Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Kinematografie se, obrazně řečeno, stále zrychluje. Můžeme vidět víc filmů, než na kolik si kdy dokážeme najít čas. Neexistují žádné hranice nebo větší překážky kulturní, geografické nebo technické dostupnosti. S digitalizací nabobtnala podstatně tuzemská kino-distribuce, ale zároveň se do ní nedostane ani zdaleka vše pozoruhodné, co ve světovém filmu vzniká. Aby vám nic podstatného neuniklo, přináší Cinepur v prvním čísle nového roku každoročně anketu, v níž kritici, publicisté či dramaturgové uvádějí svůj loňský Top 10. Upozorňujeme tak často na díla, která z různých důvodů z produkce vyčnívají a stojí za pozornost, přestože se jim jí třeba nedostalo – ať už proto, že si jich nevšimli distributoři, nebo proto, že vznikla v okrajovějších částech kinematografie, co do geografického prostoru, či formy.

Co kritik, to jiný názor i měřítka, a často i názor protichůdný nebo nečekaný. V letošním výběru se tak ocitly třeba Smrt Ludvíka XIV. Alberta Serry a animovaný snímek od studia Disney Zootropolis: Město zvířat , dokument Ondřeje Vavrečky De Potentia Dei o věcech, o nichž nelze mluvit, vedle monstrózní německé Noční můry. Je v konečném součtu preferencí nejlepší Toni Erdmann (zoom jsme přinesli v minulém čísle), Osm hrozných, Sieranevada, Elle nebo Zkouška dospělosti? Odpověď najdete na straně 8.

V anketě o nejlepší filmy roku 2016 padlo i několikrát jméno animátora Jana Sasky a jeho pětiminutové grotesky beze slov, ale s hodně lahváči a krve, Happy End. Profil režiséra, kterému letos jen o kousek unikla užší nominace na Oscara, najdete těsně před kritikami. Happy End vznikl na FAMU a o tom, jestli školu čekají nějaké budoucí šťastné konce, se v poslední době rozvířila celkem intenzivní debata. Přispěl do ní i Vít Janeček se svou rozsáhlou analýzou situace na FAMU, kterou jsme otiskli na dvě pokračování loni. Nyní přinášíme reakci současného děkana FAMU Zdeňka Holého. Jak vnímá kritický text svého kolegy z filmové školy, si můžete přečíst na s. 7. Ponor do dvou odlišných a svébytně poetických režisérských vizí pak nabízí rozhovor s brazilským režisérem Gabrielem Mascarem a rozsáhlý portrét experimentátora Billa Morrisona.

Jinak právě vstupujeme opět do sezony cen. Zlaté glóby i Ceny české filmové kritiky máme za sebou. Čekají nás Oscary, pak Český lev, jehož nominace a naopak nenominace svědčí o postupující paralýze hlasujících i celé ceremonie. Mezitím Berlinale jako první z velkých festivalů, který s největší pravděpodobností naservíruje první várku filmů, o nichž za rok uslyšíme v anketách. Zachovejte klid. Všechny ceny jsou do velké míry hlavně hra. Největší filmové poklady se nezřídka objevují zcela jinde. Takže se nebojte vlastních žebříčků, neovlivněných ničím jiným než vlastním názorem a vnímavostí.