Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

kritika / Tomáš Stejskal / 3. 8. 2017

Rumunská nová vlna už více než deset let přináší neradostná, do stísněných prostor místních bytů uzavřená svědectví o životě tamní společnosti. Zatímco Cristi Puiu ve svém nejnovějším snímku Sieranevada vměstnal své postavy – a symbolicky celou rumunskou společnost – na tři hodiny do jediného z nich, Cristian Mungiu ve Zkoušce dospělosti poslal svého hrdinu na odyseu do několika různých bytů ve snaze dostat vlastní dceru z marasmu, který zemi vládne.

Lékař Romeo je z vlastního bytu vypuzen hned v úvodní scéně, když oknem proletí kámen. Neúspěšně pátrá po viníkovi, kamera se mu lepí na zátylek a už tady se syrový realismus potkává s jemnou symbolikou. Ten úder kamenem, který nezůstane osamocen a jehož původce se nikdy nenajde, je jako zlověstné, byť zároveň nejasné znamení. Těžko říci, zda je to msta, rána osudu či náznak, že v současném Rumunsku nikdo není bez viny.

Na rozdíl od filmů 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny a Na druhé straně kopců Mungiu svou novinku nepostavil na mladých ženských postavách, ale na vztahu otce a dcery. Rodinné drama, inspirované i vlastním životem, však o to více přesahuje k dramatu morálnímu, v němž paralelně s komplikacemi rodinného života vystupuje rumunská společnost jako svět, v němž není možné chovat se eticky.

Mungiu přiznává, že jednou z nejsilnějších inspirací mu byla několik let stará domácí aféra vyšetřování faktu, že v podstatě všichni středoškoláci podvádějí u závěrečných zkoušek, s vědomím učitelů i rodičů. Kvůli procedurální chybě však bylo šetření pozastaveno a ministr školství do médií poznamenal: v jaké společnosti žijeme, když posíláme děti do kanceláří vyšetřovatelů.

Zkouška dospělosti klade poněkud jinou otázku: v jaké společnosti to žijeme, když se už děti učí, že podvádění je normální. A především tuto společnost krok za krokem demaskuje. Když Romeo vysadí dceru den před zkouškami kousek od školy a ona po napadení a pokusu o znásilnění skončí se zlomenou rukou, projeví se poprvé absurdita školního řádu, který studentům se sádrou neumožní zúčastnit se zkoušek, neboť by v ní mohli ukrývat taháky. Tehdy se Romeo, jehož celý život se upíná k tomu, že dcera odjede studovat do Velké Británie, poprvé odhodlá k tomu, že zkusí běh věcí posunout neoficiální cestou. Tím se začne zamotávat do systému služeb a protislužeb.

Mungiu svůj scénář vystavěl až klasicky, není to bytový experiment jako u Puiua, ale drama, při jehož sledování sílí pocit, že se blíží nějaká velká tragédie. Přestože Romeo na své cestě potkává až osudová znamení, subtilní finále se odehrává mezi řádky všedních situací. Vyvěrá už z toho, jak se tu všichni klidným slušným hlasem podílejí na vytváření světa, kde si všichni sice „pomáhají“, ale jde o pravý opak solidarity.

Romeo, který zprvu působí jako manipulátor, se postupem času v pohledu diváků mění v mnohem sympatičtější postavu a jeho umanuté lpění na cestě dcery za studiem v zahraničí dává čím dál konkrétnější smysl – nechce, aby dcera žila v zemi, kde se podle něj žít nedá. A sám se nakonec ukazuje jako nejčestnější z přítomných dospělých postav, neboť do bahna korupčního jednání zabředne jen kvůli touze, aby svou dceru od něj uchránil.

„Ten zvyk dovolit ve svém životě tolik kompromisů pramení z hlubší minulosti, alespoň v naší zemi,“ odpovídá Mungiu na otázku, zda je takové chování přežitek z komunistických časů, odkazem k okupaci země už před nějakými 250 lety. „Lidé příliš slabí na to, aby bojovali, se museli adaptovat. Takže nelze čekat, že dojde samovolně k dramatickým morálním změnám během 25 let od pádu komunismu.“

Mungiu se stále drží realistického pravidla, že každá scéna se musí odehrát v jediném záběru. Je osobnější na rovině dramatu rodinného a otevřenější při kritice společnosti. Místo špatného fungování jednotlivých institucí, které často stojí v centru rumunských filmů, se zaměřuje na příčinu, která leží v každém jednotlivci. Díky přesnosti, s níž své morální drama vystavěl, tak z jediného závěrečného dialogu otce a dcery, v němž k sobě oba mají dosud nejblíže, nevyvěrá ani naděje, ani skepse, ale komplexní pocit, že některé vztahy nelze zcela spravit. Ať už ty rodinné nebo celospolečenské.

Zkouška dospělosti (Bacalaureat, Rumunsko, Francie, Belgie, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Cristian Mungiu, kamera: Tudor Vladimir Panduru, střih: Mircea Olteanu, hrají: Adrian Titieni, Maria-Victoria Dragus, Lia Bugnar, Rares Andrici, Malina Manovici, Vlad Ivanov, Ioachim Ciobanu ad., 128 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 13. 4. 2017).

Zkouška dospělosti (Bacalaureat, Rumunsko, Francie, Belgie, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Cristian Mungiu, kamera: Tudor Vladimir Panduru, střih: Mircea Olteanu, hrají: Adrian Titieni, Maria-Victoria Dragus, Lia Bugnar, Rares Andrici, Malina Manovici, Vlad Ivanov, Ioachim Ciobanu ad., 128 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 13. 4. 2017).

Přečteno 573x

Článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Zkouška dospělosti

****  CINEPUR (3.5)

****  ČTENÁŘI (4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


DALŠÍ Z RUBRIKY

Válka hrou / Chlapi nepláčou

Nejvíc nominací na Zlaté glóby získala romance Tvar vody

Pokračování seriálu Sedmilhářky bude režírovat Andrea Arnold

Berlinale zahájí animovaný Psí ostrov Wese Andersona

Editorial 114: Visegrádská animace

Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci

Polsko: Na hraně emocí i žánrů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad

Sní androidi o erotických ovečkách? / Ex Machina

Schmitke / Za devatero krušnými horami


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #111 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Zásvětí televize / Channel Zero (Jarmila Křenková, televize)

Počátek obrození Uber festivalu / 70. MFF v Cannes 2017 (Jakub Felcman, report)

Velká čínská zeď / Rozestavěný pomník čínsko-amerického přátelství (Anna Krejčířová, dvd)

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine (Jindřiška Bláhová, editorial)

Polák Andrzej Wajda / Vzdorná gesta poražených hrdinů (Stanislava Přádná, portrét)

Prohrát s hrdostí / Masaryk (Martin Šrajer, kritika)

+ více...