Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Tak trochu roadmovie / Skokan
kritika / český film / Lucie Česálková / 1. 10. 2017
Julia propouštějí z vězení a jeho vyhlídky na svobodě nejsou valné. Jeho okolí žije na hraně zákona, a návrat tudíž znamená být znovu jednou nohou v kriminálu. Julius se z této situace chce vymanit radikálním rozhodnutím: po vzoru herce, z nějž filmový festival v Cannes udělal hvězdu, vyráží spontánně stejným směrem v naději, že jej potká podobné štěstí. Jako vzpomínka, sen či iluze jej na této cestě doprovází někdejší přítelkyně Aneta. V její latentní přítomnosti se cesta (do Cannes) stále zřetelněji ukazuje být pouze zástupným cílem, jenž překrývá dojem, že tím správným východiskem z Juliova tápání může být obnovení vztahu s Anetou.
Žánrový rámec roadmovie Skokan současně naplňuje i shazuje. V přiznané inspiraci klasickými francouzskými cestopisy Jakub fatalista a Candide rozvíjí Václav Juliovu cestu coby řetězec drobných příhod a náhod, jež mění plány a rozhodnutí. Podobně jako řada evropských roadmovie objevuje specifickou poetiku venkovské krajiny v okolí silničních tahů a staví ji do kontrastu s pozlátkem francouzské riviéry a festivalového života. Skrze bloudícího naivního hrdinu, jeho krátkodeché nápady a naplnění, se mu nicméně daří řadu potenciálně nosných témat pouze naznačit. Tematizace či problematizace možnosti svobodného rozhodnutí, reflexe obecnější krize kultury a společnosti prostřednictvím krize hlavního hrdiny, komentář národních, kulturních, třídních, jazykových a obecně zvyklostních hranic – tradiční témata evropské roadmovie – zůstávají nerozvinuty v jakémsi motivickém stínu snímku.
Pro takto vyprázdněný koncept je příznačné i to, že Skokan v důsledku přeskakuje i cestu samu. Motiv cestování, pro roadmovie klíčový, je přítomný pouze v první části snímku, kdy Julius stopuje směrem do Cannes. Etapa, během níž se hrdina dostává z Cannes do Itálie, přes Janov do Říma, vlastní cestování nezobrazuje a k silnici se hrdina vrací až v samotném závěru. Zůstává tedy osamělé bloumání v konkrétních místech, prosté přílišných konfrontací, během nějž Julius nenachází naplnění ani v sexu, ani u církevního hodnostáře, následované poměrně rychlým a snadným setkáním s teplickým známým, jenž Juliovi pomohl již na počátku, a neméně hladkou epizodou nálezu milované Anety.
Podle svých slov Václav natáčel „pohádku s dokumentárními rysy, či snad dokonce i dokument s rysy pohádky“ a v kombinaci s roadmovie se tak vědomě vystavil riziku kloubení poměrně nesourodých prvků – autenticity a bezprostřednosti dokumentárně laděné roadmovie s idealizací a stylizací šťastného pohádkového konce. Snaha dotýkat se vážnějších témat jako společenské vykořenění Romů či organizovaná prostituce se pak v atmosféře letní bezstarostnosti mnohdy scvrkává v didaktickou zkratku. Didakticky působících scén a prvků najdeme ve snímku více, včetně citátu z Diderotova Jakuba fatalisty a vysvětlení, že za skokana označuje vězeňský slang člověka, který se vyhýbá překážkám a nezabývá se podstatou problémů, jimiž je film uvozen. Tyto definice mají být obhajobou výše zmiňované „letní“ povahy snímku – lehkovážného příběhu o lehkovážném hrdinovi, jenž překážky přeskakuje tak, že se vyhýbá střetům, zůstává uvězněn sám v sobě, v bezradnosti zlodějíčka odkázaného na náhodnou pomocnou ruku, jenž neprochází takřka žádným vývojem. Skokan je tak další variací na Václavova typická témata – romské hrdiny a nenaplněné vztahy –, variací, která pro letní rozevlátost nenašla svůj vnitřní rytmus a nezavadila o kritický osten.
Skokan (ČR, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Petr Václav, kamera: Štěpán Kučera, Petr Václav, Priscila Guedes, střih: Florent Mangeot, hrají: Julius Oračko, Klaudia Dudová, Zdeněk Godla, Karidja Touré ad., 94 min., distribuce: Pilot Film (premiéra v ČR 8. 6. 2017).
Skokan (ČR, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Petr Václav, kamera: Štěpán Kučera, Petr Václav, Priscila Guedes, střih: Florent Mangeot, hrají: Julius Oračko, Klaudia Dudová, Zdeněk Godla, Karidja Touré ad., 94 min., distribuce: Pilot Film (premiéra v ČR 8. 6. 2017).
Přečteno 2107x
Článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa
Chirurgický řez polskou společností / Corpus Christi
Pravda na dně lahviček s močí / Šarlatán
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Domácí násilí jako mýtus i videohra / Žáby bez jazyka
Nech vlka žít / Vlci na hranicích
Nora Štrbová / Animace rozpuštěná v dokumentu
„Tak co kurva režíruješ?“ aneb Cesta k autorskému uchopení reality
Jako dítě pod stolem / Rozhovor s Michaelou Pavlátovou
Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Dětský film pro dospělé / Po strništi bos
Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný
RUBRIKY
anketa (25) / český film (104) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (106) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (6) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (3) / kauza (33) / kniha (125) / kritika (990) / mimo kino (164) / nekrolog (1) / novinka (790) / objev (2) / pojem (36) / portrét (18) / profil (112) / reflexe (25) / report (119) / rozhovor (169) / scénář (4) / soundtrack (52) / téma (953) / televize (113) / událost týdne (267) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Svár podle Murphyho zákonů / Feud: Bette and Joan (Jan Bodnár, televize)
Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant (Martin Bubrín, kritika)
Volání Divokého východu / „Nové naděje“ českého žánrového filmu (Antonín Tesař, téma)
Tiché komety Anny Kryvenko (Kamila Boháčková, profil)
Editorial 112: České filmové obrození? (Jindřiška Bláhová, editorial)
„Film je jako Faëthonův vůz, který je potřeba zkrotit“ / Václav Kadrnka (Kamila Boháčková, rozhovor)