Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

IMAX spiritualita / Cesta času

IMAX spiritualita / Cesta času

kritika / Janis Prášil / 31. 1. 2018

Terrence Malick pracoval na Cestě času čtyřicet let. Původně měl pro studio Paramount natočit hraný film, jehož děj sahal od pravěku až po první světovou válku. Zkoumání pravěké etapy ho však pohltilo natolik, že místo hrané fikce vytvořil dokumentární filozofický esej, který kombinuje blockbusterový vizuál se spirituálním přesahem. Cesta času je tak logickým vyústěním Malickovy dosavadní tvorby, v níž postupně dospěl k nové formě. Osvobodil se od příběhu a postav a zhodnotil duchovní a filozofický rozměr svých hraných děl.

Dokonalá počítačová vizualizace zrodu vesmíru od velkého třesku po vznik civilizace nebo fascinující záběry pořízené specialistou na natáčení podmořské fauny Paulem Atkinsem zprostředkovávají intenzivní divácký zážitek jak ve čtyřicetiminutové IMAX verzi, tak v celovečerní variantě určené pro běžná kina. S přírodopisnými nebo naučnými dokumenty se však Malickův snímek dá srovnat pouze okrajově. Počítačové efekty typické pro blockbusterovou kinematografii atrakcí zde nejsou pouze nástrojem k vyvolání úžasu. Ve spojení se soundtrackem, v němž figurují například skladby předního skladatele spirituálního minimalismu Arva Pärta, je imerze propojena s duchovním prožitkem.

Vesmír obvykle představuje prostor, odkud přichází smrt, místo, kde se realizují futuristické vize nebo v němž se zrcadlí lidské nitro jako v případě dokumentárního eseje Michaela Madsena Návštěva či Tarkovského filmu Solaris. Cesta času však zobrazuje vesmír jako panteistickou svatyni. Přírodní procesy svou fascinující a děsivou monumentalitou ukazují nadlidský rozměr světa. Pro Malicka zhmotňuje příroda nadpozemskou moc podobně jako pro Wernera Herzoga, který ve svých transcendentálních dokumentech nechává diváka pohlédnout nejen na žhavé magma proudící z nitra činného vulkánu nebo mrazivou oslňující plochu ledovce, ale i na vlastní smrtelnost. Herzogův majestátný vesmír ovládaný chaosem je však krutý a k člověku lhostejný a nenabízí spásu ani bezpečí. Proto je pravým opakem Malickova dobrotivého ochranitelského nebe.

Martin C. Putna ve své knize Obrazy z kulturních dějin americké religiozity vystihuje výchozí bod transcendentalismu tak, že staví do kontrastu nicotnost a zranitelnost člověka vůči všemocným přírodním silám, lhostejno k jakému náboženskému systému se vztahují. V tomto duchu Malick odkazuje sice na Bibli a křesťanství, ale modlí se k matce Zemi. Božskou entitu a zdroj mystického prožitku představuje sama příroda. Zůstává otázkou, zda fascinující záběry přírodních a vesmírných procesů v Cestě času vyvolávají jen estetický úžas a libost, nebo diváka skutečně přenášejí do spirituálního modu, v němž je možné vnímat přítomnost boží existence. Zatímco u Tarkovského je příroda zjevením, u Malicka je redukována na antropomorfizovanou bytost, které lze klást otázky. Přes duchovní rozměr tedy snímek vypovídá především o člověku.

Všudypřítomný lidský prvek je nejvýrazněji vtělen do stylizovaného slovního komentáře. Lidský hlas v podání Cate Blanchett, potažmo Brada Pitta v kratší verzi pro IMAX, vede se zbožštělým světem dialog o bytostně pozemských tématech, jako je strach ze samoty, bolesti a smrti. Některé kritické ohlasy odsoudily tento slovní komentář jako patetický, nadbytečný, frázovitý a repetitivní a poukazovaly na nedostatek kontextových informací. Tyto zdánlivé nedostatky představují spíš trhliny, jimiž do obrazu dokonalého vesmíru proniká lidský prvek. Ve snaze o exaktní přesnost povolal Malick ke spolupráci přední vědecké kapacity. Přes posedlost detailem však snímek odkrývá omezenost vědeckého poznání. Tím, že zahrnuje v rámci přesnosti hned několik alternativ vývoje života na Zemi, ukazuje neuchopitelnost, proměnlivost a unikavost světa, který nelze plně poznat, ale lze se k němu vzhlížet.

Cesta času (Voyage of Time: Life’s Journey, USA, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Terrence Malick, kamera: Paul Atkins, střih: Rehman Ali, Keith Fraase, hudba: Simon Franglen, Hanan Townshend, hrají: Cate Blanchett, 90 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 31. 8. 2017).

Cesta času (Voyage of Time: Life’s Journey, USA, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Terrence Malick, kamera: Paul Atkins, střih: Rehman Ali, Keith Fraase, hudba: Simon Franglen, Hanan Townshend, hrají: Cate Blanchett, 90 minut, distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 31. 8. 2017).

Přečteno 3333x

Článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #143

#143

říjen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

Strukturovaná polysémie nejen pro ten dnešní den / Nový a Gott

Když Jimmy potkal Kim / Volejte Saulovi

Samy nocí tmou / Světlonoc

Making Elvis Cool Again / Elvis

Závratě spřízněnosti a touhy / Podezřelá

Mlha, čaj a sušenky / Nestvůra z Essexu

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island


DALŠÍ Z RUBRIKY

Mezipatra zkouší Prolomit ledy

Nejnovější filmy ze střední Evropy a procházka s Polańskim

Nejlepší letošní seriál a kouzlo redakčního brainstormingu

Nové knihy o filmu či fotce na Ji.hlavě

Nene / Krmení divého publika

Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi

Men / Pohanské mutace

Arvéd / Arvédova pouť do pekla


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pitomý porno po česku / Chyby

Gramatika nekonečna / O nekonečnu

Střípky života / Střípky ženy

Antarktický lockdown / FREM, Bílá na bílé

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna


RUBRIKY

anketa (31) / český film (118) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (118) / fenomén (83) / festival (116) / flashback (16) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (15) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1109) / mimo kino (191) / novinka (824) / pojem (36) / portrét (51) / profil (100) / reflexe (27) / report (149) / rozhovor (184) / scénář (4) / soundtrack (87) / téma (1025) / televize (134) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (173)

Cinepur #114 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Soukromá apokalypsa / matka! (Martin Bubrín, kritika)

Chvála soudržnosti i rivality / Současný stav visegrádské animace (Pavel Horáček, téma)

Hororové placebo / To (Jarmila Křenková, kritika)

Ztrácení zralého Pabla / Neruda (Martin Mišúr, kritika)

Dál, jinam, drzeji / Rozhovor s uměleckým ředitelem festivalu v Rotterdamu (Jakub Felcman, rozhovor)

Polsko: Na hraně emocí i žánrů (Mariusz Frukacz, Iwona Aleksandra Hałgas, téma)

+ více...