Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant

kritika / Martin Bubrín / 19. 8. 2017

Po rozpačitě přijímaném prequelu k vetřelčí sérii Prometheus si Ridley Scott u odborné i laické veřejnosti bažící po sci-fi žánru napravil reputaci nenáročným crowdpleaserem Marťan, který se stal jak diváckým hitem, tak byl zmiňován i na různých výročních oceněních (získal Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší komedie/muzikál). Očividný úspěch a obliba byla částečně dána tím, že nešlo o další z režisérových těžko přístupných, částečně experimentálních počinů (Robin Hood, Konzultant), nebo o polarizující velkofilm, jenž nedostál svým vysokým očekáváním (EXODUS: Bohové a králové).

Scottův třetí příspěvek k cyklu, který sám odstartoval, byl proto vyhlížen se značnou nadějí, že se tvůrce poučí z často vytýkaných chyb Promethea a posune univerzum zpět k hororovým kořenům, z nichž vzešel. Výsledek je nicméně ještě rozpačitější než jeho předchůdce. Obě polohy – brakový slasher a umělecky ambiciózní hard sci-fi – staví do mnohem extrémnějších protipólů, čímž vzbuzuje otázku, zda vedle sebe mohou bez problémů fungovat léty prověřená hororová klišé a komplexní filozofické disputace na téma Bůh, člověk a stroj.

Minimalistický až kubrickovsky opojný úvod proto láká na zcela odlišný typ filmu než ten, který následuje v další scéně, kdy se divák seznamuje s typizovanými postavami, jež jsou nuceny čelit náhlé překážce. Kolonizační vesmírná loď, která místo přistání na cílové planetě udělá zbrklou odbočku k neznámému neověřenému cíli, už totiž připomíná známý žánrový model, na jehož půdorysu se za chvíli objeví neznámé nebezpečí v podobě monstra likvidujícího jednotlivé členy posádky. Děj neustále přechází mezi různými polohami, ale nedaří se mu najít nosný motiv či postavu.

Když se ohnisko vyprávění najednou přesune k jedné z vedlejších postav, působí tento dějový zvrat nejprve jako příjemné ozvláštnění v poslední době stále rutinnějšího blockbusterového syžetu. Při náhlé změně tempa na až meditativní úroveň je snímek z hlediska stylu nejzajímavější – Scott například dialogovou úvahu nad stvořením (umělého) života rámuje extrémně dlouhými záběry za použití minimálního svícení, čímž vzniká působivá a pro vysokorozpočtový blockbuster atypická scéna. Film ale těmito „v čase zastavenými“ momenty ztratí veškerý prostor nejen pro od úvodu profilované lidské postavy, ale i pro titulní monstrum – jak vetřelec, tak i loď Covenant nakonec pozbudou zásadnějšího významu a poslouží jen jako prostředky vyšší významové hry, která je v aktuálním filmu teprve lehce poodhalena.

Zbytek mezi tím se sestává z nevýjimečných žánrových atrakcí, v nichž jsou bezmocné postavy zabíjeny a pronásledovány různými druhy geneticky upravených nepřátel. V těchto pasážích sice bohatě vynikne velkorysý rozpočet, dovolující bezchybné gore a vizuální efekty, stále se však jedná o několikeré variace konceptu „monstrum a oběť“, případně obměny scén, které fungovaly v prvním díle. Některé z nich však jdou tak daleko, že převracejí pravidla, která sám Scott v roce 1979 nastavil.

Tvůrci se tak stále hlouběji propracovávají mytologií, jež byla na chatrných základech vybudována již v Prometheovi a nyní se dostává do další fáze. V té je ale samotný vetřelec (nyní pouhá plakátová atrakce) nezajímá, více prostoru je věnováno všeobsáhlým otázkám přesahující rámec vetřelčího univerza. Paradoxní kloubení takto ambiciózního kusu s pokleslou, až sebeironickou hororovou pastiší se nejeví jako šťastné řešení, byť jde v rámci blockbusterové produkce o pozoruhodný hybrid. Tvůrcům tak pod rukama nechtěně vyrostlo neposlušné monstrum, které se obrátilo proti svému stvořiteli.

Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, USA, 2017, IMDb)
Režie: Ridley Scott, scénář: John Logan, Dante Harper, kamera: Dariusz Wolski, střih: Pietro Scalia, hudba: Jed Kurzel, hrají: Michael Fassbender, Katherine Waterston, Billy Crudup, Danny McBride ad., 123 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 18. 5. 2017).

Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, USA, 2017, IMDb)
Režie: Ridley Scott, scénář: John Logan, Dante Harper, kamera: Dariusz Wolski, střih: Pietro Scalia, hudba: Jed Kurzel, hrají: Michael Fassbender, Katherine Waterston, Billy Crudup, Danny McBride ad., 123 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 18. 5. 2017).

Přečteno 3166x

Článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Vetřelec: Covenant

****  CINEPUR (1.7)

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #140

#140

duben 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Šmíra a hra doopravdy / Benedetta

Komplikovaný vztah Kennetha Branagha a ideálu autorství

Vyrůstání z osmdesátek / Boží ruka

Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost


DALŠÍ Z RUBRIKY

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Úvod do Wese Andersona

Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Soukromá apokalypsa / matka!

Komorná / Laciné vzrušení, provinilé potěšení


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (240) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1081) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)

Cinepur #112 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Konec vesmírného programu / Mass Effect: Andromeda (Jan Švelch, videohra)

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant (Martin Bubrín, kritika)

Všude kolem nás svět, a my uprostřed něho slepí / Happy End podle Michaela Hanekeho (Dominika Prejdová, zoom)

Úvod k tématu 112: České filmové obrození? (Lukáš Skupa, téma)

Tiché komety Anny Kryvenko (Kamila Boháčková, profil)

Volání Divokého východu / „Nové naděje“ českého žánrového filmu (Antonín Tesař, téma)

+ více...