Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Rozpolceně o válce / Battlefield 1

Rozpolceně o válce / Battlefield 1

videohra / Jan Švelch / 29. 10. 2018

První světová válka dlouho unikala blockbusterovému hernímu zpracování, možná proto, že v obecném povědomí platí spíše za nudnou a příliš nejednoznačnou látku. Například populární série Call of Duty odstartovala svou nadvládu nad žánrem stříleček v druhé světové válce a postupně se přesouvala do současnosti, v posledních dílech se dokonce odhodlala do budoucnosti. Konkurenční tituly Medal of Honor i Battlefield sledovaly víceméně stejnou trajektorii. Proto odhalení Battlefieldu 1 v květnu 2016 příjemně překvapilo fanoušky historických konfliktů.

Vývojáři ze švédského studia DICE se obecně specializují na hru pro více hráčů s využitím různé vojenské techniky od tanků po letadla. V jejich loňské střílečce Star Wars Battlefront příběhový mód k nelibosti mnoha hráčů chyběl úplně. Nový Battlefield sice obsahuje kampaň pro jednoho hráče, nejde ale o tradiční epický narativ o hrdinství, ale o pět menších epizod odehrávajících se na různých bojištích. Jejich cílem není podat ucelenou zprávu o první světové válce, ale poukázat na její hrůzy na příkladech jednotlivých osudů vojáků. Přestože se DICE snaží o střízlivý tón, výběr jednotlivých lokací trochu zavání cynickým válečným turismem a snahou ukázat to nejpoutavější z tehdejších bojů. Podíváme se tak do zákopů ve Francii a horských průsmyků v Itálii, na koni se budeme prohánět písečnými dunami na Arabském poloostrově, zažijeme i leteckou bitvu nad Londýnem a vylodění v Gallipoli. Samotným mini-příběhům ale nelze upřít pokus o kritickou perspektivu, především prolog ukazuje marnost a vysoké lidské oběti na všech stranách. Větší počet protagonistů navíc umožňuje vymanit se z oslavování každého vojáka jako ctnostného hrdiny. Například americký letec, v jehož kůži zažijeme vzdušné souboje i nepřátelské zákopy, má převážně sobecké důvody, proč se chce války účastnit. T. E. Lawrence, aneb legendární Lawrence z Arábie, po jehož boku hráčova postava bojuje proti Otomanské říši, také není vykreslen jako jednoznačně kladná persona.

Hra pro jednoho hráče nabízí na poměry žánru poměrně velkou hráčskou svobodu. Pět epizod lze hrát v libovolném pořadí a některé mise nabízejí rozlehlá prostředí a možnost volby pořadí plnění jednotlivých úkolů. Neznamená to sice, že by Battlefield 1 neobsahoval žádné lineární koridory, ale není jich tu tolik, abychom si připadali jako návštěvníci na pouťové střelnici. Hra se navíc snaží motivovat plíživý způsob hraní oproti zběsilým přestřelkám. Z hlediska děje to dává smysl, protože hráč často stojí proti přesile a nic než guerillová taktika by ani ve skutečnosti nefungovalo. Celkový dojem ale zbytečně kazí primitivní herní mechaniky hlídek, které bez mrknutí chodí kolem svých mrtvých kolegů a nechají se po jednom vylákat hozením prázdné nábojnice. Z nočního přepadení francouzské vesnice se tak snadno stane ryze mechanické zneužívání designových nedostatků. V porovnání s ostražitými strážemi v Dishonored 2 působí Battlefield 1 jako příliš triviální hra, a to i na nejtěžší obtížnost.

Hráči, kteří hledají náročný herní zážitek, si své samozřejmě najdou v online módech. Ať už preferují konvenční boje pěšáků, nebo totální válku za použití nejrůznější bojové techniky, Battlefield 1 nabízí veskrze intenzivní multiplayer. Chvilka nepozornosti znamená jasnou smrt a krásná prostředí se rychle mění ve spálenou zem díky enginu Frostbite 3, který umožňuje destrukci téměř všeho, na co padne zrak. Pro fanoušky série ale nejde v zásadě o nijak inovativní zážitek, ale pouze o kosmetický facelift. Tempo zápasů je vysoké i navzdory historické technice. Přímo paradoxní je srovnání se Star Wars Battlefront, který i přes svou sci-fi tematiku působí pomaleji a přehledněji.

Battlefield 1 ukazuje první světovou válkou ze dvou velmi rozlišných úhlů, které hraničí se schizofrenií. Příběhové epizody působí progresivně – snaží se kritizovat hrůzy války a dokonce nabízejí jednou ženskou protagonistku, která se svými schopnostmi vyrovná mužským spolubojovníkům. Po herní stránce se ale hráči musí v kampani vypořádat s obrněnými kulometčíky a vojáky s plamenomety, kteří pocit realističnosti nabourávají. Multiplayer na střízlivý tón rezignuje úplně. Nezřídka se stane, že je bojiště zamořené plynovými granáty a hráčova postav po něm běhá v plynové masce, jako kdyby chemické zbraně byly jen podružnost. Ani jedna z těchto částí hry není sama o sobě špatná. Jejich propojení ale vyvolává dojem, že si stačí odbýt pětihodinovou pseudo-dokumentární kampaň, abychom se mohli pustit do nezřízeného masového vraždění. Battlefield 1 vykročil správný směrem, jednou nohou ale stále zůstává ve starém osvědčeném žánru stříleček bez svědomí.

Přečteno 1484x

Článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY videohra

Rozpolceně o válce / Battlefield 1

The Walking Dead / Zombie apokalypsa v intimním podání

Star Wars Battlefront / Pohodlná nostalgie

Talos Principle / Strašně nesmyslná náplň existence

Oxenfree / O vztazích a rádiových frekvencích

South Park: The Stick of Truth / Společenstvo klacku

Portal a Portal 2 / Chytrá myš v chytrém bludišti

Alien: Isolation / Paradoxy hráčova srdce


DALŠÍ Z RUBRIKY

Editorial 119: Muž ve filmu

Žít, pracovat, pózovat / Televizní světy Ryana Murphyho

Zběsilost v srdci i v obličeji / Nicolas Cage jako mem

Fascinující Fassbender / Filmové performance maskulinit

Rabijáti, svalovci i šprti / Reprezentace maskulinit v americkém filmu a televizi od 40. let do...

Jak definovat mužnost na plátně

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu

Lidovost, masovost, oblíbenost… / Jak rozumět populární kultuře po třiceti letech


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Star Wars Battlefront / Pohodlná nostalgie

Oxenfree / O vztazích a rádiových frekvencích

Čekání na nový megahit / Nejistá budoucnost herních blockbusterů


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #109 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Snowden / Velký bratr tě sleduje (Martin Šrajer, kritika)

Těla v prostoru zakoušející čas / Rozhovor s Gabrielem Mascarem (Martin Kudláč, rozhovor)

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese (Janis Prášil, kritika)

Zase jednou zpívat a tančit… / Současnost amerických filmových muzikálů (Lukáš Skupa, téma)

Šepoty a výkřiky Oldřicha Nového / Písňová čísla a jejich role v hvězdném obrazu prvního milovníka (Šárka Gmiterková, téma)

Stávání se neviditelným / Performance identity ve filmech s Bobem Dylanem (Jiří Anger, téma)

+ více...