Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Sherlock / Krize postfaktického detektiva

Sherlock / Krize postfaktického detektiva

televize / Ondřej Pavlík / 9. 2. 2017 / komentáře (1)

Stopy toho, že se ze Sherlocka stává "postfaktická" detektivka, se objevily už v rozporuplně přijaté třetí sezóně. Jindy nadlidsky brilantní vyšetřovatel se pod přívalem indicií začínal ztrácet; vizualizace jeho myšlenkových pochodů najednou nepřipomínaly virtuózní houslová sóla, ale zmatené fidlání panikařícího začátečníka. Než že by se Holmes měnil v „obyčejnou“, chybující lidskou bytost, choval se pod tlakem jako porouchaný superstroj, který v sobě objevil nezvladatelné impulzy.

Mezní situace a odzbrojující zvraty byly pro seriála Stevena Moffata a Marka Gatisse typické od počátku. Místo deduktivní vyšetřovatelské logiky v nich ale tentokrát získávaly navrch krajní alternativní řešení a těžko zkrotitelné emoce, jako když Sherlock v závěru minulé série jednoduše odprásknul arcipadoucha Magnussena. Letošní, opět velmi polarizující seriálová sezóna pak v tomto směru zachází ještě dál a Holmesovu charakteristickou vyšetřovací akrobacii posouvá do roviny naprázdno skákaných čtverných salt.

První otevřený výsměch Sherlockovým ultrakomplikovaným myšlenkovým pochodům přichází v nejslabším úvodním dílu Šest železných dam, v němž detektiv „zázračně“ vystopuje až do Maroka Watsonovu manželku, ve skutečnosti bývalou vládní agentku s barvitou služební minulostí. Když detektiv na překvapenou Mary roboticky vyrchlí cosi o padesáti matematických a psychologických modelech, které se ve svém pátrání údajně využil, svůj monotónní vodopád slov ve finále zakončí suchou poznámkou, že ve skutečnosti prostě do její flashky napíchnul štěnici.

Ještě radikálnější odmítnutí Holmesových suverénních investigací nabídne následující epizoda, do češtiny nepřesně přeložená jako Skomírající detektiv (v originále The Lying Detective). Jakkoli tu má Sherlockovo kokainové „skomírání“ nepochybně své místo, mnohem důležitější se ukáže být pečlivě připravované entrée jeho maniakální, dlouho zapomenuté mladší sestry Eurus, která se vyjeví jako ta nejnebezpečnější manipulátorka. V několika převlecích zmate psychicky rozloženého Watsona, svého intoxikovaného bratra i nejednoho diváka, čímž se pasuje do role vrchního antagonisty nové série.

Rozhodnutí vytáhnout z rukávu ztraceného Holmesova sourozence, o němž se byť jen slůvkem nezmínil ani Arthur Conan Doyle, možná vypadá, jako by si sem našlo cestu z divokého fanfikčního blogu. Jedná se ale o krok, který zapadá do širší strategie tvůrců vpašovat do ryze nerdovské „bromance“ výraznější ženský element. Začalo to už v Přízračné nevěstě, loňském jednodílném speciálu, v němž marginalizované, utlačované ženy ve viktoriánské Anglii zformovaly jakési tajné společenstvo a v kostýmu smrtky se svatebním závojem se mstily mužům, kteří na nich napáchali zlo. Do podobně akčních pozic se ve čtvrté sezóně dostává nejen Eurus, ale také Mary. Vše odstartuje až směšně melodramatická oběť Watsonovy manželky, která na konci Šesti železných dam plavmo skočí do dráhy smrtící kulky, a zachrání tak strnulého Holmese. Otřesenému Watsonovi se pak Mary zjevuje i „ze záhrobí“ a později, skoro jako bondovská M, odhaluje svoje promyšlené plány z předem natočeného videozáznamu. Zrnité obrazovky okupuje v Posledním případu také psychotická Eurus, která Sherlocka, Watsona i Mycrofta lstivě vláká do svého přísně střeženého vězení, kde nezvykle bezmocnou trojici podrobí na dálku několika brutálním testům. Mužští hrdinové, zvyklí na svoji racionální převahu, se tak najednou jen stěží vymaňují z vlivu mocnějších žen, jež vplouvají do jejich zranitelné psýché a získávají jistou, třeba jen dočasnou kontrolu nad jejich osudem.

Není to ale tak prosté. S opravdovou emancipační politikou, která by do seriálu vnesla prokreslené ženské postavy, Sherlock nadále nemá nic moc společného. Eurus a Mary mají spíše podobu přízraků, zhmotňujících se v myslích maskulinních protagonistů, kteří tyto feminní duchy musí vymýtit, aby se společně mohli vydat s čistou hlavou za dalším dobrodružstvím. Nejen kvůli svým několikanásobným twistům tak seriál v této řadě vypadá jako matrjoška, která pod nekonečnou řadou otevírajících se skořápek skrývá stále tutéž bezduchou, jednoduše namalovanou dívčí tvář.

Postfaktického detektiva z krize dostane až to, když svoji narušenou sestru soucitně obejme a věnuje jí konečně pozornost, jíž se jí v dětství nedostávalo. Jenže ani v této chvíli seriál nemá šanci vyprovokovat k dojetí. Hrátky s maximálně vyšponovanými emocemi zde slouží dalšímu zběsilému experimentu, na jehož konci jako by měla být ta nejvýstřednější detektivní fikce. Ve chvíli, kdy se Moffatovi s Gattisem podařilo vyšetřování zbavit téměř jakékoli relevance nad rámec efektní piruety, se zdá, že se Sherlock sám vmanipuloval do slepé uličky.

Přečteno 1219x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.7 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

hnidopich  (7.3.2017 15:40)

Název i děj epizody The Lying Detective parafrázuje povídku The Dying Detective, která vyšla česky jako Umírající detektiv. Tvůrci seriálu samozřejmě využívají oba možné významy slova "lying" - Sherlock leží když jakože umírá a současně lže - i si hrají s aluzí na originál. Český název se zjevně musel rozhodnout, co z těchto tří významů zachovat. "Skomírající" je v tomto ohledu vhodné řešení, protože zachovává vztah k výchozí povídce a koresponduje s dějem.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY televize

Mindhunter / V náruči sadistického monstra

The Deuce: Špína Manhattanu / Nahota nejen na prodej

The Knick / Víc než chirurgicky chladná elektronika

Amazon vyráží do boje s HBO se seriálem o Černé Americe

Legion / Přivrácená strana superhrdinské televize

Doktor Thackery neobživne. The Knick končí po druhé sezóně

Sherlock / Krize postfaktického detektiva

The Crown / Lesk a tíha korunovačních klenotů


DALŠÍ Z RUBRIKY

Válka hrou / Chlapi nepláčou

Nejvíc nominací na Zlaté glóby získala romance Tvar vody

Pokračování seriálu Sedmilhářky bude režírovat Andrea Arnold

Berlinale zahájí animovaný Psí ostrov Wese Andersona

Editorial 114: Visegrádská animace

Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci

Polsko: Na hraně emocí i žánrů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Mindhunter / V náruči sadistického monstra

Streamování na veřejnosti mění společenské normy, tvrdí Netflix

Vidět znamená žít / Dunkerk

The Deuce: Špína Manhattanu / Nahota nejen na prodej

MFFKV: Český film Křižáček pozvolna šálí divácké smysly


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)