Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

kritika / Ivo Michalík / 26. 9. 2017

Podle synopse čtvrtého filmu manželů Jessicy Hope Woodworth a Petera Brosense to vypadá, že se po uzavření dosavadní trilogie minulou Pátou sezonou skoro nic nezměnilo. Ústřední postavy musejí znovu řešit radikální událost, která jejich dosavadní životy od základu promění. Od symbolického rozkladu vztahu člověka a majestátní přírody se však tentokrát posouvají spíše k roadmovie a zároveň trochu bezzubé politické satiře.

V Khadaku nebo Páté sezoně trpěli obyčejní lidé. Jedněm onemocnělo stádo skotu, načež se museli přestěhovat do bezútěšné reality mongolského města. Druzí se kvůli nevysvětlitelnému odumírání krajiny spojenému s úhynem včelstev ocitli na pokraji vlastní záhuby. V obou případech stavělo autorské duo do popředí zástupce nižší vrstvy obyvatel. V Králi Belgičanů řeší osobní krizi mlčenlivý monarcha.

Belgický král podstupuje další z řady rutinních zahraničních cest. Shodou okolností se právě nachází v Turecku, usilujícím o vstup mezi země evropské sedmadvacítky, když se dozví o neočekávaném rozpadu své země. Aby toho nebylo málo, aktuální meteorologická situace mu znemožňuje okamžitý návrat do vlasti. Údajná sluneční bouře má přitom ryze symbolický rozměr. Nelétají kvůli ní letadla a mlčí telefony, ale na životě nejspíš nikoho přímo neohrožuje. Spolu se svým týmem se proto může Nicolas III. pokusit o nemožné – dopravit se domů přes nevyzpytatelný Balkán.

Změna hlediska se odráží také ve způsobu snímání. Až hypnoticky krásné záběry nahrazuje pseudodokumentární look, jelikož jednotlivé události zprostředkovává kamera smyšleného filmaře Duncana Lloyda, který chce dostát zadání nejnovější zakázky a natočit portrét smyšleného belgického politika. Celé dění sice občas glosuje vlastními postřehy, snaha o navození dojmu nonfikční reality ale nepřekračuje únosnou mez. Kameramanův nejdůležitější nástroj ostatně povětšinou zůstává upevněný na stativu, což Jessice Woodworth a Peteru Brosensovi umožňuje rozvíjet tradičně výtečnou práci s mizanscénou. Hned úvodní porada na střeše hotelu to díky využívání několika plánů a proměnlivému rámování obrazu jasně potvrzuje.

Zmnožováním domnělých úhlů pohledu na jinak docela prostý příběh Král Belgičanů českému publiku možná připomene dílo Petra Zelenky. Také belgičtí manželé se rozhodli natočit komedii, což zaráží především ve srovnání s naléhavě nihilistickou atmosférou jejich minulého snímku. Ačkoli výchozí situace v mnohém upomíná na podobu žánru v období klasického Hollywoodu (dojde na převleky i groteskní honičky s pronásledovateli), stěžejní politická linie film drží v ryzí současnosti. Woodworth a Brosens hledají pod nánosem uniformních pravidel státnických schůzek individualitu panovníka, který se vrací zpět mezi své poddané, aby se pokusil pochopit jejich největší strasti. Díky tomu zároveň znovu nachází i sám sebe. Naivita, se kterou tvůrci ke svému hrdinovi přistupují, se zdá jasně patrná a přitom není zřetelné, zda se z jejich strany jedná o jakousi podvratnou hru s divákem, nebo myslí až pohádkově traktovanou naraci vážně. A bohužel se nejedná o jedinou otázku, kterou Král Belgičanů nezodpoví.

Autorské duo se chtělo svým způsobem vyjádřit ke komplikované situaci, v níž se momentálně nachází mimo jiné i celá Evropská unie. Rozhodlo se tak učinit prostřednictvím určitého návratu ke kořenům dávného rozložení poměrů uvnitř společnosti. Naznačením, že cesta vede například skrze vůdce, kteří dokážou naslouchat svým občanům. Jenže zůstali u příliš velkého množství náznaků a na povrch nedokázal vyplynout jejich jasně formulovaný názor. Namísto otravných floskulí spjatých s komickým čtením politického zákulisí, jako je třeba vypočítavé chování králových poradců, by udělali lépe, kdyby se více zaměřili na vztah mezi konkrétními zeměmi, které skupina postav navštíví. Takto se všechno odehrává v příliš obecně nastaveném časoprostoru a snaha o katarzi vyzní do ztracena.

Král Belgičanů (King of the Belgians, Belgie, Nizozemsko, Bulharsko, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Peter Brosens, Jessica Hope Woodworth, kamera: Ton Peters, střih: David Verdurme, hrají: Peter Van den Begin, Lucie Debay, Titus De Voogdt, Bruno Georis ad., 94 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 8. 6. 2017).

Král Belgičanů (King of the Belgians, Belgie, Nizozemsko, Bulharsko, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Peter Brosens, Jessica Hope Woodworth, kamera: Ton Peters, střih: David Verdurme, hrají: Peter Van den Begin, Lucie Debay, Titus De Voogdt, Bruno Georis ad., 94 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 8. 6. 2017).

Přečteno 975x

Článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #116

#116

duben 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Žena v ohni / Odnikud

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Pozor, vyletí ptáček / Thelma

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů


DALŠÍ Z RUBRIKY

Agnieszka Holland točí film o statečném velšském novinářovi

Pedro Almodóvar připravuje film o stárnoucím režisérovi

Lepší zůstat vně / Berlinale 2018

Steven Soderbergh natočí film o kauze Panama Papers

V Cannes bude soutěžit Godard, Pawlikowski i Panahí

Úvod k tématu 116: Jan Švankmajer

Hmyz / Švankmajerova Summa surrealistická

Taktilní stopy / Práce Jana Švankmajera pro jiné filmaře


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Google Earth a fotogeničnost špíny / Lion

Rodinné štěstí / Různé generace, stejné chyby


RUBRIKY

anketa (23) / český film (72) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (90) / fenomén (68) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (731) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (649) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (98) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (153) / scénář (4) / soundtrack (37) / téma (848) / televize (88) / tisková zpráva (1) / událost týdne (201) / video (2) / videoart (16) / videohra (54) / web (41) / zoom (150)

Cinepur #112 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Tiché komety Anny Kryvenko (Kamila Boháčková, profil)

„Film je jako Faëthonův vůz, který je potřeba zkrotit“ / Václav Kadrnka (Kamila Boháčková, rozhovor)

Konec vesmírného programu / Mass Effect: Andromeda (Jan Švelch, videohra)

Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina (Martin Mišúr, kritika)

Všude kolem nás svět, a my uprostřed něho slepí / Happy End podle Michaela Hanekeho (Dominika Prejdová, zoom)

Čechy a Morava, krásná zem audiovize / Výtvarníci a divadelníci jako z filmu (Matěj Nytra, téma)

+ více...