Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

kritika / český film / Tomáš Gruntorád / 6. 11. 2017

Václav Kadrnka se v několika rozhovorech zmiňuje, že současní diváci jsou zvyklí od filmů očekávat „schéma, manipulaci, rychlost a efekt“, zatímco on jim chce poskytnout „ticho, čistotu, statičnost, prostor a svobodu“. Svůj druhý celovečerní film Křižáček nejčastěji označuje za výsledek formální destilace, kdy divák dostává „maximální nic v nejlepším slova smyslu“ a je nucen obětovat své pohodlí, otevřít se dílu, pozorně jej vnímat a interpretovat.

Strategie kritiků vyjmenovávat v reflexích Křižáčka filmaře minulosti i současnosti, jejichž tvorba následuje podobné protimainstreamové principy, dokazuje, že nejde o východiska nová, nýbrž široce etablovaná. Ve světovém artovém filmu najdeme Kadrnkových souputníků dost, zato na poli současné české kinematografie status Křižáčka jako vzácného tvůrčího gesta úkroku k radikální, náročné, pomalé kinematografii skutečně platí. Shodným směrem minimalismu, vyprázdnění a otevřenosti formy se předloni vydal Vít Zapletal se svým Prachem. Kadrnka však na rozdíl od něj sahá po konvencích populárního žánru, zakládajícího zavádějící očekávání.

„Historické road-movie“ Křižáček je po Osmdesáti dopisech prostředním titulem plánované Kadrnkovy trilogie na téma „absence milovaného“. Vypráví o rodičovství a o truchlení po ztraceném dítěti a sleduje putujícího hrdinu, který věří ve shledání se svými drahými, ale podléhá nepotvrzeným zdáním a domnělým znamením, že jejich cesta je správná. Devítiletý Jeník odchází z domova z čisté víry, že spolu s dalšími dětmi dokáže to, co dospělí válečníci nezmohli silou – osvobodit hrob Krista v Jeruzalémě z muslimského držení. Jeho pouť přestává film hned po započetí sledovat, ovšem Jeníkův otec Bořek jedoucí ve stopách dítěte pln shodných citů téma rozvádí. Unikajícího potomka vidí v malých křižáčcích na náboženské ceremonii a ve tvářích vyřezávaných sošek kdesi na italském trhu. Dva konflikty, které na těchto zastaveních způsobí, načrtnou ve zkratce příčiny a důsledky fanatismu upřímně přesvědčeného člověka, stejně jako sklony k neporozumění, výsměchu a intoleranci okolí vůči tomu, kdo v něco pevně věří.

Další tematickou vrstvou Křižáčka je zdravý, ale i dusivý rodičovský sklon stále dohlížet na své děti, hraničící se snahou zakonzervovat si je v ideální podobě, aby nikdy nepřestaly dětmi být. Bořek je vybaven vyšívanou podobiznou Jeníka, která se mu během pouti třepí na důkaz toho, že jeho cíl je v rozporu se zákonitostmi času i s vůlí dítěte, hledajícího a následujícího své vzory mimo domov. Když krčmářka nabídne Bořkovi vyspravení výšivky, Bořkovo odmítnutí nese dvojí, protichůdný význam: může jím projevovat nechuť, aby mu na syna kdokoli sahal, stejně jako smíření s tím, že dítě už je životem a cizími vlivy omakáno a nevratně mu dospívá. Jeho pátrání je něčím mezi cílevědomou záchrannou misí a schlíplým tažením navzdory marnosti. Přesto záchranný pohyb podniká, stejně jako Jeník pro Krista a pravděpodobně i Kadrnka pro český film.

Křižáček souzní s filozofickým, bergmanovsko-bressonovským přístupem k historickému filmu, který v českých podmínkách během šedesátých let rozvíjel František Vláčil. Pevná data a významné události velkých dějin nehrály v těchto dílech roli a jejich příběhy se místy odrážely jen od mýtů jako v Bressonově Lancelotovi od jezera. Podstatnější byly snahy upozornit historickou stylizací na nadčasovost obecných témat či vyobrazit často neutěšené existenční podmínky ve specifickém časoprostoru. Kadrnka první z těchto tradic (filozofující) následuje a s druhou (historicky realistickou) se osobitě rozchází.

S duchovním světem postav, žijících kdesi mezi ideály a skutečností, souvisí i vizuální stylizace středověku jako světa běloskvoucí čistoty všech a všeho, v němž se pohybují samé plavovlasé děti a lidé dobrých srdcí. Tímto pojetím, pro nějž je typická zářivá mizanscéna, přesvětlený statický obraz a akademický formát s důsledně centrální kompozicí, se Křižáček nejvíce vzpírá srovnání s vláčilovskou tradicí historického filmu a působí více jako současný unikát.

Křižáček (ČR, Slovensko, Itálie, 2017, IMDb)
Režie: Václav Kadrnka, scénář: Vojtěch Mašek, Jiří Soukup, Václav Kadrnka, kamera: Jan Baset Střítežský, střih: Pavel Kolaja, hudba: Irena Havlová, Vojtěch Havel, hrají: Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jana Semerádová, ad., 90 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 3. 8. 2017).

Křižáček (ČR, Slovensko, Itálie, 2017, IMDb)
Režie: Václav Kadrnka, scénář: Vojtěch Mašek, Jiří Soukup, Václav Kadrnka, kamera: Jan Baset Střítežský, střih: Pavel Kolaja, hudba: Irena Havlová, Vojtěch Havel, hrají: Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jana Semerádová, ad., 90 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 3. 8. 2017).

Přečteno 4170x

Článek vyšel v časopise Cinepur #113, říjen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.1 /7

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Křižáček

****  CINEPUR (1.8)

****  ČTENÁŘI (2.3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #144

#144

prosinec 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal

Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

KaprKód / Dialog s mrtvým

Na FAMU nás učili, že žánr je „fuj“ / Rozhovor s režisérkou Terezou Nvotovou

A pak přišla láska… / Tarot a terapie

Grand Prix / Grand Pricks

Návraty kamarádů do deště / Pokračování normalizačních trháků po roce 1989

Nejenom Eso / Fenomén česko-slovenských televizních hitparád

Začátky a konce / Anketa o filmových a televizních „devadesátkách“

Komrzý – Bojar: Je hezké, že si pořád ještě nerozumíme


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Obrazy starého světa / Služebníci

Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec

Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu

Z dláždění na pláž / Než skončí léto

Paměť strojů / Efekt Vašulka


RUBRIKY

anketa (32) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (119) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (17) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (16) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1116) / mimo kino (192) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (52) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (88) / téma (1029) / televize (138) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #113 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #113, říjen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Transcendentální zážitky reality / Dokumentární tvorba Wernera Herzoga (Janis Prášil, téma)

Ozu chudých / Po bouři (Antonín Tesař, kritika)

Srdce ze skla / Herzogovy variace na heimatfilm (Lukáš Skupa, téma)

Werner goes to Hollywood / Herzog a americká filmová kultura (Martin Šrajer, téma)

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver (Jarmila Křenková, kritika)

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje (Kamila Dolotina, kritika)

+ více...