Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant
kritika / Martin Bubrín / 19. 8. 2017
Scottův třetí příspěvek k cyklu, který sám odstartoval, byl proto vyhlížen se značnou nadějí, že se tvůrce poučí z často vytýkaných chyb Promethea a posune univerzum zpět k hororovým kořenům, z nichž vzešel. Výsledek je nicméně ještě rozpačitější než jeho předchůdce. Obě polohy – brakový slasher a umělecky ambiciózní hard sci-fi – staví do mnohem extrémnějších protipólů, čímž vzbuzuje otázku, zda vedle sebe mohou bez problémů fungovat léty prověřená hororová klišé a komplexní filozofické disputace na téma Bůh, člověk a stroj.
Minimalistický až kubrickovsky opojný úvod proto láká na zcela odlišný typ filmu než ten, který následuje v další scéně, kdy se divák seznamuje s typizovanými postavami, jež jsou nuceny čelit náhlé překážce. Kolonizační vesmírná loď, která místo přistání na cílové planetě udělá zbrklou odbočku k neznámému neověřenému cíli, už totiž připomíná známý žánrový model, na jehož půdorysu se za chvíli objeví neznámé nebezpečí v podobě monstra likvidujícího jednotlivé členy posádky. Děj neustále přechází mezi různými polohami, ale nedaří se mu najít nosný motiv či postavu.
Když se ohnisko vyprávění najednou přesune k jedné z vedlejších postav, působí tento dějový zvrat nejprve jako příjemné ozvláštnění v poslední době stále rutinnějšího blockbusterového syžetu. Při náhlé změně tempa na až meditativní úroveň je snímek z hlediska stylu nejzajímavější – Scott například dialogovou úvahu nad stvořením (umělého) života rámuje extrémně dlouhými záběry za použití minimálního svícení, čímž vzniká působivá a pro vysokorozpočtový blockbuster atypická scéna. Film ale těmito „v čase zastavenými“ momenty ztratí veškerý prostor nejen pro od úvodu profilované lidské postavy, ale i pro titulní monstrum – jak vetřelec, tak i loď Covenant nakonec pozbudou zásadnějšího významu a poslouží jen jako prostředky vyšší významové hry, která je v aktuálním filmu teprve lehce poodhalena.
Zbytek mezi tím se sestává z nevýjimečných žánrových atrakcí, v nichž jsou bezmocné postavy zabíjeny a pronásledovány různými druhy geneticky upravených nepřátel. V těchto pasážích sice bohatě vynikne velkorysý rozpočet, dovolující bezchybné gore a vizuální efekty, stále se však jedná o několikeré variace konceptu „monstrum a oběť“, případně obměny scén, které fungovaly v prvním díle. Některé z nich však jdou tak daleko, že převracejí pravidla, která sám Scott v roce 1979 nastavil.
Tvůrci se tak stále hlouběji propracovávají mytologií, jež byla na chatrných základech vybudována již v Prometheovi a nyní se dostává do další fáze. V té je ale samotný vetřelec (nyní pouhá plakátová atrakce) nezajímá, více prostoru je věnováno všeobsáhlým otázkám přesahující rámec vetřelčího univerza. Paradoxní kloubení takto ambiciózního kusu s pokleslou, až sebeironickou hororovou pastiší se nejeví jako šťastné řešení, byť jde v rámci blockbusterové produkce o pozoruhodný hybrid. Tvůrcům tak pod rukama nechtěně vyrostlo neposlušné monstrum, které se obrátilo proti svému stvořiteli.
Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, USA, 2017, IMDb)
Režie: Ridley Scott, scénář: John Logan, Dante Harper, kamera: Dariusz Wolski, střih: Pietro Scalia, hudba: Jed Kurzel, hrají: Michael Fassbender, Katherine Waterston, Billy Crudup, Danny McBride ad., 123 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 18. 5. 2017).
Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, USA, 2017, IMDb)
Režie: Ridley Scott, scénář: John Logan, Dante Harper, kamera: Dariusz Wolski, střih: Pietro Scalia, hudba: Jed Kurzel, hrají: Michael Fassbender, Katherine Waterston, Billy Crudup, Danny McBride ad., 123 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 18. 5. 2017).
Přečteno 3166x
Článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3.5 /2
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Vetřelec: Covenant
**** CINEPUR (1.7)
**** ČTENÁŘI (2)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
Šmíra a hra doopravdy / Benedetta
Komplikovaný vztah Kennetha Branagha a ideálu autorství
DALŠÍ Z RUBRIKY
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (240) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1081) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Konec vesmírného programu / Mass Effect: Andromeda (Jan Švelch, videohra)
Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant (Martin Bubrín, kritika)
Všude kolem nás svět, a my uprostřed něho slepí / Happy End podle Michaela Hanekeho (Dominika Prejdová, zoom)
Úvod k tématu 112: České filmové obrození? (Lukáš Skupa, téma)
Tiché komety Anny Kryvenko (Kamila Boháčková, profil)
Volání Divokého východu / „Nové naděje“ českého žánrového filmu (Antonín Tesař, téma)