Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

kritika / český film / Lucie Česálková / 15. 11. 2017

Od raných devadesátých let se stalo zvykem od Jana Svěráka očekávat přinejmenším „dobrý“ film. Ze spolupráce se Zdeňkem Svěrákem vzešly většinou rodinné, biograficky laděné snímky, které však synovi nebránily v žánrových i technologických exkurzích, ať už směrem k válečnému filmu (Tmavomodrý svět), pohádce (Tři bratři) či animaci (Kuky se vrací). Zdeněk Svěrák se od konce devadesátých let stále více přibližoval poloze laskavého vychovatele spíše než ironického glosátora dřívějších dekád. Značku rodinné kvality svěrákovských filmů nicméně dlouhodobě udržoval synův režijní perfekcionismus a otcova schopnost vkomponovat do jednoduchého příběhu humor i reflexi české minulosti či současnosti.

Nový snímek Po strništi bos využívá arzenál více i méně zajímavých stereotypů poetiky Zdeňka Svěráka – nesamozřejmá přátelství, panické či stařecké erotické fantazie, malí bojácní hrdinové, nepříliš prokreslené ženské postavy, zpravidla v rolích matek či objektů touhy, češtinářské hříčky a jazykový humor a prolínání příběhů obyčejných lidí s okolnostmi tzv. velkých dějin. Oproti Obecné škole však vyprávění nekmitá tak rytmicky mezi klíčovými prostory dětství: domácností, školou a klukovskými dobrodružstvími za městem. Dílčí zápletky se tu vzájemně neprostupují, což nedovoluje scelit epizodickou strukturu v kompaktnější tvar.

Na epizodách objevování a poznávání, ohledávání vztahů stojí řada snímků rodinného dua, a Po strništi bos také vypráví v dílčích, kauzálně takřka nepropojených scénkách. Čas válečného venkova není v očích malého Edy, který sem přijel se svými rodiči, nijak významně ukotven. Jedinou známkou rychlosti jeho plynutí zůstává datum v rohu tabule ve školní třídě. Zatímco však dynamiku vyprávění v předchozích epizodických filmech spoluurčoval humor, Po strništi bos důmyslným slovním vtipem i gagy šetří a soudržnost hledá pouze v průběžném rozvíjení drobných vedlejších motivů (např. ztracený holoubek).

Nejsilnějším elementem příběhu je tak postava Vlka, démonizovaného a ostrakizovaného strýce, kterého se Edův dědeček zřekl poté, co Vlk údajně násilně napadl svou matku. S Vlkem jsou spjata všechna „velká“ témata, jichž se Po strništi bos dotkne – tedy otázky křivdy, viny, falešné oběti a hrdinství. Skrze vztah k Vlkovi a kolektivně pěstované rodinné lži se prostřednictvím drobných promluv a jednání zpřesňuje i charakteristika jednotlivých postav – Edových rodičů, strýce s tetou a dědečka. Ať už lživou historku o Vlkovi udržují z jakéhokoli důvodu, spoluúčastní se na křivdě vůči Vlkovi a nepřímo též potvrzují falešnou představu o dědovi coby zásadovém ochránci rodinného bezpečí.

Některé z těchto problémů dospělých postav nacházejí svou paralelu i ve světě dětí, když parta vyloučí jednoho ze svých řad za „kolaboraci“ či když Eda postupně přichází na to, jak sebrat odvahu a postavit se výsměchu staršího spolužáka. Na bilanci dětského a dospělého staví mnohé z filmů syna a otce Svěrákových, Obecná škola, Kolja i pohádkově ladění snímků Kuky se vrací a Tři bratři. Po strništi bos má z těchto filmů největší ambici provázat skrze rodinnou situaci malé dějiny s těmi velkými. Oproti Obecné škole, v níž se dětské s dospělým prolíná, přičemž obě roviny mají svá tajemství (Hnízdovy románky, jeho předstírané hrdinství), v kompaktním celku, však Po strništi bos chybí takto nenucená, a přece důmyslná souhra témat a motivů.

Obecnou školu charakterizoval na počátku devadesátých let její trailer jako film, který není „tak klukovský, že by nebyl pro dospělé, a není natolik erotický, že by nebyl pro děti. Je to obecná škola pro celou rodinu.“ O necelé čtvrtstoletí později jako by chtěl Jan Svěrák natočit další dětský film pro dospělé. Fantazijními intermezzy škrtícího vlka či létajícího motocyklu, jimiž naivně pohádková dětská představivost překonává všední vesnickou každodennost, se Po strništi bos na jedné straně přibližuje pohledu dítěte, jeho vnímání a chápání světa. Na straně druhé však pro dětského diváka zůstávají mnohé roviny zápletky jednoznačně nepochopitelné. Z tohoto váhání zůstává snímek v poloze rozpačitého ohlédnutí dospělého zpět do krajiny dětství, jež potenciál silných postav a rozporuplných rodinných vztahů otupuje nostalgií a dojetím.

Po strništi bos (ČR, 2017, IMDb)
Režie: Jan Svěrák, scénář: Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák, kamera: Vladimír Smutný, střih: Alois Fišárek, hudba: Michal Novinski, hrají: Alois Grec, Oldřich Kaiser, Jan Tříska, Ondřej Vetchý, Tereza Voříšková ad., 111 minut, distribuce: Bioscop (premiéra v ČR 17. 8. 2017).

Po strništi bos (ČR, 2017, IMDb)
Režie: Jan Svěrák, scénář: Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák, kamera: Vladimír Smutný, střih: Alois Fišárek, hudba: Michal Novinski, hrají: Alois Grec, Oldřich Kaiser, Jan Tříska, Ondřej Vetchý, Tereza Voříšková ad., 111 minut, distribuce: Bioscop (premiéra v ČR 17. 8. 2017).

Přečteno 487x

Článek vyšel v časopise Cinepur #113, říjen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Po strništi bos

****  ČTENÁŘI (3.3)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Paradox něžného nácka / Svět podle Daliborka

Tak trochu roadmovie / Skokan

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? I. část

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? II. část

Zamést si před vlastním prahem

Čechy a Morava, krásná zem audiovize / Výtvarníci a divadelníci jako z filmu

Před hlubokým nadechnutím / Současná česká animace


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Tak trochu roadmovie / Skokan

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

Paterson / Paterson z Patersonu

Lily Lane / Matní běsi

Objektiv a styl / České filmy na MFDF Jihlava


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #113 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #113, říjen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Sportem k vykoupení / Pyre (Jan Švelch, videohra)

Tarik Saleh / Nová éra švédského filmu nezačala s odchodem Bergmana (Iva Přivřelová, rozhovor)

Portréty v umírajících očích / 70. Festival del film Locarno (Jakub Felcman, report)

Srdce bijící zeleně / Tvar vody (Hedvika Petrželková, zoom)

Transcendentální zážitky reality / Dokumentární tvorba Wernera Herzoga (Janis Prášil, téma)

Zpochybněné poznání / Purpurový vrch a aktualizace vědy v gotickém žánru (Tomáš Kolich, fenomén)

+ více...