Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

kritika / Lucie Česálková / 7. 8. 2017

Velkoryse pojaté dokumentární portréty umělců, hudebníků obzvlášť (z poslední doby What Happened, Miss Simone?, Kurt Cobain: Montage of Heck nebo Amy) obvykle profitují z kontroverzních obrazů, které o sledovaných osobnostech vytvořila média. Díky nim snadno osloví fanouškovskou základnu daných umělců i širší publikum několika druhy potěšení spjatého se sledováním celebrit. Nabízejí pohled do zákulisí toho, co může vidět běžný divák, slibují sledování různorodých vztahů tvůrců, obvykle v duchu hesla „sex, drugs and rock´n´roll“, a přinášejí i nostalgicky zabarvené potěšení prostřednictvím známých písní či klipů. Přestože do značné míry těží z bulvárnosti či přinejmenším provokativnosti, nestaly se uvedené snímky populárními právě z tohoto důvodu. Příčinou je spíš to, že dokázaly najít umělci a jeho příběhu adekvátní způsob (vizuálního) vyprávění. V tomto ohledu lze do této skupiny směle řadit i snímek slovenského dokumentaristy Mira Rema Richard Müller: Nepoznaný.

Další z Remových loňských dokumentů Cooltúra byl povrchní a na atraktivitě panoptikální selanky založenou snahou o mozaiku nejrůznějších kulturních kuriozit, jež neproblematicky slučovala showbyznys s bizarními venkovskými soutěžemi či přehlídkami a nakonec nepřinesla hlubší vhled do ničeho konkrétního. Portrét Richarda Müllera naštěstí od tohoto vulgárně-bulvárního pohledu upouští. Stylová ústrojnost snímku, založená na kombinaci pouze dvou druhů audiovizuálního materiálu, jednak vlastního, natočeného v době zpěvákova turné s kapelou Fragile v letech 2013–2016, a jednak Müllerových soukromých videí z let devadesátých, konvenuje citlivému, a přece napínavému a gradujícímu vyprávění, jež zvládá v drobných náznacích komentovat množství rovin Müllerova života i odkazovat na obecnější praktiky někdejšího i současného showbyznysu. Jedinou výjimku v této ústrojnosti tvoří úvodní sekvence reflexí Richarda Müllera známými osobnostmi – o zpěvákově talentu s jeho vzlety i pády dokument následně zvládne pojednat sebevědomě sám, aniž by k tomu potřeboval explicitní svědectví Heleny Vondráčkové či Adély Banášové.

Již během úvodních útrap na prvních zkouškách se coby důležitý motiv profiluje vztah Richarda Müllera a lidí z hudební branže, kteří jeho značku pomáhají udržovat a současně na ní zakládají i své vlastní živobytí. Počáteční nezdary pak navozují očekávání, jak úspěšně se podaří rozjetou akci zrealizovat, a současně dobře ukazují na dvě Müllerovy tváře – přirozenou, soukromou a často zcela selhávající, a oficiální tvář performera, který před kamerami a v záři reflektorů působí stále profesionálně.

Dalším hlasem umně vkomponovaným do této směsi je hlas Müllerovy vlastní umělecké tvorby. Písně, které v mnoha případech vznikaly coby komentáře autorova života, nejčastěji vztahových kolizí (Tlaková níž, Už asi nie si, Nahý), ve filmu fungují metaforicky, k decentnímu vyzdvižení konkrétních návratných motivů. Amatérská videa z devadesátých let pak dokumentují zákulisí tehdejších Müllerových koncertů i rodinné a partnerské zážitky. Zároveň jsou vhledem do vizuálního myšlení umělce, v němž se, podobně jako u Petra Lébla ve snímku Jana Kačeny a Nikoly Krutilové Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí, snoubí intimita, performativita a obsese. Remo v Müllerově vidění i lyrice nachází podobné motivy, když záběry propojuje s konkrétními písňovými úryvky (například záběry nohou žen a píseň Nohy).

Poselství snímku je jemně sdělováno skrze autentické poznámky či komentáře aktérů vyskytujících se v Müllerově příběhu. Tímto způsobem se daří nepřímo poukazovat na obě hlavní témata: komplikované napětí mezi tvorbou, alkoholem a drogami a partnerskými vztahy, a současnou vzájemnou závislost Müllera a aparátu, který jej obklopuje. Výmluvným komentářem je například video z rodinného modlení se u babičky Müllerovy první ženy Soni či glosy dcery Emy o zpěvákově současném štábu. Skrze toto naznačené, ale nikterak vulgarizované parazitní přátelství v rámci týmu se daří stereotypní témata portrétů umělce pojednat coby přirozené, tu trapně, tu nepříjemně, tu naopak lidsky působící aspekty složitého příběhu a kompaktního filmového díla.

Richard Müller: Nepoznaný (Richard Müller: Nespoznaný, Slovensko, ČR, 2016, IMDb)
Režie: Miro Remo, scénář: Miro Remo, Marek Kučera, kamera: Miro Remo, Richard Müller, střih: Marek Kráľovský, hudba: Richard Müller, 90 min., distribuce: AČFK (premiéra v ČR 2. 2. 2017).

Richard Müller: Nepoznaný (Richard Müller: Nespoznaný, Slovensko, ČR, 2016, IMDb)
Režie: Miro Remo, scénář: Miro Remo, Marek Kučera, kamera: Miro Remo, Richard Müller, střih: Marek Kráľovský, hudba: Richard Müller, 90 min., distribuce: AČFK (premiéra v ČR 2. 2. 2017).

Přečteno 716x

Článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.8 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


DALŠÍ Z RUBRIKY

Válka hrou / Chlapi nepláčou

Nejvíc nominací na Zlaté glóby získala romance Tvar vody

Pokračování seriálu Sedmilhářky bude režírovat Andrea Arnold

Berlinale zahájí animovaný Psí ostrov Wese Andersona

Editorial 114: Visegrádská animace

Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci

Polsko: Na hraně emocí i žánrů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Tak trochu roadmovie / Skokan

Paterson / Paterson z Patersonu

Lily Lane / Matní běsi

Objektiv a styl / České filmy na MFDF Jihlava


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #111 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Nostalgický pokrok v mezích formátu / Česko v éře globální televize (Lucie Česálková, téma)

Obrátit se k divákům zády / Rozhovor s Chou Siao-sienem (Jindřiška Bláhová, rozhovor)

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine (Jindřiška Bláhová, editorial)

Počátek obrození Uber festivalu / 70. MFF v Cannes 2017 (Jakub Felcman, report)

Nic si nevymezovat / Matyáš Trnka (Kamila Boháčková, profil)

Naposledy povstat a padnout / Logan: Wolverine (Ondřej Pavlík, kritika)

+ více...