Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Veselá bída svobody / The Florida Project

Veselá bída svobody / The Florida Project

kritika / Tomáš Gruntorád / 5. 6. 2018

Filmy Seana Bakera, jedné z nejvýraznějších postav současné americké „nezávislé“ kinematografie, bývají spojovány s tvorbou Harmony Korinea či Larryho Clarka, kteří až dokumentaristickým okem pozorují všednodennost amerických outsiderů. Jejich filmy zachycují rutinu problematické mládeže, prostitutek, pasáků, drogových byznysmenů v teplákových soupravách a venkovských buranů, naplňujících americký mýtus o neomezených možnostech a svobodě, aniž by si uvědomovali nebo respektovali její hranice. Zatímco Korineovi a Clarkovi antagonisté svými excesy v divácích vzbuzují spíše odpor, nepochopení a hrůzné představy, ti Bakerovi jim přinášejí žánrové (komediální) potěšení, které se náhle rozplyne v závažných důsledcích bezbřehé svobody. Bakerovi bezstarostní jezdci životem, vedoucím odnikud nikam, se tím blíží sympatickým nomádům z American Honey Andrey Arnold, jejichž snům a talentům nepřejí hmotné překážky.

Ve svém šestém filmu The Florida Project nahlíží Baker do života dvaadvacetileté samoživitelky Halley, žijící dlouhodobě ve fialově zářícím motelu Magic Castle ve floridské turistické destinaci Orlando poblíž Disneylandu. Halley se živí každodenními podvody a prostitucí, přičemž v tomto prostředí drobné kriminality, nulové zodpovědnosti a výsměchu autoritám do očí vychovává svou devítiletou dcerku Moonee, která se svými dvěma malými kamarády vyráží zapalovat vybydlené ubikace nebo vyhazovat pojistky hotelů. Pestrobarevná, veselá, dětsky hravá fasáda filmu, utvořená z křiklavých barev, prosluněné floridské krajiny pod věčně modrým nebem a smyslné zachycení potetovaných štíhlých těl mladých žen v šortkách vytváří pocit, že chudoba a prostota fotogenických lidí může být sexy, je-li zasazena do katalogově fotogenického prostředí.

Florida chvílemi působí až jako oslava povalečství, vzbuzující sympatie s životním stylem divácky vděčných santusáků z palmových rájů typu Big Lebowského, majících čímsi navrch nad systémem, který už jako by jim neměl co vzít. Podobně jako líčení na smutných klaunských tvářích je vizuální opojnost, komediální jadrnost a rovněž dětská „roztomilost“ filmu pouhým nátěrem štěstí, veselí a krásy, překrývajícím mizerii těch, jimž nic nepatří a kdož nemají jistý ani pokoj za babku ve štěnicemi prolezlém motelu na zavření.

Epizodická struktura Floridy odráží bezperspektivnost existencí žitých ze dne na den mezi ubytovnou a ulicí, jimž k radosti stačí to nejmenší: pasoucí se krávy na louce jim nahrazují safari, denním chlebem jim jsou zbytky z fast foodu, euforický nákup vozíku plného zbytečností a purpurových andělských křídel z papíru navrch naplní sny nikoli o vzestupu ze dna, ale o prostém užití si přítomného okamžiku. Na nenapravitelně problematické hosty nazíráme chápavýma očima a empatickým srdcem správce Bobbyho, který zde zastupuje ryzího zodpovědného člověka ze střední třídy, jehož práci nikdo neocení a jemuž pravidelné návštěvy otravného šéfa možná pomáhají pochopit, co na tom bohémském životě bez nadřízených jeho zákazníci vidí. Střety lidí z různých společenských vrstev na půdě ubytovny naznačují, že všichni napříč společností jsou otroky svých složenek, ovšem o lidskou tvář při jejich splácení nejsnáze přicházejí ti nejchudší, dohnaní k nouzové podnikavosti, a ti nejbohatší svou přemrštěnou nenasytností.

Baker Floridou nebývale rozvíjí tu méně guerillovou linii své tvorby, kam spadá Starlet: do vděčné role zapojuje poprvé hereckou hvězdu Willema Dafoea, rozpočet poprvé vytahuje na „astronomické“ 2 miliony dolarů (předchozí celovečerní projekt Transdarinka, nasnímaný kompletně na mobilní telefon, vyšel na 100 tisíc dolarů a Starlet na 250 tisíc), nesahá již k hravému propojování narace s říznou rapovou hudbou a ironizujícími zvukovými efekty. V kinematografii dělané na koleně však jednou nohou setrvává. Mobilní telefon jakožto kameru využil alespoň pro závěrečnou scénu a většinu neherců, které vedl k improvizaci, sehnal na sociálních sítích či přímo na místě natáčení. Svou výraznou, ale uhlazenější novinkou zaznamenal konečně širší festivalový a kritický úspěch – vypadá to, že se z dalšího „nezávislého“ filmaře stává režisérská hvězda.

The Florida Project (USA, 2017, IMDb)
Režie a střih: Sean Baker, scénář: Sean Baker, Chris Bergoch, kamera: Alexis Zabé, hudba: Lorne Balfe, hrají: Brooklynn Prince, Christopher Rivera, Aiden Malik, Josie Olivo, Willem Dafoe ad., 111 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 22. 2. 2018).

The Florida Project (USA, 2017, IMDb)
Režie a střih: Sean Baker, scénář: Sean Baker, Chris Bergoch, kamera: Alexis Zabé, hudba: Lorne Balfe, hrají: Brooklynn Prince, Christopher Rivera, Aiden Malik, Josie Olivo, Willem Dafoe ad., 111 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 22. 2. 2018).

Přečteno 868x

Článek vyšel v časopise Cinepur #116, duben 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

The Florida Project

****  ČTENÁŘI (3.6)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Génius průměru / Deadpool 2

Hledisko oběti / Utøya, 22. července

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story


DALŠÍ Z RUBRIKY

Zápas s řečí dějin / Jan Palach

David Lynch překlopil Twin Peaks do virtuální reality

Úvod k tématu 119: FAMU

Editorial 119: FAMU

My z Prahy / Jugoslávští filmaři z FAMU

Těch dlouhých dvacet let… / FAMU v období normalizace

(Ne)lehká cesta k debutu / Kariérní start absolventů katedry režie FAMU

Když realismus vítězí / Současné tendence filmů z FAMU


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Válka hrou / Chlapi nepláčou

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Pravda neexistuje / Jackie


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (93) / fenomén (69) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (113) / komiks (10) / kritika (758) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (687) / objev (3) / pojem (36) / portrét (8) / profil (101) / reflexe (24) / report (103) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (40) / téma (866) / televize (94) / tisková zpráva (1) / událost týdne (217) / video (2) / videoart (16) / videohra (57) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #116 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #116, duben 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Taktilní stopy / Práce Jana Švankmajera pro jiné filmaře (Jonathan Owen, téma)

Švankmajerův seznam / Rozhovor s režisérem Janem Švankmajerem (Jan Bušta, rozhovor)

Lepší zůstat vně / Berlinale 2018 (Michal Böhm, report)

Hmyz / Švankmajerova Summa surrealistická (Jiří Neděla, téma)

Rizika pod povrchem / Rok 2017 v české filmové distribuci 2 (Aleš Danielis, glosa)

Špatný systém se skvělými výsledky / Současný polský dokument (Martin Svoboda, fenomén)

+ více...