Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Soukromá apokalypsa / matka!
kritika / Martin Bubrín / 13. 1. 2018
Absolutní rezignace na snahu trefit se do vkusu alespoň jedné vybrané cílové skupiny (snímek získal mezi americkými diváky průměrnou známku F na Cinemascore, což je nejhorší výsledek za posledních několik let) činí z matky! přinejmenším pozoruhodný počin na poli hollywoodského středního proudu. Ukazuje se, že autorský režisér může s hvězdami natočit snímek, který by se s jiným způsobem financování dostal maximálně na filmové festivaly. Aronofsky v něm dovádí svou afektovanou a maximálně angažovanou filmovou poetiku na novou úroveň, v níž opět nechává postavy podstupovat intenzivní psychický teror, který přenáší na diváka. matka! jde však ještě dál než jeho předchozí filmy. Zdá se být jakýmsi průsečíkem Aronofského tvorby, v níž se kloubí prvky experimentální (Pí), psychothrillerové (Requiem za sen, Černá labuť), filozofické (Fontána) i biblické (Noe).
Každý z jeho dosavadních filmů (snad s výjimkou zápasnického dramatu Wrestler) se nějak zrcadlí ve zdánlivě jednoduchém příběhu o soužití muže a ženy, který graduje do stále nepravděpodobnějších a „apokalyptičtějších“ souvislostí. Podobně jako režisérův poslední film Noe má i matka! dvě poloviny, jež odděluje jasný a plynulý přechod. Žánrovější první část je snadnější na vnímání a pro kontextualizaci děje. Stojí na jednoduchém konceptu vztahové rutiny, kterou naruší nečekaná změna – příchod nezvaných hostů. Divné a absurdní každodenní situace, v nichž hlavní postava v podání Jennifer Lawrence podprahově vyciťuje nebezpečí a propadá paranoii, není nepodobná například snímku Uteč, který také zkoumal příčiny společenského tlaku na jedince v nežádoucím prostředí.
Druhá část však nečekaně mění tempo a rytmus vyprávění a dlouhé sledovací záběry Lawrence střídá zběsilá a dezorientovaná obrazová anarchie, která provází hlavní postavu fyzickým a psychickým peklem na půdorysu jednoho domu. Údernost druhé poloviny spočívá zejména v rychlém sledu nejrůznějších vjemů a pocitů, které si divák spojuje s ústřední archetypální figurou – matkou. Syžet Aronofského filmu však nestojí jen na vyvolávání silného diváckého prožitku. Slouží zároveň jako angažovaný společenský komentář a analogie současných politických, náboženských a ekologických problémů, které má lidstvo tendenci opakovat.
Zde je Aronofsky sice příliš doslovný, nicméně stále působivý experimentátor s mainstreamovou formou. I když může matka! na řadu diváků působit jako extrémně vyhrocená alegorie příliš prvoplánově a jednoduše, nelze jí upřít údernost a afekt, které se místo inklinování ke konvencím vydávají cestou absolutního rozbíjení očekávání a snad i diváckého vkusu. matka! možná intelektuálně nestimuluje, ale rozhodně za sebou nechává spoušť.
matka! (mother!, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Darren Aronofsky, kamera: Matthew Libatique, střih: Andrew Weisblum, hrají: Jennifer Lawrence, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeiffer ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 19. 10. 2017).
matka! (mother!, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Darren Aronofsky, kamera: Matthew Libatique, střih: Andrew Weisblum, hrají: Jennifer Lawrence, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeiffer ad., 121 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 19. 10. 2017).
Přečteno 2816x
Článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
matka!
**** CINEPUR (1.8)
**** ČTENÁŘI (1.8)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
Šmíra a hra doopravdy / Benedetta
Komplikovaný vztah Kennetha Branagha a ideálu autorství
DALŠÍ Z RUBRIKY
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce
Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (240) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1081) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Hororové placebo / To (Jarmila Křenková, kritika)
Dál, jinam, drzeji / Rozhovor s uměleckým ředitelem festivalu v Rotterdamu (Jakub Felcman, rozhovor)
Oats Studios / Možná budoucnost nezávislého blockbusteru (Anna Krejčířová, web)
Sisyfové nonsensu / Rick a Morty (Martin Svoboda, televize)
Tolstoj ve slow cinema / Ta, která odešla (Janis Prášil, kritika)
Editorial 114: Visegrádská animace (Jindřiška Bláhová, editorial)