Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

kritika / Ondřej Pavlík / 2. 5. 2018

Psát o Niti z přízraků je jako snažit se po paměti naskicovat kmitavý pohyb krásné trénované primabaleríny. Za vířivého zvuku klavíru film v úvodu směřuje náš zrak vzhůru, k vysokému točitému schodišti, po němž disciplinovaně kluše zástup švadlen. Oděvní návrhář Reynolds, útlý, prošedivělý, perfekcionistický dandy, při chůzi ladně krouží naleštěným střevícem po podlaze, jako se by se řídil taktem neutuchající hudby. Hbitě následuje zákaznici, která se před ním promenuje v nových šatech, oběma rukama ji sevře kolem pasu a s odzbrojujícím jiskřivým úsměvem se jí upřeně zadívá do očí. Těmito gesty přitom nevyjadřuje milostnou náklonnost, nýbrž dětsky čirou radost z podařené designerské práce.

Přístup Reynoldse k opačnému pohlaví snímek od úvodních scén črtá jako paradoxní směs bezelstného láskyplného obdivu a odměřené, přísně komisní distance. Jeho příjmení Woodcock možná vyvolává představu ztopořeného údu, tvrdého jako dřevo, ale vzhledem k charakteru jeho největší vášně nakonec vyznívá jako sarkastický žert. Ne že by marnivý starý mládenec nedokázal svést ženu se samozřejmým glancem protřelého milovníka, jako když venkovskou servírku, později múzu a manželku Almu uhrane pouhým výčtem své několikachodové objednávky. Intimita v Reynoldsově pojetí ale častěji než vroucí polibky zahrnuje jehlu, nit, krejčovský metr a kousavé poznámky. „31. 32. Nemáš žádná prsa.“

Ženy Woodcocka fascinují ne jako lidské bytosti nebo předměty sexuální touhy, ale spíše jako aranžérské figuríny. A Alma je tou nejdokonalejší ze všech. Její partnerství s Reynoldsem, zprvu nesouměrné, později oboustranně respektující, se odvíjí v rytmu mocenské přetahované. Nehraje se v něm o naprostou zničující nadvládu ani o nalezení dokonalé idyly. Rovnovážný stav, kterého oba postupně dosahují, má namísto toho povahu opakujících se cyklů. Reynoldsova virilní tvůrčí energie neomezeného rozletu se prostřídává s femininním nutkáním Almy tuto sílu krotit a opatrovnicky připoutávat k sobě.

Vrstevnatost diametrálně odlišných, téměř osudově spárovaných osobností, podobně jako v jiných filmech Paula Thomase Andersona Až na krev a Mistr, vychází z toho, jak soustředěně a mnohoznačně jsou portrétované. Daniel Day-Lewis, známý svou metodickou oddaností roli, tentokrát osciluje mezi zjemnělými, mírně afektovanými projevy a obhroublými extempore. Vicky Krieps jako Alma neohrabaně vklopýtává na scénu s ostýchavým ruměncem na tváři, ale posléze s odhodlaností teritoriální kočkovité šelmy brání před hrozící konkurencí svoje výsostné postavení ve Woodcockově domě. Leslie Manville v úloze Reynoldsovy sestry Cyril mezitím decentně špulí rty, ovšem když je potřeba, dokáže svého rozmarného bratra rázně usadit.

Oproti zmíněným Andersonovým filmům je však Nit z přízraků méně tíživá a dramaticky vypjatá a naopak více lehkonohá a poťouchlá. A to přesto, že obsahuje řadu průniků se sofistikovanými melodramaty, jaká před více než půlstoletím točil například Douglas Sirk. Nevyřčené city jsou tu doslova vpisovány a všívány do tkanin a šatů, spolehlivým barometrem vztahových turbulencí jsou dekorace a barvy. Velké emoce ale až na výjimky zůstávají stranou. Krátkou rozepři u snídaně místo toho vyvolá zvonkohra cinkajících příborů. Jindy se těžiště partnerského napětí přesune do úsporných posunků a tichých pauz mezi víceznačnými pohledy.

