Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

…a pátá loď je fantazie / Pátá loď
kritika / Šárka Gmiterková / 24. 6. 2017
Tento obrat umožňuje několik faktorů, v prvé řadě nižší věk hlavní představitelky. Desetiletá Jarka má díky umírající babičce, laxní matce a tíživé situaci na budoucí problémy zaděláno, ale příběh ji zastihne v období, kdy dětská představivost ještě nekapitulovala před bezvýchodností dospělého světa. Aniž by Pátá loď zavírala oči před reálnými důsledky dívčina činu, obeplouvá je ve vědomém příklonu k pohádkovému řešení. Toto tvůrčí rozhodnutí podporuje vyzdvihování alegorické vizuální stránky filmu na úkor čistě popisných, autenticky laděných pasáží. Jak ostatně přiznává sama režisérka, preferenci někdy více, někdy méně subtilních obrazových metafor zapříčinila povaha stejnojmenné knižní předlohy, již Grófová v rozhovorech hodnotila jako velmi fotogenickou. Nezvykle koncentrovaná pozornost věnovaná scénografii a výpravě z Páté lodi vyvěrá na řadě míst – od personálního zaštítění produkčního designu minimálně třemi jmény, přes výmluvnou práci s jednotlivými prostory až po drobné detaily typu šperků či kostýmů, k nimž film opakovaně poutá naši pozornost.
Ladění jednotlivých scén se však nikdy nenese v samoúčelně líbivém a pitoreskním duchu, jak by se ostatně hodilo očekávat od filmu určeného dětskému a dospívajícímu publiku, na to má magický realismus v podání Grófové stále o něco syrovější, lokálně specifickou podobu. Jeden panelový dům na předměstí Bratislavy tak může skýtat chátrající partaj i asepticky bílý byt, odlupující se tapeta funguje jako průhled do sytě zeleného stromoví a zahrádkářská kolonie se pak nad městem vznáší jako snová oáza. Mísení poeticky laděných výjevů ve smyslu krátkých animovaných vsuvek s prudkou sociální kritičností provázelo už předchozí snímek filmařky Až do města Aš, avšak námět, prostředí i postavy strhávaly výsledné dílo téměř na hranici dokumentu. I ve svém debutu však Grófová subtilně pracovala například s výrazovým potenciálem kostýmování a oděvy rovněž nenásilně podtrhují nefunkční vztah matky a dcery v Páté lodi. Charismatická, ale nezodpovědná Lucia často obléká dceřiny příliš krátké a příliš těsné svršky, aby k sobě přitáhla pozornost okolí; později se Jarka s Kristianem halí v zapomenuté zahrádkářské ustrojení dívčiny babičky. Pracovní košile nebo nepromokavé pláště dětem propůjčují neúměrně velkou siluetu, která přerůstá ve sdílnou vizuální metaforu jejich věku neúměrným starostem, úkolům a přáním.
Z výše uvedeného je tedy patrné, že Pátá loď nevyniká pouze jako pevně vedený příběh, ale její síla spočívá nejprve v odpozorovaných situacích a různorodých sociálních prostředích. Prvotní příklon k realistickému ladění podporuje také casting, kdy v celém obsazení najdeme pouze jedinou profesionální herečku, zbytek početný castingový tým hledal podle typologického klíče mezi dětskými performery a neherci. Takové osazenstvo nejlépe funguje mimo spletité dialogy nebo vrstevnaté psychologické profily, neboť samotná tvář odráží požadovanou kombinaci pocitů a vlastností. Z tohoto nastavení pak více těží druhá část snímku, kdy dětští protagonisté pouze neilustrují svoje prostředí, ale vytvářejí si svoje vlastní univerzum. Tehdy Pátá loď skutečně vyplouvá do dosud málo probádaných vod.
Pátá loď (Piata loď, Slovensko, ČR, 4084, IMDb)
Režie: Iveta Grófová, scénář: Marek Leščák, Iveta Grófová, kamera: Denisa Buranová, střih: Anton Fabian, hudba: Matej Hlaváč, hrají: Vanessa Szamuhelová, Matúš Bačišin, Katarína Kamencová, Johanna Tesařová ad., 85 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 6. 4. 2017).
Pátá loď (Piata loď, Slovensko, ČR, 4084, IMDb)
Režie: Iveta Grófová, scénář: Marek Leščák, Iveta Grófová, kamera: Denisa Buranová, střih: Anton Fabian, hudba: Matej Hlaváč, hrají: Vanessa Szamuhelová, Matúš Bačišin, Katarína Kamencová, Johanna Tesařová ad., 85 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 6. 4. 2017).
Přečteno 2178x
Článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY
Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu
Inscryption / Labyrint herního světa a ráj karet
Jak se vaří zápletka / Makanai: Jak se vaří pro maiko
Pinocchio Guillerma del Tora / Fekální pochod proti fašismu
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Making Elvis Cool Again / Elvis
Sex, celebrity a video / Pam & Tommy
West Side Story v troskách / West Side Story
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Nostalgické ultranásilí / Doom (Antonín Tesař, videohra)
Polák Andrzej Wajda / Vzdorná gesta poražených hrdinů (Stanislava Přádná, portrét)
O podlidech, nelidech a těch ostatních / Stopy sociálního realismu v současné australské televizi (Jana Jedličková, téma)
Velká čínská zeď / Rozestavěný pomník čínsko-amerického přátelství (Anna Krejčířová, mimo kino)
Nic si nevymezovat / Matyáš Trnka (Kamila Boháčková, profil)
Obrátit se k divákům zády / Rozhovor s Chou Siao-sienem (Jindřiška Bláhová, rozhovor)