Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
QFF Mezipatra
událost týdne / Redakce / 1. 11. 2016 / komentáře (1)
Hlavním tahákem je soutěž celovečerních filmů, ve které se utká třeba komorní drama Xaviera Dolana Je to jen konec světa, artové senzace Ornitolog a Stát pevně, americké hity ze Sundance My ostatní a Lovesong nebo švédská pohádka pro dospělé Kluci. Italskou kinematografii zastoupí Arianna o intersexuální dívce, která pátrá po své identitě, tu chilskou zase drama Nikdy nebudeš sám o otci, jenž se vyrovnává s brutálním útokem na homosexuálního syna.
Z desítky aktuálních snímků bude vybírat odborná porota, ve které zasednou kanadský režisér a fotograf Bruce LaBruce, interní doktorandka Ústavu filmu a audiovizuální kultury FFMU v Brně a filmová publicistka Šárka Gmiterková a umělecký ředitel MFF Karlovy Vary Karel Och.
V retro sekci festival uvede mimo jiné britské noirové drama Oběť nebo kultovní muzikál Hedwig a Angry Inch. Celovečerní hranou tvorbu doplní bloky krátkých filmů a tradičně i výběr zajímavých dokumentů. Irská královna je portrét populární irské drag performerky a aktivistky Panti Bliss; britský Chemsex se věnuje časté konzumaci drog při sexu, která hraničí se závislostí. Sondu do newyorské lesbické komunity Stejně rozdílné pak přijede uvést její režisérka Nneka Onuorah.
Bohatý doprovodný program letos zahrnuje diskuse s odborníky, workshopy pro děti i dospělé, ale také tematické večírky, výstavy nebo unikátní performance berlínského kreativního sdružení CHEAP Kollektiv. Exkluzivní projekci úspěšného seriálu Transparent z produkce Amazon osobně uvede jeden z jeho producentů Rhys Ernst.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
PROČ STEPHAN ZABIL KOCOURA ? Radostný úsměv režisérovi Händlu Klausovi (nebo Klausi Händlovi?) na tváři pohasl, když na festivalu Mezipatra 2016 při besedě s diváky v pražské Lucerně dostal tuto otázku. S vážnou tváří pak vysvětlil, že podle psychiatrů se takové nevysvětlitelné věci stávají. Bez důvodu kdosi shodí cizího člověka pod přijíždějící vagón metra, bez důvodu vjede kdosi autem do davu lidí na chodníku, bez důvodu někdo vtrhne do školy a chce postřílet úplně cizí, jemu neznámé děti. U těchto případů však psychiatři při vyšetřování odhalí příčinu takových činů. Obvykle je to duševní nemoc nebo nahromaděná nenávist k lidem, ke společnosti, důsledek dlouhodobé frustrace, utrpěné křivdy, výbuch dlouhotrvajícího vnitřního napětí, které nespadlo z nebe z minuty na minutu. Avšak Stephan ve filmu Kocour je dokonale šťastný člověk, duševně zdravý, vyrovnaný, žijící v harmonickém zdravém vztahu. Jemu a jeho partneru Andreasovi nic ke štěstí nechybí. Mají jeden druhého, mají lásku, mají práci, kterou mají rádi, mají kamarády, kolegy a sousedy, kteří je neobtěžují homofobním odporem, mají rodinu (zavařují ovoce pro příbuzné), mají domov, zahradu, hudbu, zdraví, materiální zabezpečení a kocoura, kterého milují. Žijí v idyle, kterou jim leckdo může závidět. A přesto - Stephan hladí kocourka - střih, kocour zavřeští a je mrtev - střih a Stephan se děsí nad tím, co právě spáchal. Na několik vteřin zešílel a provedl něco, co jeho samého uvrhne do deprese. Svést všechno na dočasné pominutí mysli je snadné. Stávají se vteřinová šílenství bez příčiny? Divák může do konce filmu doufat, že Stephanův psychiatr konečně vyjeví záhadnou nevysvětlenou příčinu strašného činu. Třeba Stephan tajně, nebo dokonce podvědomě, na kocoura žárlil, protože měl pocit, že ho kocour připravuje o část Andreasovy lásky. Byl by to použitelný motiv. Vždyť když Andreas v afektu Stephana hlava nehlava mlátí za to, že zabil mazlíka, kterého oba měli tolik rádi, napadne diváka, že Andreas asi měl kocoura radši než Stephana. (Andreas odmítá prozradit Stephanovi, kde je kocour pohřbený.) Nebo kdyby Kocour třeba shodil na zem nějakou cennou vázičku, na které Stephanovi záleželo, Stephan by chtěl nebohé zvířátko potrestat a v momentálním afektu by po něm něco hodil nebo by ho plácnul. A plácnutí by přehnal a kocoura nechtěně, omylem zabil. Nešťastné náhody se stávají. Byla by to vysvětlitelná příčina. Nic takového se však v tomto filmu naneštěstí nestalo. Kdyby totiž scénárista vymyslel jakoukoliv příčinu zabití kocoura, připravil by se tak o možnost zasadit do zápletky téměř lehce hororový prvek - doživotní strach