„Je to ten nejnáročnější muž,“ zaznívá v úvodní scéně na Woodcockovu adresu. Nit z přízraků možná není Andersonův nejnáročnější film, tím i nadále zůstává experimentálně mezerovitý, významy obtěžkaný Mistr. Byla by nicméně chyba nový snímek na základě jeho romantického námětu a vzletného, na poměry Jonnyho Greenwooda nezvykle klasicistního soundtracku označovat za odpočinkový nebo úhledně učesaný. Z titulního přízračného vlákna jako by tu byly utkány veškeré konverzace, povahové rysy a třeba jen naznačené vrtochy postav. Místo jednoduché okrasné zdobnosti vystupuje do popředí textura věcí a lidí, jemně akcentovaná bohatost niterných prožitků i jejich vnějších odrazů. Kdykoli se tu do lemu šatů zašívají tajnosnubné vzkazy, je to pouze připomínka toho, že i city, ať už láska nebo melancholické tesknění, mají vždy svoji hmatatelnou, často komplikovaně skrytou tvář.

Nit z přízraků (Phantom Thread, USA, 2017, IMDb)
Režie, scénář a kamera: Paul Thomas Anderson, střih: Dylan Tichenor, hudba: Jonny Greenwood, hrají: Daniel Day-Lewis, Vicky Krieps, Lesley Manville ad., 130 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 1. 2. 2018).

Nit z přízraků (Phantom Thread, USA, 2017, IMDb)
Režie, scénář a kamera: Paul Thomas Anderson, střih: Dylan Tichenor, hudba: Jonny Greenwood, hrají: Daniel Day-Lewis, Vicky Krieps, Lesley Manville ad., 130 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 1. 2. 2018).

Přečteno 1839x

Článek vyšel v časopise Cinepur #116, duben 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
0.8 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Nit z přízraků

****  CINEPUR (4)

****  ČTENÁŘI (3.1)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #127

#127

únor 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

Ztracené město a hvězdy / Ad Astra

Hledání otce, hledání syna / Dálava

Kudy přišel Karel Vachek / Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

Smíření s džihádem a s pubertou / Mladý Ahmed

Miniatury pro tělo a klavír / Sólo

Vymítač předsudků / Antologie města duchů

Síla Dolanova polibku / Matthias a Maxime


DALŠÍ Z RUBRIKY

Žít jako mafián, zemřít jako člověk / První zrádce

Tam někde ve filmu je pravda / Slitování

Chcete studovat film? Filmová studia FF UK prodloužila termín přijímaček

Jak filmový průmysl reaguje na pandemickou krizi?

Milostný dopis svobodě / Portrét dívky v plamenech

Co sledovat v karanténě? Tipy na filmy a seriály online

HBO připravuje seriál podle úspěšné videohry The Last of Us

Konspirační chobotnička / Odložený případ Hammarskjöld


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Berlinale: Ať žije Tsai a jeho taktilní filmová masáž!

Berlinale: DAU oživuje drásavou realitu stalinského Ruska

Berlinale: Shirley nasává 50. léta jako mlsná poletující moucha

Berlinale: Cristi Puiu se ve filmu Malmkrog dotýká věčnosti

Vymítač předsudků / Antologie města duchů


RUBRIKY

anketa (25) / český film (93) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / distribuce (1) / dvd (121) / editorial (101) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (1) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (120) / komiks (10) / kritika (832) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (762) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (113) / rozhovor (165) / scénář (4) / soundtrack (48) / téma (919) / televize (107) / tisková zpráva (1) / událost týdne (252) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (65) / web (42) / zoom (160)

Cinepur #116 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #116, duben 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Čekání na „konečně“ / Vnitřní slunce (Martin Šrajer, kritika)

Cestování v čase na střední škole / Life is Strange: Before the Storm (Jan Švelch, videohra)

Rizika pod povrchem / Rok 2017 v české filmové distribuci 2 (Aleš Danielis, glosa)

Editorial 116: Jan Švankmajer (Antonín Tesař, editorial)

Animací proti antropocentrismu / Decentralizace člověka (Kristoffer Noheden, téma)

Black Panther / Kendrick Lamar dostal afrofuturismus do mainstreamu (Jiří Špičák, soundtrack)

+ více...