Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Frankofonie / Cesty umění

Frankofonie / Cesty umění

kritika / Tomáš Gruntorád / 8. 3. 2017

Polodokumentární esejistická meditace Alexandra Sokurova Frankofonie připodobňuje umění k nákladu na lodi, jejíž kapitán se snaží balancovat na rozbouřených mořských vlnách hrozících převrhnout kulturní dědictví do hlubin zapomnění. Loď můžeme pokládat za metaforu muzea, zatímco tu klidné, tu běsnící moře reprezentuje proud času, dějinný vývoj, který umění buď svědčí, anebo mu připravuje kritické chvíle. Právě osud umění v časech, kdy řinčí zbraně, je tématem Frankofonie – po Ruské arše zasazené do Ermitáže další a dle Sokurovových plánů neposlední filmové prohlídky významného světového muzea. Sokurov svou subjektivní kamerou digitálně reprodukuje a pro pár budoucích generací uchovává selektivní změť malířských pláten a soch z Louvru, stejně jako s místem spjatých fotografií, map, pohlednic a filmových fragmentů, jako bychom byli ve válce s časem a všechny tyto artefakty se měly brzy ztratit. Využíváním archivní filmové metráže, profesionální herecké akce, vlastních zanícených komentářů ve voice-overu a snahou zaznamenat zlomek kulturního bohatství připomíná dokumentaristickou metodu Wernera Herzoga, který se do role archiváře i popularizátora těžko dostupného umění vpravil filmem Jeskyně zapomenutých snů o nalezišti maleb z doby kamenné.

Louvre je stejně jako Ermitáž pro Sokurova svatyní, v níž ožívají národní (francouzské) dějiny a kde se zjevují a setkávají autentičtí i alegoričtí historičtí aktéři z různých, povětšinou válečných časů. V chodbách Louvru narazíme například na naparujícího se Napoleona, jehož sběratelská vášeň jej hnala do válečných tažení. Důsledkem nejen jeho ziskuchtivých bitev se z muzea stalo skladiště umění z různých koutů světa, kde za exponáty stojí historie jejich uchvácení a přestěhování. V paralelním vyprávění příběhu neobyčejného přátelství ředitele Louvru Jacquese Jaujarda a německého hraběte v Hitlerových službách, Franze Wolffa-Metternicha, probíhá opačný, defenzivní a vyklízecí způsob stěhování umění: pryč z okupované Paříže do bezpečí venkovských depozitářů. Francouzský vlastenec s reprezentantem nacistické okupační moci společně pracují na ochraně sbírek před diktátorem s napoleonskou zálibou v dobývání a jindy bok po boku pozorují obraz italského mistra, čímž stvrzují, že umění je hodnotou mocnou spojit zdánlivě neslučitelné na lidském základě.

Biografickým zájmem o aktéry z dějin Louvru dodává Sokurov narativní řád svému asociativnímu monologickému těkání mezi řadou postřehů o odlišnostech kultur (např. o přístupu německých okupantů k Paříži a Petrohradu, či o významu portrétů, tváří a pohledů pro evropské malířství a jejich nepodstatnosti v umění muslimského světa). Kontemplační ráz Frankofonie nejvíce působí skrze Sokurovův klidný hlas doplněný decentními, takřka neslyšnými ruchy pravidelných rytmů upomínajících na pomalé, ale nelítostné plynutí času: líný chod kyvadlových hodin, tiché kroky rozléhající se po chodbách, jemné vyzvánění telefonu. Jeho svérázná koláž obrazů, zvuků a jen načatých myšlenek stojí na několikerém pomezí: mezi kontemplací klasického umění a narací, mezi dokumentovanou realitou a její imaginativní rekonstrukcí, mezi iluzivní klasičností a brechtovským distancováním diváka od iluzí, mezi analogovými kořeny kinematografie a její digitální přítomností.

Stylisticky je Frankofonie rovněž poutí pomyslným muzeem kinematografie, uchovávajícím a volně rekonstruujícím historické a estetické podoby proměňujícího se média. S autentickými dokumentárními záběry z druhé světové války sousedí hrané sekvence imitující technické parametry kinematografie 40. let a zároveň zcizující tento tvar barevným laděním, anachronickou mizanscénou, záběry klapek a rozhovory štábu z natáčení či Sokurovovým oslovováním postav, které mu vracejí pohledy do kamery. Střet odlišných historických časů a jim vlastních filmových poetik zviditelňují scény videohovorů Sokurova s kapitánem na moři, během nichž se na monitoru počítače množí obrazové artefakty, než nevábná kompozice ztrátou signálu zamrzne. Těmito videokonverzacemi film vystihuje slabiny digitálního archivnictví a umění vzniklého v digitální formě – archa převážející digitalizované dědictví se může utopit kdykoliv, netřeba k tomu ani války.

Frankofonie (Francofonia, Francie, Německo, Nizozemsko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Alexandr Sokurov, kamera: Bruno Delbonnel. střih: Hansjörg Weissbrich. hudba: Murat Kabardokov, hrají: Louis-Do de Lencquesaing, Benjamin Utzerath, Vincent Németh, Johanna Korthals Altes, Andrey Chelpanov ad., 88 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 24. 11. 2016).

Frankofonie (Francofonia, Francie, Německo, Nizozemsko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Alexandr Sokurov, kamera: Bruno Delbonnel. střih: Hansjörg Weissbrich. hudba: Murat Kabardokov, hrají: Louis-Do de Lencquesaing, Benjamin Utzerath, Vincent Németh, Johanna Korthals Altes, Andrey Chelpanov ad., 88 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 24. 11. 2016).

Přečteno 1330x

Článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.7 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #116

#116

duben 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Žena v ohni / Odnikud

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Pozor, vyletí ptáček / Thelma

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů


DALŠÍ Z RUBRIKY

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Todd Haynes pracuje na minisérii o Sigmundu Freudovi

Trier opět pohoršil Cannes. Z jeho filmu odešla stovka diváků

Wakanda je to místo / Black Panther

Angela Schanelec dotáčí nový film Ich war zuhause, aber

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

John Woo chystá hollywoodský remake své akční klasiky Killer

Rozhovor s ředitelem La Quinzaine Edouardem Waintropem


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Válka hrou / Chlapi nepláčou

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Pravda neexistuje / Jackie

Zdaleka / Jaký otec, takový syn


RUBRIKY

anketa (23) / český film (72) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (90) / fenomén (68) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (731) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (654) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (98) / reflexe (24) / report (98) / rozhovor (154) / scénář (4) / soundtrack (37) / téma (848) / televize (89) / tisková zpráva (1) / událost týdne (205) / video (2) / videoart (16) / videohra (54) / web (41) / zoom (150)

Cinepur #109 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Těla v prostoru zakoušející čas / Rozhovor s Gabrielem Mascarem (Martin Kudláč, rozhovor)

Rozpolceně o válce / Battlefield 1 (Jan Švelch, videohra)

Nenápadný půvab Viennale (Anna Kopecká, report)

Jan Saska / S lahváčem na Oscary (Kamila Boháčková, český talent)

Nejlepší filmy roku 2016, část 1. (Redakce, anketa)

Úvod: Film a hudba (Lukáš Skupa, téma)

+ více...