Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant
kritika / Martin Bubrín / 19. 8. 2017
Scottův třetí příspěvek k cyklu, který sám odstartoval, byl proto vyhlížen se značnou nadějí, že se tvůrce poučí z často vytýkaných chyb Promethea a posune univerzum zpět k hororovým kořenům, z nichž vzešel. Výsledek je nicméně ještě rozpačitější než jeho předchůdce. Obě polohy – brakový slasher a umělecky ambiciózní hard sci-fi – staví do mnohem extrémnějších protipólů, čímž vzbuzuje otázku, zda vedle sebe mohou bez problémů fungovat léty prověřená hororová klišé a komplexní filozofické disputace na téma Bůh, člověk a stroj.
Minimalistický až kubrickovsky opojný úvod proto láká na zcela odlišný typ filmu než ten, který následuje v další scéně, kdy se divák seznamuje s typizovanými postavami, jež jsou nuceny čelit náhlé překážce. Kolonizační vesmírná loď, která místo přistání na cílové planetě udělá zbrklou odbočku k neznámému neověřenému cíli, už totiž připomíná známý žánrový model, na jehož půdorysu se za chvíli objeví neznámé nebezpečí v podobě monstra likvidujícího jednotlivé členy posádky. Děj neustále přechází mezi různými polohami, ale nedaří se mu najít nosný motiv či postavu.
Když se ohnisko vyprávění najednou přesune k jedné z vedlejších postav, působí tento dějový zvrat nejprve jako příjemné ozvláštnění v poslední době stále rutinnějšího blockbusterového syžetu. Při náhlé změně tempa na až meditativní úroveň je snímek z hlediska stylu nejzajímavější – Scott například dialogovou úvahu nad stvořením (umělého) života rámuje extrémně dlouhými záběry za použití minimálního svícení, čímž vzniká působivá a pro vysokorozpočtový blockbuster atypická scéna. Film ale těmito „v čase zastavenými“ momenty ztratí veškerý prostor nejen pro od úvodu profilované lidské postavy, ale i pro titulní monstrum – jak vetřelec, tak i loď Covenant nakonec pozbudou zásadnějšího významu a poslouží jen jako prostředky vyšší významové hry, která je v aktuálním filmu teprve lehce poodhalena.
Zbytek mezi tím se sestává z nevýjimečných žánrových atrakcí, v nichž jsou bezmocné postavy zabíjeny a pronásledovány různými druhy geneticky upravených nepřátel. V těchto pasážích sice bohatě vynikne velkorysý rozpočet, dovolující bezchybné gore a vizuální efekty, stále se však jedná o několikeré variace konceptu „monstrum a oběť“, případně obměny scén, které fungovaly v prvním díle. Některé z nich však jdou tak daleko, že převracejí pravidla, která sám Scott v roce 1979 nastavil.
Tvůrci se tak stále hlouběji propracovávají mytologií, jež byla na chatrných základech vybudována již v Prometheovi a nyní se dostává do další fáze. V té je ale samotný vetřelec (nyní pouhá plakátová atrakce) nezajímá, více prostoru je věnováno všeobsáhlým otázkám přesahující rámec vetřelčího univerza. Paradoxní kloubení takto ambiciózního kusu s pokleslou, až sebeironickou hororovou pastiší se nejeví jako šťastné řešení, byť jde v rámci blockbusterové produkce o pozoruhodný hybrid. Tvůrcům tak pod rukama nechtěně vyrostlo neposlušné monstrum, které se obrátilo proti svému stvořiteli.
Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, USA, 2017, IMDb)
Režie: Ridley Scott, scénář: John Logan, Dante Harper, kamera: Dariusz Wolski, střih: Pietro Scalia, hudba: Jed Kurzel, hrají: Michael Fassbender, Katherine Waterston, Billy Crudup, Danny McBride ad., 123 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 18. 5. 2017).
Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, USA, 2017, IMDb)
Režie: Ridley Scott, scénář: John Logan, Dante Harper, kamera: Dariusz Wolski, střih: Pietro Scalia, hudba: Jed Kurzel, hrají: Michael Fassbender, Katherine Waterston, Billy Crudup, Danny McBride ad., 123 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 18. 5. 2017).
Přečteno 3524x
Článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3.5 /2
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Vetřelec: Covenant
**** CINEPUR (1.7)
**** ČTENÁŘI (2)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY
Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu
Inscryption / Labyrint herního světa a ráj karet
Jak se vaří zápletka / Makanai: Jak se vaří pro maiko
Pinocchio Guillerma del Tora / Fekální pochod proti fašismu
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Život na narušených základech / Klient (Martin Šrajer, kritika)
Ghost in the Shell / Neodpustitelný upgrade (Anna Krejčířová, mimo kino)
Editorial 112: České filmové obrození? (Jindřiška Bláhová, editorial)
Čechy a Morava, krásná zem audiovize / Výtvarníci a divadelníci jako z filmu (Matěj Nytra, téma)
Před hlubokým nadechnutím / Současná česká animace (Natálie Něudačina, téma)
Všude kolem nás svět, a my uprostřed něho slepí / Happy End podle Michaela Hanekeho (Dominika Prejdová, zoom)