jarmila Křenková, kritika)
Nekonečný vesmír Marvelu / Avengers: Infinity War (Martin Bubrín, kritika)