Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

MFFKV: Krásně smutný Přízrak dává zažít intenzivní stesk

MFFKV: Krásně smutný Přízrak dává zažít intenzivní stesk

novinka / festival / Ondřej Pavlík / 2. 7. 2017

Když o filmech říkáme, že jsou pomalé, obvykle tím myslíme, že nám u nich čas neubíhal, ale naopak se vlekl a zdál se být delší než skutečná doba projekce. Pokud se ale pozorněji podíváme na to, jak tyto subjektivně „pomalé“ filmy pracují s časem, nezřídka zjistíme, že jsou vlastně v tomto ohledu mnohem komplikovanější. Extrémní koncentrace na tíživou stázi jednoho momentu mohou například střídat nárazové skoky v čase a prostoru. Právě takovým snímkem „mnoha temporalit“, v němž pomyslné hodiny tikají v různých pasážích drasticky rozdílným tempem, je Přízrak, který do Karlových Varů přivezla zámořská delegace s režisérem a scénáristou Davidem Lowerym a hercem Caseym Affleckem.

Na Přízrak jsem šel s vědomím nadšených ohlasů z festivalu Sundance a toho, že film nápaditě překrucuje hororové konvence. Ani jedno mě ale nakonec nepřipravilo na to, kam až se tento ambiciózní snímek vyvine. Čekal jsem originálně vychýlenou romanci, která šestákový motiv strašidla v prostěradle převrátí do intimní, neobvykle dojemné studie milostného tesknění. To se potvrdilo – sežmoulané bílé povlečení nikdy nemělo tak melancholický náboj, jako tady. Současně se ale Loweryho film pokouší o mnohem víc, o takřka spirituální meditaci nad pomíjivostí všeho hmotného i nehmotného, v níž se kolem dokola protočí i život celého univerza.

Přízrak tak postupně zprostředkovává dva odlišné druhy stesku – intenzivního „okamžitého“ žalu, v němž vteřiny plynou, jako kdyby to byly hodiny, a dlouhodobě rozprostřeného smutnění, v němž neutuchající touha po kontaktu se ztraceným blízkým přetrvává věky. Úvod, v němž C (Affleck) tragicky umírá a jeho partnerka M (Rooney Mara) zůstává v domě na předměstí sama, se soustředí na „tíhu okamžiku“. M se po příchodu domů pustí do velkého koláče a po lžičkách jej celý spořádá. Výjev přitom sledujeme ve dvou dlouhých, nehybných záběrech, jejichž statičnost ještě umocňuje v rohu strnule přihlížející C – tentokrát už jako duch. Z koncentrované, hyper-přítomné stáze pak film diváka vytrhává náhlým pohybem, a to ve chvíli, kdy se přejedená M prudce zvedá a utíká do koupelny. Je to zároveň chytrý způsob, jak do uměleckého filmu vpravit hororové „lekačky“ – ty často konvenčně vyvolává nečekaná zvuková exploze, ale to, s čím se pojí, jde vždy proti žánrovým zvyklostem.

S tím, jak M svoji ztrátu pomalu překonává, zatímco C se ani ve spektrálním světě mezi nebem a zemí nedokáže hnout z místa, se zároveň mění to, jak film pracuje s časem. Během pouhých sekund najednou ubíhají dny, později měsíce, roky a nakonec snad až miliardy let. Prostěradlový duch, který doteď ztělesňoval setrvalé reziduum zpřetrhaného vztahu, se najednou stává naším průvodcem na cestě do daleké budoucnosti. Dechberoucí „kosmický“ záběr filmu je přitom natolik působivý i proto, že ostře kontrastuje s první částí, ve které se ručičky hodin posouvaly kupředu jen těžkopádně, jako by byly z olova.

Výrazně audiovizuální vyprávění, v němž teskné smyčce a kňouravé songy překlenou vícero časových rovin, citelněji narušuje snad jen jeden přehnaně květnatý monolog, dotýkající se vztahu umělecké tvorby a Boha, ale i nevyhnutelné prchavosti všech věcí, vzpomínek i skutků. Filozofující přednášku, kterou s jointem v ruce někdy slyšel snad každý, přitom snímek nemá zapotřebí. Nadčasově Přízrak působí i jako „pouhá“ znamenitá romance, v níž krása protahovaného smutku vyvěrá i z permanentně zkroušeného pohledu fantomových očí.

Přečteno 2105x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.6 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #122

#122

duben 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Cannes uvede nový seriál Nicolase Windinga Refna

Locarno udělí cenu za celoživotní přínos Johnu Watersovi

Francis Ford Coppola se vrací k ambiciózní sci-fi Megalopolis

Tři české animované filmy budou soutěžit na festivalu v Annecy

6 filmů z Febiofestu, které byste si neměli nechat ujít

Na známém festivalu Visions du Réel se představí tři české filmy

Odchází šéf HBO a s ním končí i celá jedna televizní éra

Schrader připravuje "neo-meta western" s Willemem Dafoem


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

Adieu, monsieur Kosslick / 69. Berlinale

6 filmů z Febiofestu, které byste si neměli nechat ujít

Berlinale: V čínském filmu Sbohem, synu tiše detonují silné city

Berlinale: Schanelec natočila korunující dílo bez jediného ale

Berlinale: Ponor do hlubin země a houbařský relax v Karpatech

Berlinale: V pajzlu U Zlaté rukavice podává Akin krvavou sekanou

Paranoia v polské kinematografii / Festival ve Gdyni

Festival paměti / Ji.hlava


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Russian Doll / Spirála jedovatých návyků

Berlinale: V čínském filmu Sbohem, synu tiše detonují silné city

Berlinale: Schanelec natočila korunující dílo bez jediného ale

Berlinale: Ponor do hlubin země a houbařský relax v Karpatech

Berlinale: V pajzlu U Zlaté rukavice podává Akin krvavou sekanou


RUBRIKY

anketa (24) / český film (80) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (96) / fenomén (72) / festival (80) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (785) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (708) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (104) / reflexe (24) / report (106) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (43) / téma (885) / televize (99) / tisková zpráva (1) / událost týdne (231) / video (2) / videoart (16) / videohra (60) / web (42) / zoom (156)