Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine

editorial / Jindřiška Bláhová / 24. 6. 2017

Kdysi budila pozdvižení na filmovém festivalu v Cannes herecká diva Brigitte Bardot svými (na svou dobu) odvážnými fotkami v bikinách na pláži. O více než půl století později je příběh zcela jiný. Letos největší rozruch na právě skončeném festivalu vyvolala americká korporace Netflix. Poskytovatel on-line obsahu se v uplynulých dvou letech přerodil ve filmové studio a vedle silného proudu seriálů se pustil i do vlastní filmové produkce v oblasti, kterou hollywoodská studia víceméně vyklidila – dramat, komedií, thrillerů a autorských filmů (aktuálně třeba usiluje o film Martina Scorseseho The Irishman) se středním rozpočtem určených většinou pro diváky středního věku a výš, jimž současný blockbuster příliš potěšení nenabízí.

Pod novým šéfem produkce Scottem Stuberem má v plánu desítky filmů ročně. Dva z nich se letos dostaly i do hlavní soutěže v Cannes: sci-fi Okja korejského režiséra Bong Joon-hoa a komedie Noaha Baumbacha The Meyerowitz Stories s Dustinem Hoffmanem. Rozhodnutí uměleckého ředitele Thierryho Frémauxe bylo zpočátku bráno jako odvážné. V momentě, kdy Netflix oznámil, že snímky neuvede do francouzských kin, ale pouze na své vlastní platformě, se odvaha změnila v podrývání francouzských kinařů. Následně vedení Cannes změnilo statut festivalu s tím, že pokud chce film soutěžit, bude muset mít napříště premiéru i v kinech. Není pochyb o tom, že sledujeme v přímém přenosu proměnu audiovizuálního trhu a nastavování nových pravidel. O tom, co roztržka vlastně znamená, jak je možné jí rozumět a kam se bude vyvíjet její další dějství, píše ve své reportáži z Cannes Jakub Felcman na s. 6.

Pohledem do jiné éry kinematografie je pak rozsáhlý portrét loni zesnulého polského režiséra Andrzeje Wajdy (s. 20), doplněný o kritiku jeho posledního, nejednoznačně přijatého biografického snímku Mžitky (s. 47). Jsme-li u jiných ér, je namístě jedno osobní přiznání. Aktuálně si doplňuji vzdělání v hollywoodské kinematografii osmdesátých let. Metoda je prostá, zábavná a někdy bolestivá. V žebříčku divácky nejnavštěvovanějších filmů každého roku si z prvních padesáti pouštím ty, které jsem nikdy neviděla. Což mě jednak vedlo odbočkou postupně ke všem filmům Chucka Norrise (ano, včetně naprosto fenomenálně béčkového a ideologicky bezostyšného Delta Force, který jsem si pustila pro radost znovu) a ke všem filmům Clinta Eastwooda. Norris i Eastwood jsou oba akční „chlapské“ hvězdy s nečekanými fasetami hvězdného obrazu, které jdou proti jejich ustanovené reputaci. O tom ale psát nechci. Jakkoli odlišné, při sledování jejich filmů intenzivně za sebou si divák uvědomí „to samozřejmé“. Jak jsou v porovnání se současnou produkcí světem s jiným tempem, rytmem, rychlostí a pravidly reprezentace. A jak i to, co dnes považujeme za přežité, může mít svoji poezii. O to více osvěžující bylo vidět osmdesátá léta a Eastwoodův odraz tam, kde by to čekal jen málokdo – v současném, komiksovém blockbusteru. Logan: Wolverine (kritika na s. 40) s kvintesenciálním „osmdesátkovým“ narativem („akční táta ochraňuje svoji dceru“) a vydařenou stylizací Hugha Jackmana do Clinta se stal nejpříjemnějším retrem letošního jara.

S lehkým rýpnutím do agresivně se prosazující linky o „kvalitě“ mimo bohapustě komerční Hollywood, která se pojí s produkcí Netflixu a festivalových filmů, i mimo ně jde najít divácká potěšení. Takže, pusťte si (on-line) televizi – inspiraci můžete načerpat i v aktuálním tématu věnovaném současným televizním trendům –, nebo jděte do kina. Je to na vás a je to tak trochu jedno. V obou případech jste totiž coby divák v pozici milované dcery, o niž se Wolverine pere se svým technologicky vyspělejším klonem. Na což je dobré v řinčení zbroje filmového průmyslu nezapomínat.

Přečteno 2963x

Článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Film jako písek na pláži / Editorial 139

Editorial 138

Editorial 137

Editorial 136

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

Editorial 133: David Fincher

Editorial 132: Fantasy


DALŠÍ Z RUBRIKY

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes

Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Film jako písek na pláži / Editorial 139

Editorial 137

Editorial 136

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (109) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1092) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #111 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Televize pro hráče / YouTube kanál Machinima (Antonín Tesař, téma)

Velká čínská zeď / Rozestavěný pomník čínsko-amerického přátelství (Anna Krejčířová, mimo kino)

Zabijácké zvíře na lovu / Safari (Michal Böhm, kritika)

O podlidech, nelidech a těch ostatních / Stopy sociálního realismu v současné australské televizi (Jana Jedličková, téma)

Z(a)tracená sláva / Glory (Kamila Dolotina, kritika)

Bohéma / Fikce a realita v televizním seriálu (Jaroslav Pinkas, téma)

+ více...