obou hlavních postav, že Stephanovo vteřinové šílenství se vrátí. Tento strach se nalepí na další jejich soužití jako vteřinové lepidlo. Happyend tím pádem není stoprocentní. Stephan a Andreas se smíří, odpustí si, i nadále se milují - dokonce i tělesná láska ke Stephanovi se v Andreasovi obnoví, ačkoliv již byla mrtvá (pokud jsem správně pochopil závěr filmu) - a jestli neumřeli, žijí spolu šťastně až do smrti. Jenomže s neodlepitelným mementem, že vteřinové šílenství může přijít zase. A když mohlo bez příčiny postihnout mozek všestraně zdravého, dokonale šťastného Stephana, může postihnout kohokoli, i Andrease, nebo třeba pana režiséra, nebo mě, nebo toho, kdo právě čte tyto řádky. Je poselstvím filmu Kocour varování, že bychom se všichni měli navždy bát, protože nikdo nikdy neví dne ani hodiny, ani minuty, kdo se kdy a kde na chvíli zblázní a bez důvodu něco spáchá? Bylo tohle autorovým úmyslem? Spíš bylo jeho cílem rozehrát krizi v párovém vztahu a vylíčit její postupné překonávání. Že byla zápletka postavena na nevysvětleném základu? Ve spádu děje divák snad ani nemá čas si nelogičnosti všimnout. Těžištěm příběhu je citová krize vztahu, ne podružná fakta. Doufejme, že drastický úraz, při kterém Stephan přijde o oko, neměl být osudovým trestem za zabití kocoura. Jako příležitost, aby si Andreas uvědomil, že Stephana přece jen stále miluje, však byl úraz zbytečný. Věděl to již před úrazem. Když Andreas po smrti mourovatého kocoura odmítá spát se Stephanem, může diváka napadnout, že od této chvíle bude film o tom, jak nezdravá je přehnaná hysterická láska k domácím zvířátkům. Ale naštěstí to tak nebylo. V závěru příběhu se podezřele ztratí bílá kočička Kateřina. Že bychom se ve druhém díle Kocoura (bude-li natočen) dověděli, jaký je její osud? Až do zabití kocoura může divák vychutnávat idylku střední třídy, ve které si oba hudebníci žijí a jejíž erotická složka je vylíčena střízlivě, s věcnou otevřeností a vkusnou přiměřeností. Jako šlehačku na dortu si dokonce dopřejí i milování ve třech. Při čekání na zelenou před semaforem, náhodou spatří dva své kolegy, jak se na bicyklech líbají přímo před jejich autem. "Někdy je pozveme" řeknou si, ale pozvání přijme jenom jeden ze dvou kolegů. Proč divák nestyda neviděl na plátně milování ve čtyřech, ale jen ve třech, se neví. Snad proto, že při natáčení filmů se prý vždycky spousta natočeného materiálu musí vystříhat. Sexuální scéna ve třech by mohla vstoupit do síně slávy jako nejdecentněji pojatá "gay trojka" v dějinách filmové erotiky. Nahatost a tělesno bylo téměř nepodstatné, sexuální kontakt mezi hostem a hostiteli se realizoval především očima a sluchem s přímočarou otevřeností. Předávání vrcholného prožitku upřeným pohledem a přiložením dlaní na tvář hosta (nic víc) by každý jiný na hostově místě považoval za přizvání, za výzvu. (Ale možná měli předem dohodnuto, že se host nepřidá.) Zaujatý host zůstává nezúčastněně chladný jako vědec zblízka věcně pozorující přes sklo terária dva pářící se živočichy. Kontrast mezi vrcholnou emocí a souběžnou nulovou neutrálností. Host při svém výzkumu nehne brvou, ani nevzdychne, ani slinu nepolkne. Jen tiše očekávající hlediště polyká naprázdno. Po seanci host odchází středem téměř beze slova, jako by už přemýšlel, jak usedne k počítači a sepíše o svém pozorování odborný článek do vědeckého periodika. Oba hlavní představitelé, o nichž pan režisér na besedě neopomněl připomenout, že nejsou gayové, odmarkýrovali (?) emocionální výkon hlavně očima a dýcháním vskutku bravurně. Upřené pohledy předávající hostovi citovou energii prožitku však nebyly ani na chvíli přerušeny obvyklým zavíráním očí, nikdo snad ani nemrknul. Divák neví, co bylo před trojseancí a po ní z filmu vystřiženo, a proč se seance ve třech odehrála tak, jak se odehrála, se nedozví, stejně jako se nedozví, proč Štefan zabil kocoura. (Snad ve druhém dílu.) Nicméně již dnes by si Kocour zasloužil hlavní cenu festivalu Mezipatra spíše než film, který ji dostal.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY událost týdne
Nový CINEPUR s tématem True Crime
15. Juniorfest - 4. - 10. 11. 2022
Festival krátkých filmů BRNO16
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
AFO uvede filmy s oscarovou nominací i Herzogův výlet do mozku
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)