Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hororové placebo / To

Hororové placebo / To

kritika / Jarmila Křenková / 30. 12. 2017 / komentáře (2)

Pro americký horor po 11. září je příznačná fascinace osmdesátými léty, jež se projevuje nostalgií po reaganovské éře prosperity, kdy se v duchu hesla „mír skrze sílu“ jevily všechny hrozby vzdálené či přinejmenším zvládnutelné. Šok z globálního terorismu či hospodářských krizí je vyvažován potřebou návratu do idealizovaného časoprostoru, v němž vyrůstaly generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků. Nejvýraznějším projevem oné nostalgie je úspěch seriálu Stranger Things nebo hororů s dospívajícími hrdiny jako Neutečeš, jenž sice pracuje s tématem aktuální ekonomické krize, ale zároveň přiznává inspiraci snímkem Halloween. Do těchto tendencí spadá také nová adaptace jednoho z nejvýraznějších hororů posledních čtyřiceti let, románu Stephena Kinga To. V příběhu z městečka Derry se musí skupina přátel jako děti a posléze i jako dospělí postavit zlu, jež dovede zhmotnit jakékoli trauma. Tvůrci se rozhodli dvě v románu propojené dějové linie oddělit a dospívání hrdinů, kteří původně vyrůstají v padesátých letech, vsadili právě do let osmdesátých. Kingovy texty jsou často primitivně vykládány skrze jejich potenciál generovat útěšné vzpomínání na starý svět, kde zní klasický rock a je k mání kokakola v zeleném skle, a v tomto kontextu bývají redukovány na nekonfliktní přátelské horory ze sousedství. Podobnému přístupu částečně podlehli i autoři aktuální filmové verze To, čímž odvádějí pozornost od dalších zjednodušení a ohlazení hran předlohy.

V Kingově románu byla padesátá léta pro dětskou partu Smolařů bezútěšným obdobím, kdy se každá jinakost trestá a je prakticky nemožné vymanit se z rolí předurčených rodinným zázemím, pohlavím či rasou. Dysfunkční vztahy se zde neprojevují tím, že rodiče své potomky ignorují, protože vyrážejí za zábavou (Halloween) nebo dřou do úmoru, aby splatili hypotéky (Neutečeš), ale děti jsou běžně fyzicky i psychicky surově týrány. Derry vystupuje jako další z postav, mysteriózní a vrstevnatý prostor, kde realita splývá s městskými legendami. Zhmotňuje se jako živý a metamorfující organismus, který zachvátila nákaza, která se šíří sítí tepen a žil městské kanalizace. Maloměsto a zevrubné exkurzy do jeho vnitřností, historie i osudů místních obyvatel tak v Kingově románu tvoří mapu svědomí ultrakonzervativní a xenofobní Ameriky, značně odlišnou od rozostřené optiky téměř idylického bezčasí osmé dekády, v níž se odehrává filmová verze.

Většina změn oproti předloze je ovšem vedena racionální snahou převést tisícistránkový román do dvouhodinové filmové stopáže. U textu, který je i přes precizně rozvrženou strukturu vyprávění v mnoha ohledech mystický až iracionální, je přitom takový přístup paradoxní. Filmové To není velkým iniciačním příběhem, který reflektuje téma paměti a procesy zapomínání a rozvzpomínání jedinců i širšího společenství; a mnohem méně se zde akcentuje i téma absolutní lásky, která Smolaře spojuje. Na druhou stranu interakce charismatických a vhodně obsazených mladých herců film vytahuje z průměru a díky jejich hereckým možnostem se daří poměrně důsledně převést celé pasáže románu. Doslovnost v úrovni dějových struktur ale ještě není zárukou úspěšné adaptace. V případě To je jejím vedlejším účinkem monotónnost, s níž jedna sekvence následuje další bez zřejmé gradace. Režisér Andy Muschietti je ostatně pouhý řemeslník a podle toho jeho pojetí hororu vypadá. I monstrum Pennywise je zde zbaveno své mytologie; z chladného zla odkudsi z hlubin vesmíru, které na sebe může vzít desítky podob, se stala jednorozměrná klaunovská figurka, kterou lze zneškodnit baseballovou pálkou.

