Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Příchozí / Test hollywoodské gramatiky
kritika / Ondřej Pavlík / 15. 3. 2017
Pro diváka neznalého povídkové předlohy Story of Your Life jsou Příchozí jako rébus bez nápovědy, který za polovinou zničehonic změní tajenku. Zatímco Ted Chiang ve svém literárním díle od počátku přisuzuje lingvistce Louise úlohu jasnozřivé vypravěčky, jež se ve svých zápiscích plynule pohybuje mezi budoucím a minulým časem, filmová adaptace hrdinčinu vševědoucnost dlouho zamlčuje. Úvodní montáž, stručně shrnující životní příběh Louisiny dcery a její brzké smrti, tak přirozeně působí jako předehra následujícího dění: Louise po tragické ztrátě nachází útěchu v pedagogické práci, a když se na obzoru zjeví tiše levitující mimozemské koráby, přijímá výzvu zúčastnit se vědecké expedice s cílem najít s neznámými příchozími společnou řeč.
Hypotézu, že sledujeme po sobě jdoucí události, snímek výslovně nepotvrzuje ani nevyvrací. Žádné titulky “rok poté” ani jiné zmínky o tom, kolik času uplynulo, tu nenajdeme. Linearitu předpokládáme hlavně proto, že jsme z hollywoodských filmů naučeni hledat mezi navazujícími scénami kauzální souvislost. Jakmile však Louise zjišťuje, že znalost jazyka heptapodů s sebou přináší odlišné, nechronologické chápání času, její flashbackové “vzpomínky” na dceru v tu chvíli získají status “prorockých” flashforwardů. Právě skrze nečekané přerámování klasických narativních konvencí, zpochybňující princip příčiny a následku, pak snímek divákům zprostředkovává hluboký otřes zažitého vnímání světa, s nímž se vyrovnává šokovaná hrdinka.
S příchodem tohoto vypravěčského zlomu se navíc potvrzuje, že pod krunýřem studenokrevného překladatelského sci-fi ve skutečnosti proudí vřelé intimní drama. To se přitom dlouho skrývá za profesní přátelství dvou akademiků, z něhož se teprve opožděně vynoří příslib milostného vzplanutí. Může se zdát, že z hlediska tradičního budování zápletky, ve kterém romantická linie ohlašuje svoji přítomnost hlasitě a záhy, jde o nelogické vyšinutí z větné vazby. Ve světle značně ambivalentního “happy endu” se ale celý manévr ukáže jako další systematické narušení hollywoodského úzu.
Podobně šalamounský postoj Villeneuvův snímek zaujímá k typickým atributům subžánru “invazních” vědeckofantastických blockbusterů. Heptapodi jsou sice pro potřeby dramatické gradace vnímáni jako nebezpeční cizáci, jenže tento přístup se ukáže být xenofobním lidským předsudkem. Globální ráz mimozemské návštěvy tu přitom není, jak bývá zvykem, záminkou pro velkolepé střídání lokací. Vývoj na různých místech zeměkoule oproti tomu nahlížíme z omezené perspektivy monitorů a televizních obrazovek, která zviditelňuje komunikační nedorozumění a slouží ústřednímu humanistickému poselství.
V nepočetné skupině indiewoodových snímků “střední velikosti”, rozkročených mezi studiovou a nezávislou tvorbou, jsou Příchozí poměrně vzácným exemplářem. Alternativu k vysokorozpočtovým produkcím nevytváří na základě okázalého popírání jejich principů nebo výrazného uměleckého zpracování, podpořeného strhujícími hereckými výkony. Místo toho se s hollywoodskými filmy pouští do odvážné konverzace, navíc v žánru, který na Oscarech bývá upozaďován jako druhořadý. Především pro tuto svoji ochotu subtilně testovat a přetvářet jazyk masové zábavy si Villeneuvův film nezaslouží být považován za podbízivý midcult.
Příchozí (Arrival, USA, 2016, IMDb)
Režie: Denis Villeneuve, scénář: Eric Heisserer, kamera: Bradford Young, střih: Joe Walker, hudba: Jóhann Jóhannsson, hrají: Amy Adams, Jeremy Renner, Forest Whitaker, Michael Stuhlbarg ad., 116 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 10. 11. 2016).
Příchozí (Arrival, USA, 2016, IMDb)
Režie: Denis Villeneuve, scénář: Eric Heisserer, kamera: Bradford Young, střih: Joe Walker, hudba: Jóhann Jóhannsson, hrají: Amy Adams, Jeremy Renner, Forest Whitaker, Michael Stuhlbarg ad., 116 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 10. 11. 2016).
Přečteno 3706x
Článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.6 /5
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Příchozí
**** CINEPUR (3)
**** ČTENÁŘI (2.7)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev
BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal
Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi
DALŠÍ Z RUBRIKY
Candyman. Candyman. Candyman. Candyman… Candyman Candyman
Životopis ve čtyřech aktech / Portrét Nagisa Óšima
Blondýnka / Páni mají raději oběti
R.N.M. / Člověk člověku medvědem
Znamení doby / Kolaps a apokalypsa v kinematografii devadesátých let
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě
RUBRIKY
anketa (32) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (119) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (17) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (16) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1116) / mimo kino (192) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (52) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (88) / téma (1029) / televize (138) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Nejlepší filmy roku 2016, část 1. (Redakce, anketa)
Červená želva / Sen o globálním jazyku (Antonín Tesař, kritika)
Bylo nás pět pro mileniály / The OA (Jarmila Křenková, televize)
Nejlepší filmy roku 2016, část 2. (Redakce, anketa)
Paterson / Paterson z Patersonu (Lucie Česálková, kritika)
Frankofonie / Cesty umění (Tomáš Gruntorád, kritika)