Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

První minuty nového filmu íránského režiséra Asghara Farhádího slibují vyhrocené drama. Obytný dům plný lidí se vinou neuvážených stavebních zásahů otřásá v základech a hrozí mu zřícení. Po chodbách pobíhají zmatení a vyděšení nájemníci. Kamera je sleduje v dlouhém nepřerušovaném záběru, který končí detailem praskající okenní tabule. Úvodní sekvence v dramatické zkratce předjímá emocionální otřes, který zažijí manželé Emád a Rána, rovněž obývající ohrožený dům. První prasklina se v jejich vztahu objeví po přestěhování do nového bytu, z něhož si předchozí nájemnice dosud neodnesla své věci. Zprostředkovaná přítomnost neznámé ženy Ráně nedovoluje, aby se v novém prostředí zabydlela. Manželé zatím netuší, že prostorný střešní apartmán sloužil jako místo četných milostných schůzek. Jeden z klientů bývalé nájemnice do bytu přichází během Emádovy nepřítomnosti a napadne jeho osamocenou manželku. Z nemocnice Rána odchází s několika čerstvými stehy a ujištěním, že bude v pořádku. Lékařská péče a slova útěchy ale nedokážou navrátit ztracený pocit bezpečí.

Rána byla pravděpodobně nejen zbita, ale také znásilněna, což naznačují indicie, na něž nás Farhádí upozorňuje se zdrženlivostí dokládající, nakolik nápadití musejí být íránští filmaři při zohledňování ženské sexuality. Obava otevřeně promluvit o tom, co se skutečně stalo, negativně zasahuje také do života postav. Manželé před sousedy a známými udržují iluzi, že k ničemu hroznému nedošlo a život běží nerušeně dál. Jejich nasazování masek se tak už neomezuje jen na jeviště amatérského divadla, kde inscenují Smrt obchodního cestujícího, jejíž narativ odráží příběh filmu. Kdo je ovšem v Klientovi alter egem Willyho Lomana, protagonisty Millerova dramatu, Farhádí nechává na posouzení divákovi. Problém tradičně nahlíží z mnoha perspektiv a k většině postav přistupuje zároveň jako k viníkům i obětem.

Režisér, který se v rozhovorech rád vyznává ze své lásky k divadlu, divadelní paralelu rozvíjí na více úrovních. Emád a Rána se sice v rámci rolí převtělují do někoho jiného, ale ve skutečném životě byla jejich schopnost soucitu narušena nepříjemnou událostí. Na začátku filmu se Emád ještě snaží najít porozumění pro ženu, která jej v taxíku bezdůvodně osočí z obtěžování, ke konci, kdy se zcela nechá pohltit touhou po pomstě, však vzniklou situaci nedokáže nahlédnout ani z pohledu své manželky. Neschopnost vzájemného naslouchání zahání postavy do kouta a nutí je k zoufalým řešením. Obětí podobné nevšímavosti přitom mohla být také bývalá nájemnice, kterou sice všichni odsuzují, ale dětské kresby na stěně jednoho z pokojů naznačují, že prostituce pro ni mohla představovat jedinou možnost, jak zaopatřit své dítě. Situace ženy, která vzhledem ke společenskému postoji vůči sexualitě nemůže promluvit o svém traumatu, a muže, který by neměl dát najevo slabost, nejistotu a ztrátu kontroly, tak odráží bezmoc větší části společnosti.

Přestože Klient stejně jako předchozí Farhádího filmy vyniká vzácnou kombinací empatie a kritičnosti, více než například Rozchod Nadera a Simin, rovněž oceněný Oscarem, dbá na efektní výstavbu příběhu a názornost sdělení. Režisér se vzdal naturalismu svých dřívějších filmů ve prospěch vyprávění, které s pomocí divadelních paralel odhaluje vlastní konstrukci a posiluje dojem, že sledujeme moralitu, která se na modelovém příběhu snaží vypovědět o životě střední třídy v zemi směřující k modernitě, ale zároveň v řadě ohledů zůstávající v zajetí starých tradic. Postupně sílící divadelnost filmu vrcholí v rozporuplném posledním aktu, kdy definitivě dochází k setření hranice mezi představením a skutečností. Emád se rozhodne vypátraného útočníka potrestat tím, že jej označí za zločince před publikem tvořeným rodinou dotyčného. Jako pomyslné jeviště mu přitom slouží byt z úvodu filmu. Inscenace se ovšem vymyká kontrole poté, co muž v rozporu se „scénářem“, jaký si pro něj Emád připravil, dostává infarkt. Herec umírá, část diváků je zděšena a jedna z přihlížejících, Emádova manželka, představení zklamaně opouští. Namísto triumfálního převzetí kontroly přichází fiasko. Základy byly narušeny v takovém rozsahu, že náprava již není možná.