Román vyvolává komplexní hrůzu spočívající ve vědomí, že postavy se nacházejí ve špatném čase i světě, nad nímž se vznáší mrtvola Pennywisova protipólu, staré dobré Želvy. Film je ovšem jen krvavější verzí Záhady hlavolamu a mluvit o něm jako o hororu je problematické. Mísí se v něm ambice současné kvalitní televize s neinvenčností a naivním neumětelstvím amerického mainstreamového hororu. Možná nejzajímavěji tak nakonec vypovídá o současných tendencích a limitech žánru: v poplatnosti laciným atrakcím, vizuálním šokům a mechanicky stupňovanému napětí je pouze náhražkou všeprostupujícího děsu, který tak sugestivně zprostředkovává Kingův text.

To (It, USA, 2017, IMDb)
Režie: Andy Muschietti, scénář: Chase Palmer, Cary Fukunaga, Gary Dauberman, kamera: Jung-hoon Jung, střih: Jason Ballantine, hudba: Benjamin Wallfisch, hrají: Jaeden Lieberher, Bill Skarsgård, Sophia Lillis, Finn Wolfhard ad., 135 minut, distribuce: Vertical Ent. (premiéra v ČR 7. 9. 2017).

To (It, USA, 2017, IMDb)
Režie: Andy Muschietti, scénář: Chase Palmer, Cary Fukunaga, Gary Dauberman, kamera: Jung-hoon Jung, střih: Jason Ballantine, hudba: Benjamin Wallfisch, hrají: Jaeden Lieberher, Bill Skarsgård, Sophia Lillis, Finn Wolfhard ad., 135 minut, distribuce: Vertical Ent. (premiéra v ČR 7. 9. 2017).

Přečteno 2306x

Článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.4 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

To

****  CINEPUR (2.3)

****  ČTENÁŘI (3.7)


komentáře

    přepište kód:

Jarmila Křenková  (12.2.2018 03:17)

Dobrý den, doporučuji přestat se vztekat, zhlédnout Neutečeš a přečíst To. Díky a srdečně zdravím, JK

Bartleby  (11.2.2018 21:43)

Viděla autorka článku film neuteces? Jak se v něm projevuje hospodářská krize? A která z postav tam dře do umoru, aby splatila hypotéku? A u Kinga jde skutečně o současná genderova a multikulturní témata? To je tedy vizionář. Cinepur jak vidím výběrem svých autorů začíná taky zabredavat do pěkne zatuchly bubliny. Co článek to čtenářův vztek a bezmoc.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Génius průměru / Deadpool 2

Hledisko oběti / Utøya, 22. července

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story


DALŠÍ Z RUBRIKY

Zápas s řečí dějin / Jan Palach

David Lynch překlopil Twin Peaks do virtuální reality

Úvod k tématu 119: FAMU

Editorial 119: FAMU

My z Prahy / Jugoslávští filmaři z FAMU

Těch dlouhých dvacet let… / FAMU v období normalizace

(Ne)lehká cesta k debutu / Kariérní start absolventů katedry režie FAMU

Když realismus vítězí / Současné tendence filmů z FAMU


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Génius průměru / Deadpool 2

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Další sezona podivností / Stranger Things 2

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (93) / fenomén (69) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (113) / komiks (10) / kritika (758) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (687) / objev (3) / pojem (36) / portrét (8) / profil (101) / reflexe (24) / report (103) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (40) / téma (866) / televize (94) / tisková zpráva (1) / událost týdne (217) / video (2) / videoart (16) / videohra (57) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #114 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #114, prosinec 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Editorial 114: Visegrádská animace (Jindřiška Bláhová, editorial)

Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci (Zoltán Varga, téma)

Kůže, kterou nosil / Tom of Finland (Jan Bodnár, kritika)

Kosmická hra na schovávanou / Everything (Antonín Tesař, videohra)

Soukromá apokalypsa / matka! (Martin Bubrín, kritika)

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši (Ivo Michalík, kritika)

+ více...