Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

kritika / Martin Mišúr / 7. 4. 2018

Pamatujete na udílení výročních cen Americké akademie v únoru 2012? Čtyřiaosmdesátiletý ročník přinesl napínavé klání: americký film o průkopníkovi francouzské kinematografie (Hugo a jeho velký objev) stál proti francouzskému snímku o nástupu zvukového filmu ve Spojených státech (Umělec). Elegance, svébytné zacházení s historickými okolnostmi a rošťácká nostalgie čněla z obou; vedle toho i dobrá kalkulace toho, co konvenuje vkusu akademiků. Vzájemné pocty oběma kinematografiím měly harmonickou pointu, každý film totiž dostal svorně po pěti Oscarech. Uběhlo pár let a francouzský režisér Michel Hazanavicius, tvůrce Umělce, natočil snímek o maoistickém – čili radikálně politicky vyhraněném – období svého slavného krajana Jeana-Luca Godarda. Výsledek je opět elegantní, rošťácký, jenže i značně problematický.

Jak známo, JLG patří mezi prominentní představitele francouzské nové vlny, jehož radikální nakládání s výrazovými prostředky filmového média ovlivnilo nesčetně tvůrců. Hazanavicius líčí Godarda se zřetelnou jízlivostí: neurotický, špatně oholený a asociálně jednající protagonista řeční do zemdlení o politice a potřebě revolučního postupu, čímž trýzní své méně zapálené blízké. Úsilím patrně bylo předvést prototyp aktivisty z leknutí, jehož pomýlený antisystémový zápal zrodilo krátkodeché vykypění společnosti koncem šedesátých let. Naneštěstí Hazanavicius přistupuje k problému ze zaťatě konzervativních pozic a připomíná výpisky z nějaké antikomunistické příručky: silně levicově orientovaní jedinci mají ve filmu pouze naivní, agresivní nebo pokryteckou tvář. JLG v jeden moment podvratně ocení marxisticko-leninské myšlení pro jeho „okecávací“ potenciál: ve filmu dost okázale pohrdá jednotlivcem, ovšem miluje lidstvo.

Místy se Hazanavicius pokouší umíněného maoistu zlidštit. Pokaždé, když JLG odloží či ztratí dioptrické brýle s typicky zahnědlými skly, působí méně agresivně, ba až bezbranně. Bez obrouček mimochodem vzdáleně připomíná Françoise Truffauta: věhlasného souputníka nové vlny, který se s někdejším přítelem Godardem právě na sklonku sledovaného období definitivně názorově rozešel. Inteligentní, břitký i nelevicový glosátor Truffaut přitom ve snímku nefiguruje a jeho pronikavé postřehy citelně schází. Tím spíše vynikne, jak argumentačně neduchaplné protihráče staví film vůči titulnímu obávanému. Pokrytectví a bezohlednost mu do tváře klopotně vmete Bernardo Bertolucci, nad odklonem JLG od žánrové tvorby směrem k té politické pak lamentuje mnoho náhodných kolemjdoucích. Ti se dožadují dalších filmů typu U konce s dechem či Pohrdání, čímž snímek naznačuje, že domněle normálního režiséra pohltila a vysála politika teprve po roce 1967. Jeden z prvních textů dvacetiletého Godarda se přitom se jmenoval Za politický film a ideové kontroverze způsobil již raným dílem Vojáček. Ostatně ani Pohrdání nepatří k hladivým zážitkům… Poněkud lacině vyznívá Hazanaviciusova představa o politickém modernismu, který má spočívat zejména v chaotickém natáčení demonstrací a úmorných hádkách uvnitř kolektivisticky vedených štábů.

Hazanavicius porůznu vyzobává jednotlivosti z Godardova filmového stylu (plošnost kompozic, rétoričnost, autonomní kamera nebo dlouhé jízdy) a dospívá k ironické pastiši. Na vlivné experimenty JLG s vyprávěním však po úvodních náznacích rezignoval a snímek nechává nenáročně plynout z perspektivy hrdinovy tehdejší manželky. Přestože má dění přibližovat tázavý ženský pohled, mnoho – s prominutím – uslintaných kompozic jasně prozrazuje, že za kamerou stojí muž. Skoro se nakonec vkrádá otázka, kdo je vlastně (větší) pokrytec.

Zájemci o karikaturu Jeana-Luca Godarda mohou sáhnout po překladu Bukowského románu Hollywood, kde dostává vtipně i trefně zabrat jakýsi nekomunikativní a špatně oholený Jon-Luc Modard (s. 28–29). Bukowski ve zmíněné pasáži odkazoval ke Godardovu pozdějšímu filmu Zachraň, si kdo můžeš (život), který jej pomyslně restartoval po rozchodu s radikálním politickým modernismem. Škoda, že Michel Hazanavicius tyto další tváře JLG opomíjí…

Obávaný (Le Redoutable, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Michel Hazanavicius, kamera: Guillaume Schiffman, střih: Anne-Sophie Bion, hrají: Louis Garrel, Stacy Martin, Bérénice Bejo, Grégory Gadebois, Tanya Lopert ad., 107 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 14. 12. 2017).

Obávaný (Le Redoutable, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Michel Hazanavicius, kamera: Guillaume Schiffman, střih: Anne-Sophie Bion, hrají: Louis Garrel, Stacy Martin, Bérénice Bejo, Grégory Gadebois, Tanya Lopert ad., 107 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 14. 12. 2017).

Přečteno 490x

Článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Obávaný

****  ČTENÁŘI (4)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #117

#117

červen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena


DALŠÍ Z RUBRIKY

V koloběhu krizí a proměn / Poznámky k vývoji argentinského filmu

The Terror / Porcování odpovědnosti a morálky

Práce světla mezi dokumentem a asociací / Experimentální tvorba Pabla Mazzola

Carlos Reygadas / Mezi západokřesťanskou zbožností a mexickou spiritualitou

Ohromné maličkosti z krajin, kde končí země / Současný chilský film

Úvod k tématu č. 117 / Cine latino

Takový normální seriál / Lajna

Indická sekta se zvukem amerického folku / Wild Wild Country


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Ztrácení zralého Pabla / Neruda

Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina

Moratorium na neotřelé postupy / Mžitky

Život přečerpán / Já, Daniel Blake

Ave, Caesar! / Engels, který štěká


RUBRIKY

anketa (23) / český film (73) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (91) / fenomén (69) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (740) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (660) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (99) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (155) / scénář (4) / soundtrack (38) / téma (854) / televize (91) / tisková zpráva (1) / událost týdne (207) / video (2) / videoart (16) / videohra (55) / web (42) / zoom (151)

Cinepur #115 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #115, únor 2018

Z obsahu tištěného čísla:

Puchření západního Německa / Nekrofilní punk Jörga Buttgereita (Jiří Blažek, téma)

Trpké hrozny zmaru / Krotká (Ondřej Pavlík, kritika)

Skoro jako hraný film / IDFA 2017 (Petr Horký, report)

Filmová historie v kontextu dějin totality / Film a dějiny 5 a 6 (Vítězslav Chovanec, kniha)

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM (Tomáš Gruntorád, kritika)

Žena v ohni / Odnikud (Antonín Tesař, kritika)

+ více...