Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pravda neexistuje / Jackie
kritika / Tomáš Gruntorád / 3. 6. 2017 / komentáře (1)
Larraín v Jackie sahá k tématům svých dvou předchozích filmů: k demytizaci zbožštělých idolů z Klubu a fenoménu mediální manipulace z No. Klub vykresluje skupinu katolických kněží, odložených na jakousi záchytku pro zdiskreditované členy církve, jako sebranku lhářů, vyděračů, pedofilů a gayů, narušujících oficiální portrét svatých mužů. Obdobně Jackie problematizuje v rozpravách pozůstalých veřejný obraz milovaného prezidenta Kennedyho. Doslechneme se z nich pejorativně zabarvené bilance, že Kennedy „vyřešil krizi, kterou způsobil“, že byl „antikomunistický bojovník“ a že jako kluk bojující za lepší svět „připravil Vietnam“. Jackie kriticky odhaluje rozporuplnost idolu a pokládá jeho sny a rozhodnutí do ambivalentních poloh. Zařadí jej mezi politiky pronášející připravené projevy, získávající si spojením s mediálními poradci přízeň lidu a vylepšující svou image hlášením se k odkazu národních velikánů Lincolnova typu. Dvojtvářnost film dodá i viceprezidentu Johnsonovi, podstoupivšímu prezidentskou přísahu s pokryteckou výčitkou, že proběhla po smrti předchůdce nedůstojně narychlo, přestože se jí dle jiných zdrojů nemohl dočkat. I Jackie se po opulentním státním pohřbu vystrojeném po vzoru Lincolnovy tryzny svěří knězi, že parádu nestrojila pro manžela, ale pro sebe v očekávání, že přiláká pozornost atentátníka, který by na otevřeném prostranství ukončil i její život.
S No – rekonstrukcí slavného referenda, v němž chilský národ vyjádřil roku 1988 nedůvěru generálu Pinochetovi po několikadenní reklamní masáži jeho příznivců i odpůrců – sdílí Jackie technická řešení, jimiž evokuje ducha doby a udržuje v centru pozornosti problém mediální zprostředkovanosti reality. No nás přenáší do osmdesátých let skrze vizuální styl záznamu pořízeného dobovou videokamerou, Jackie je rovněž snímána lehce roztřesenou ruční kamerou na 16mm materiál. Využívá dokumentární rámec interview, v němž spolu novinář magazínu Life a Jackie rozpráví většinou v čelních záběrech jako „mluvící hlavy“ z televizních reportáží. Larraín rovněž propojuje autentické dokumentární záznamy s jejich inscenovanými imitacemi, až vzniká místy nerozlišitelný amalgám reálného a fikčního. Do hry na odhalování neautenticity toho, co je rádo považováno za autentické (archivní metráže, zpravodajství, dokumenty), spadá i důkladnost a dokonalost nápodoby, s níž Natalie Portman ztělesnila Jackie.
Neopomenutelný podíl na účinku Jackie nese disonantní, psychedelická hudba Micy Levi, zesilující odvrat díla od objektivního výkladu dějin k jejich subjektivnímu prožitku titulní hrdinkou. Odráží somnambulní malátnost Jackie, naznačuje její černé myšlenky, vyjadřuje jejich přelétavost od jedné úvahy ke druhé. Málokteré retro zasazené do šedesátých let a založené na úzkostlivé reprodukci dějinných reálií zanechá díky nekonvenční, avšak dokonale přilnavé hudbě tak ahistorický, kosmický a zároveň niterný dojem jako Jackie.
Jackie (Chile, Francie, USA, 2016, IMDb)
Režie: Pablo Larraín, scénář: Noah Oppenheim, kamera: Stéphane Fontaine, střih: Sebastián Sepúlveda, hudba: Mica Levi, hrají: Natalie Portman, Peter Sarsgaard, Greta Gerwig, Billy Crudup, John Hurt ad., 100 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 2. 2. 2017).
Jackie (Chile, Francie, USA, 2016, IMDb)
Režie: Pablo Larraín, scénář: Noah Oppenheim, kamera: Stéphane Fontaine, střih: Sebastián Sepúlveda, hudba: Mica Levi, hrají: Natalie Portman, Peter Sarsgaard, Greta Gerwig, Billy Crudup, John Hurt ad., 100 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 2. 2. 2017).
Přečteno 3571x
Článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.3 /7
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
Velmi pěkně napsáno, zajímavé postřehy. Ale. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Už druhý článek Cinepuru (pokaždé od jiného autora), ve kterém dnes čtu, že "něco je amalgám něčeho". V tomto případě dokonce "nerozlišitelný amalgám". Můj ty smutku, to je u vás v redakci nějaké nové modní spojení? Vždyť to ani není moc přiléhavé. Amalgám je čistě a pouze slitina kovu používaná na zuby. Tohle dentální přirovnání mi přijde tak bezzubé, že by mu amalgán nepomohl. Pokud chcete psát poutavě, nepotřebujete k tomu vymýšlet vlastní slova/tvary, opravdu nééé.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený
Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit
Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze
Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
DALŠÍ Z RUBRIKY
Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit
Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022
Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry
Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes
Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Obrazy starého světa / Služebníci
Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec
Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (104) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1088) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Svastiky, sex a násilí / Italské nacisploatace (Jiří Blažek, téma)
Feťácký nihilismus pro starší a pokročilé / T2 Trainspotting (Michal Böhm, kritika)
Mica Levi - Ze surreálné garáže k Oscarům (Jiří Špičák, soundtrack)
Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance (Tomáš Stejskal, report)
Editorial 110 - Filmová paralýza (Jindřiška Bláhová, editorial)
Mezery identity / Moonlight (Ondřej Pavlík, kritika)