Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Google Earth a fotogeničnost špíny / Lion
kritika / Ivo Michalík / 5. 5. 2017
Oproti řadě sociálních dramat, kde hlavní hrdina reprezentuje zaměnitelnou součást obrovského davu, se tu tvůrci soustředí na postavu, která v mnoha ohledech vystupuje z průměru. Tento aspekt navíc tlačí do popředí až příliš úpěnlivě. Dětskou a ve druhé polovině i dospělou variantu titulní postavy totiž neustále vytrhávají z množiny těch, kteří ji obklopují. Pravidelně ji stavějí do centra dění i filmového obrazu, například tím, že zvolené kamerové úhly ostentativně zdůrazňují její fyziognomii. Saroo v podání Sunnyho Pawara je nejprve menší než všichni kolem, ale po skoku o dvacet let dopředu zase jeho nový představitel Dev Patel většinu ostatních jednajících postav skoro o hlavu převyšuje. Lion nechce být pouze další z řady tklivých variací na homérovské eposy nebo dramatem těžícím z tematizování chudoby rozvojových zemích. Na poli celovečerního filmu debutující Australan Garth Davis to dá zřetelně najevo nejpozději jedním ze závěrečných titulků, jehož prostřednictvím naposledy upozorní na nutnost pomoci ze strany dojatého publika, včetně zmínění zastřešující webové adresy. V tu chvíli končí veskrze (ne)uvěřitelný příběh jednoho muže, který se díky moderním technologiím a podpoře svých blízkých dokázal vzepřít osudu doživotně vykořeněného člověka.
Nejsvěžejším prvkem filmu se docela paradoxně jeví zjištění, že navzdory tématu, které k tomu vybízí, rezignuje na akcentování módní otázky rasismu a multikulturalismu. Barva kůže, třídní původ a náboženské nebo jiné zvyklosti život dospělého Sarooa nekomplikují. V Austrálii naráží výhradně na lidi, kteří jej chápou jako sobě rovného jedince stiženého krutým osudem a snaží se mu vyjít co možná nejvíce vstříc. Autoři filmu však podobné pokrokovosti nedosáhli. Lion totiž trpí stejnými neduhy jako jiné „zápaďácké“ pokusy o věrné proniknutí do indického prostředí. Podobně jako třeba v Milionáři z chatrče je zde patrný rozpor mezi dokumentárně laděnými náladotvornými záběry prostředí, kde se děj odehrává, a těmi nesoucími dramatické napětí. Nejde ani tak o vyumělkovanou fotogeničnost vybraných herců jako spíš o celkový charakter filmu determinovaný čítankově zjednodušujícím traktováním problémů skutečných lidí živořících hluboko pod hranicí chudoby (viz například zbytečně opakované upozornění, že i ženy se někde musejí živit taháním těžkých kamenů). Nánosy špíny na tvářích bezbranných za takových okolností působí ze všeho nejvíce jako poetizující doplněk situace, pod jejíž povrch se publikum nemá šanci dostat.
Narativně si Garth Davis spolu se scenáristou Lukem Daviesem pomáhají klasickými prostředky typu zatmívaček a dialogů vysvětlujícím myšlenkové pochody postav skrze pravidelné střídání záběru a protizáběru. Dávkování klíčových informací ze života skutečného Sarooa Brierleyho využívá v první polovině filmu zřetelné zkratkovitosti, kdy se jednotlivé eskapády vrší jedna na druhou příliš rychle na to, aby samy o sobě stihly zanechat patřičný dojem. Naopak jeho pozdější rozhodnutí zjistit za pomoci internetu, ze které části Indie pochází, má prostoru zbytečně mnoho. Nápomocnými se mu stávají především výhody nejdůležitějšího glóbu 21. století, aplikace Google Earth. Lion jí dělá trpělivým vysvětlováním jejích výhod skutečné lví službu. Z divácky přístupného příběhu na téma hledání vlastních kořenů se však tím pádem celkem automaticky stává především marketingovým produktem jedné nadnárodní společnosti.
Lion (Austrálie, Velká Británie, 2016, IMDb)
Režie: Garth Davis, scénář: Luke Davies, kamera: Greig Fraser, střih: Alexandre de Franceschi, hudba: Hauschka, Dustin O Halloran, hrají: Sunny Pawar, Dev Patel, Rooney Mara, David Wenham, Nicole Kidman ad., 118 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 23. 2. 2017).
Lion (Austrálie, Velká Británie, 2016, IMDb)
Režie: Garth Davis, scénář: Luke Davies, kamera: Greig Fraser, střih: Alexandre de Franceschi, hudba: Hauschka, Dustin O Halloran, hrají: Sunny Pawar, Dev Patel, Rooney Mara, David Wenham, Nicole Kidman ad., 118 min., distribuce: Film Forum CZ (premiéra v ČR 23. 2. 2017).
Přečteno 3617x
Článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4 /1
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY
Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu
Inscryption / Labyrint herního světa a ráj karet
Jak se vaří zápletka / Makanai: Jak se vaří pro maiko
Pinocchio Guillerma del Tora / Fekální pochod proti fašismu
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty
Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej
Když zrůdy truchlí / Fantastická žena
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Feťácký nihilismus pro starší a pokročilé / T2 Trainspotting (Michal Böhm, kritika)
Spánek rozumu plodí příšery / Reakce na text děkana FAMU (Vít Janeček, glosa)
Google Earth a fotogeničnost špíny / Lion (Ivo Michalík, kritika)
Pravda neexistuje / Jackie (Tomáš Gruntorád, kritika)
Obyčejný žal / Místo u moře (Martin Šrajer, kritika)
Mezery identity / Moonlight (Ondřej Pavlík, kritika)