Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Úvod k tématu 116: Jan Švankmajer
téma: Jan Švankmajer / Lukáš Skupa / 10. 4. 2018
Filmařské počátky Jana Švankmajera spadají do šedesátých let. Ačkoli se ho někteří snaží vměstnat do kolonky „zlatých šedesátých“ coby svérázného souputníka režisérů nové vlny, jeho tvorba se podobným kategorizacím v mnoha ohledech vzpírá. Pomineme-li klíčový fakt, že film pro Švankmajera znamenal pouze jeden z možných způsobů uměleckého vyjádření, na rozdíl od jiných ani nikdy nebyl oficiálním zaměstnancem státního filmu. V době normalizace se nicméně dostal na „černou listinu“ Krátkého filmu, což mu hlavně v sedmdesátých letech prakticky znemožnilo samostatnou filmovou práci. V roce 1983 pak Švankmajer s Jaromírem Kallistou začali mimo struktury státního filmového monopolu budovat základy pozdější společnosti Athanor, a stali se tak průkopníky nezávislé produkce ještě v časech socialismu. Se statusem solitéra, který točí své filmy v závětří soukromého ateliéru Knovíz, Švankmajer plynule přešel i do éry polistopadové kinematografie. Nutno uznat, že jeho snímky náleží k tomu nejoriginálnějšímu, co v českém filmu v minulých desetiletích vzniklo.
Výjimečnost zde však spočívá nejen v atypických podmínkách realizace Švankmajerových děl, ale samozřejmě také v jejich poetice. Jan Švankmajer je autorem takřka absolutním – z hlediska prolínání osobních témat, zájmů či obsesí do tvorby (dokládá to i rozhovor zařazený do čísla) nebo ve smyslu vzezření a struktury filmů, v nichž se neustále opakují spolehlivě rozpoznatelné stylové postupy. Vynechat nesmíme ani aspekt „řemeslný“ – v titulcích vlastních filmů figuruje Švankmajer nejen jako režisér, ale nezřídka také jako autor námětu a scénáře, výtvarník, občas i animátor či střihač. Texty v tématu reflektují právě rozličné rysy Švankmajerova autorství a postihují veškeré fáze jeho filmografie od samých počátků až po poslední celovečerní snímky.
První příspěvek pochází od Švankmajerova spolupracovníka z okruhu současných českých surrealistů Františka Dryje. Speciálně pro Cinepur uspořádal několik výňatků z textů, které vypovídají o Švankmajerově cestě k surrealismu, jež nebyla zdaleka tak přímočará, jak někteří předpokládají. Kamila Boháčková nabízí průřez Švankmajerovou tvorbou s důrazem na práci s loutkou, jež se výrazně vymyká tradicím české filmové animace a více se přibližuje divadelnímu lidovému loutkářství. Do tématu dále zařazujeme dva příspěvky od zahraničních autorů, kteří se dlouhodoběji zabývají Švankmajerovým dílem. Kristoffer Noheden ve svém eseji rozebírá Švankmajerův kritický vztah vůči ničivým projevům antropocentrismu, vyplývající z mnoha jeho snímků. Jonathan Owen se zaměřuje na dosud málo probádaný Švankmajerův podíl na projektech jiných režisérů, a to především v době, kdy se potýkal se zákazem vlastních filmových aktivit. V tématu nemůže chybět ani podrobnější reflexe onoho „posledního díla“. Jiří Neděla posuzuje Hmyz v provázanosti s dřívějšími Švankmajerovými počiny a text zakončuje vcelku nadějeplně – že bychom se od Mistra přece jen ještě něčeho dalšího dočkali?
Přečteno 3758x
Článek vyšel v časopise Cinepur #116, duben 2018.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY téma
Současná česká animace po velkém nadechnutí
Úvod k tématu: Film a ekologie
Úvod k tématu: Česká detektivka
Z bodu nula na západ od Bukurešti / Vznik a vývoj rumunské nové vlny
DALŠÍ Z RUBRIKY
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Současná česká animace po velkém nadechnutí
Úvod k tématu: Film a ekologie
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (240) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1081) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #116, duben 2018
Z obsahu tištěného čísla:
Taktilní stopy / Práce Jana Švankmajera pro jiné filmaře (Jonathan Owen, téma)
Veselá bída svobody / The Florida Project (Tomáš Gruntorád, kritika)
Animací proti antropocentrismu / Decentralizace člověka (Kristoffer Noheden, téma)
Lepší zůstat vně / Berlinale 2018 (Michal Böhm, report)
Ze života marionet / Loutky ve filmovém díle Jana Švankmajera (Kamila Boháčková, téma)
Filmaře Jana Švankmajera cesta k surrealismu (František Dryje, téma)